Čtvrtá průmyslová revoluce převrátila naruby v podstatě vše, včetně způsobů fungování naší společnosti. Vstoupili jsme do éry Společnosti 4.0, která bývá nejčastěji nazývána společností informační. Podle definice Zdeňka Jonáka je to „Společnost založená na integraci informačních a komunikačních technologií do všech oblastí společenského života v takové míře, že zásadně mění společenské vztahy a procesy“. … Mění, ale současně i rozvrací. To znamená, že aby se společnost opět stabilizovala v novém stavu, do kterého ji tlačí současný prudký rozvoj technologií, musí vyřešit řadu problémů, které ale zdaleka nejsou triviální. Jaký je aktuální stav Společnosti 4.0? Sdílení informací a poznatků stále ještě není na dostatečné úrovni. Svět je zaplaven obrovským množstvím informací, z nichž většina nemá valnou cenu a je d3obrá akorát tak do koše. Zorientovat se v této záplavě a získat z ní to, co potřebujeme, je velký problém. Data, která se sbírají v kancelářích, v jednotlivých výrobních závodech, v chytrých městech, ve výzkumných ústavech apod., se stále analyzují odděleně a téměř vůbec nejsou propojena a dávána do souvislostí. K tomu se ještě přidává další velký problém, kterým je stárnutí populace a s ním související nejen úbytek pracovních sil obecně, ale omezení plynoucí z objektivních možností starších pracovníků. Společností, která bude mít všechny tyto problémy vyřešeny, bude až Společnost 5.0. Tato společnost by již měla být plně propojena internetem věcí, měla by být schopna komplexního sdílení informací i poznatků v podstatě ze všech oblastí a, co je důležité, z tohoto propojení by měla umět získávat hodnotu, která by v důsledku pomohla vyřešit minimálně většinu problémů, se kterými se potýkáme dnes. Datový management a třídění informací, včetně jejich vyhodnocování, by měla převzít umělá inteligence. Nové a vzrůstající potřeby stárnoucích lidí by měly pomoci naplnit nové technologie. Automatizace a robotizace by měly pomoci tam, kde už lidé přestávají stačit. Ale nejen tam. Měly by nahradit práci lidí v oborech, kde stačí manuální zručnost. Kudy ale vede cesta k takové téměř ideální společnosti? Zcela jistě přes plně propojený průmysl a nové technologie. V průmyslu to celé začalo a tam se to také musí dotáhnout „do konce“. Úkoly, které stojí před námi, jsou tedy poměrně jednoznačné: vybudovat jednotnou komunikační platformu nejen pro jednotlivé podniky, ale i pro celá průmyslová odvětví. Země, jako je Německo, USA či Japonsko, tuto potřebu již dávno pochopily a začaly v tomto směru podnikat i konkrétní kroky. No a nám by prozatím stačilo, kdybychom aspoň dokázali aktualizovat a dopracovat naši Národní strategii Průmyslu 4.0. Ing. Andrea Cejnarová, Ph.D., šéfredaktorka