Dlouhé třísky představují rizika pro obráběný produkt i obráběcí nástroje a zařízení a představují tak i rizika snížené kvality a narušování výrobních procesů. Ne vždy však lze problém řešit jen vhodnou volbou nástroje a řezných podmínek. Některé materiály vykazují za určitých řezných podmínek tendenci k vytváření dlouhých, nelámavých třísek. Dochází k jejich městnání, v blízkosti místa řezu se vytvářejí nežádoucí, těžko odstranitelné chuchvalce, které poškozují obráběný povrch, představují hrozbu pro břit nástroje a ohrožují plynulost a bezpečnost procesu. Pokud se jejich vznik nedaří eliminovat změnou řezných podmínek nebo volbou vhodnějšího utvařeče, je na místě hledat účinnější řešení.
Oscilační obrábění
Tuto metodu, zvanou též jako „nízkofrekvenční vibrační obrábění“ (LFV — low frequency vibration), nabízejí formou opcí někteří výrobci obráběcích strojů, např. Tornos a Citizen na dlouhotočných soustružnických automatech, Mazak na multifunkčních obráběcích centrech rodiny Integrex i-H nebo Nakamura- -Tome na všech vyráběných typech soustružnických a multifunkčních center. Princip metody spočívá v tom, že se během jedné, resp. v některých případech i během více otáček vřetena periodicky mění posuv, a tím i tloušťka třísky. Vhodnou volbou míst zeslabení a zesílení třísky během sousedících otáček lze docílit toho, že v jedné poloze vřetena nástroj „řeže vzduch“, a dochází tak k účinnému oddělení třísky. Metoda však má i některá omezení. Především vyžaduje stroj, jehož konstrukční provedení dovoluje, aby nosná skupina řezného nástroje byla schopna provádět vibrační pohyb v požadované frekvenci a směru, s dostatečně účinným mazáním. Potřebné programování je navíc poměrně složité. Problém často vzniká u strojů s kluzným vedením lineárních os, které těžko generují nezbytné kmitavé pohyby s vysokou frekvencí a malým zdvihem. A ani mazání vzájemně se pohybujících ploch nebývá vždy dostatečně spolehlivé.
Metoda řezání do trojúhelníku
Výše uvedené problémy odstraňuje novější metoda řezání do trojúhelníku (triangle cutting), představená japonskou společností Nakamura-Tome. Její princip spočívá v řízení pohybu břitu po trojúhelníkové dráze v osách X a Z tím způsobem, aby břit nástroje ve špičce trojúhelníkové dráhy nejvíce vzdálené od osy rotace (nebo naopak, pokud se opracovává vnitřní povrch otvoru) byl mimo záběr a tzv. „řezal vzduch“. Také v tomto případě tedy dochází k účinnému dělení třísky: při zpětném pohybu břitu podél osy rotace dochází k seříznutí špičky, která vzniká při poloze břitu momentálně „řezajícího vzduch“. Obrobený povrch je vytvořen částmi řady na sebe navazujících trojúhelníkových segmentů dráhy nástroje. V současné době lze tuto metodu aplikovat u strojů Nakamura-Tome TW8, SC- -200L, SC-250 A SC-450L. Jejich dodávky započaly v červenci 2024.
Porovnání obou metod
Triangle cutting vystačí s nižší frekvencí pohybu než LFV. Z pohledu stroje je snáze zvládnutelná i tam, kde jsou lineární pohybové osy řešeny jako kluzné a vystačí si s jednodušším a rychlejším programováním (pouze kód g338/g339 + 4 parametry). Nelze ji však použít pro opracování rádiů. Čas obrábění dílce je navíc vzhledem k delší dráze nástroje zhruba 3—4× prodloužen, při hrubování ještě více. Ve srovnání s klasicky obrobeným povrchu je ale drsnost jen 1,2—2,0× větší. Lze ji tedy s výhodou nasadit i při dokončovacích operacích. Limitní frekvencí je 15 Hz. Naopak nízkofrekvenční vibrační obrábění klade vyšší nároky na provedení stroje, neboť vyžaduje nástroj umístěný na podpoře se schopností provádět nezbytné kmitavé pohyby s požadovanou frekvencí. Frekvence jsou oproti metodě triangle cutting vyšší. Čas obrábění dílce ovšem není prakticky nijak negativně ovlivněn. Oproti klasicky obrobenému povrchu je ale drsnost vyšší 3—4×. Na stávajících strojích Nakamura- -Tome lze metodu triangle cutting zavést dodatečně, prostřednictvím retrofitu řídicího systému FANUC. Na přání lze na nových strojích obě výše uvedené metody instalovat současně. /pb/
