Průzkumem z vesmírných sond na oběžné dráze je známý už téměř každý detail povrchu Marsu. To, jak je planeta postavena uvnitř, bylo však až dosud možné odvodit pouze nepřímo nebo simulovat pomocí počítačových modelů. Strukturu planety lze určit i zkoumáním aktuálních tepelných a seismických podmínek a měřením tepelných toků, tj. rychlostí, jakou planeta přenáší své teplo na povrch a uvolňuje jej tam do atmosféry nebo prostoru. Geofyzikální stanice NASA InSight, která se od listopadu 2018 nachází na Marsu v oblasti Elysium Planitia poblíž marsovského rovníku, vydávává po dvou letech svá svědectví. Pomocí naměřených dat z povrchové struktury a seismických dat se postupně dostávají na světlo některé údaje, které upravují dosavadní poznatky. I když ne všechno se na misi In Sight podařilo (z plánovaného vrtu do hloubky 5 m se uskutečnilo jen několik decimetrů), lze pomocí systému seismometrů SEIS a dalších přístrojů, kterými je stanice vybavena, získat řadu nových dat z úkolu zkoumání struktury kůry, pláště, jádra a tepelného vývoje na Marsu. Německé středisko pro letectví a kosmonautiku (DLR ), které se na misi podílelo částí přístrojového vybavení, zveřejnilo nyní některá zajímavá data. Analýzy seismických vln zachycených při otřesech na Marsu (a bylo jich za dobu působení mise na 700) poskytly nové poznatky. Jádro červené planety je větší, než se dříve předpokládalo, a překrývající plášť má strukturu, která se podobá hornímu plášti Země. Kůra, nejvzdálenější horninová vrstva na planetě, je méně silná, než se dříve myslelo. Větší jádro také znamená, že jeho hustota musí být nižší oproti předpokladům. Nižší hustota ukazuje, že v železo- -niklové tavenině je navíc větší podíl lehčích prvků, jako je síra, uhlík, kyslík nebo snad i vodík. Vědci stanovili nově hustotu jádra kolem 6 g na krychlový centimetr. Hustota zemského jádra je významně vyšší: 9—13 g. Kromě toho analýza seismogramů ukazuje, že marsovské jádro se muselo roztavit alespoň ve své vnější zóně. Jádro Marsu by mělo mít průměr téměř 3 700 km, což je asi polovina průměru jádra Země, průměr Marsu 6 770 km je přibližně poloviční oproti průměru Země na rovníku (12 756 km). Obdobná je pak struktura mezi jádrem a povrchovou strukturou Marsu a Země, tvořená litosférickými deskami. Globální mapy gravitačního pole a topografie Marsu umožňují extrapolovat bodové měření struktury v místě přistání InSight na celou planetu. V roce 2018, v době přistání mise, byla předpověděna tloušťka kůry někde mezi 19 a 90 km, po radiometrickém měření podle síly signálů se názor na tloušťku marsovské kůry zužuje obecně na 24 až 72 km. Široký rozsah mezi minimální a maximální hodnotou pro tloušťku kůry souvisí s distribucí radioaktivních prvků ve vnitřku planety, které svým rozpadem generují teplo a tím nakonec řídí geologické procesy. Silnější kůra je více v souladu s množstvím radioaktivních prvků pozorovaných na povrchu, zatímco tenčí kůra musí mít větší koncentraci těchto prvků v hloubce. /jš/
