Ano, nejlevnější proud pochází
z uranu, a to i přes poměrně
vysoké počáteční investice do
výstavby, vybavování a zprovozňování
jaderných elektráren.
Kupříkladu v Jižní Koreji
dokážou vyprodukovat v nových
zdrojích 1 MWh za 29 USD. Pro
srovnání: z nových větrníků ji
nejlevněji (za 48 USD) získávají
v USA. Z uhlí a plynu v Austrálii
(za 54, resp. 67 dolarů).
Naopak nejdražší je s 215 USD
fotovoltaika. Uvádí to nejnovější
analýza nákladů na výrobu elektřiny
vypracovaná Mezinárodní
energetickou agenturou (IEA).
Autoři studie analyzovali všechny
typy bloků vybavených reaktory
III. generace (včetně evropského
EPR) i pokročilých (varných).
Investice do jaderné energetiky se
pohybují mezi 1600-5900 USD za
instalovaný kilowatt.
Konečné výrobní náklady určuje
cena peněz. Nízká úroková sazba
prospívá nejvíce výstavbě jaderných
zdrojů. Také při plánování nových
uhelných bloků přihlížejí investoři
v první řadě k ceně peněz. Rozhodování,
zda platit emisní povolenky,
nebo je vybavit právě vyvíjenou
technologií jímání a ukládání oxidu
uhličitého (CCS), která prodražuje
výstavbu na více než dvojnásobek,
nehraje příliš velkou roli.
Náklady na vybudování uhelné
elektrárny se sice ve světě pohybují
od 900 do 2800 USD za instalovaný
kilowatt. Se zařízením CCS
vzrostou na 3223-6268 USD. Jenže
na konečné ceně elektřiny se to při
30 USD za povolenku na tunu CO2
neprojeví. Samozřejmě: pokud se
nezapočítají dodatečné náklady na
přepravu a skladování zachyceného
skleníkového plynu.
Při 5procentním úroku vychází
nejlevněji australský proud (54
USD/MWh) a nejdráže slovenský
(120 USD/MWh). Pro desetiprocentní
úrok vypočítali analytici
rozpětí mezi 67-142 USD
za 1 MWh. Náklady na palivo se
na konečné ceně proudu podílejí
zhruba jednou čtvrtinou.
Výstavba většiny uhelných
elektráren trvá zhruba čtyři roky.
U plynových zdrojů nepřekračuje
tři roky. Vyrobená megawatthodina
z nich však stojí od 67 dolarů
(v Austrálii) až po 105 dolarů
(v Itálii). Na konečné ceně proudu
se náklady na palivo podílejí nejméně
dvěma třetinami. /ag/
