Na začátku léta 2016 vláda ČR jmenovala vládním zmocněncem pro jadernou energetiku Ing. Ján Štullera. Dodrželi jsme férově symbolických „100 dnů“. Na úvod jeho prvního rozhovoru pro Technický týdeník jsme se zeptali: Jaké exaktní úkoly vám kabinet, potažmo Stálý výbor pro jadernou energetiku, vytyčil jako zásadní? Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky (NAP JE), který byl schválen vládou v červnu 2015, stanoví, že „úkolem vládního zmocněnce pro jadernou energetiku je jednat jménem Výboru a jménem vlády ČR s mezinárodními partnery v oblasti rozvoje jaderné energetiky, včetně strategických partnerů a zájemců o spolupráci“. Statut Stálého výboru pro jadernou energetiku, který byl rovněž schválen vládou, stanoví, „že vládní zmocněnec jedná jménem Výboru a jménem vlády ČR s klíčovými tuzemskými a zahraničními zainteresovanými subjekty v souladu se schváleným mandátem ze strany Výboru…“ Stálý vládní výbor pro jadernou energetiku schválil mandát vládního zmocněnce pro jadernou energetiku v oblasti jednání s klíčovými zainteresovanými stranami v otázce rozvoje jaderné energetiky v ČR následovně: 1) V období říjen 2016–březen 2017 koordinovat a vést jednání s oslovenými subjekty (potenciálními dodavateli NJZ) s cílem vyjasnit otevřené otázky týkající se odpovědí na RFI, včetně otázek týkajících se podmínek a rozsahu lokalizace, 2) V období říjen 2016–březen 2017 zahájit přípravu na jednání s EK a následně vést přípravná a informativní jednání s cílem objasnit podmínky pro výběr dodavatele mimo rámec ZVZ a s cílem objasnit v úvahu připadající formy podpory ze strany státu pro různé investorské modely. ČR se (na rozdíl od některých jiných členských států EU) ve svém národním energetickém mixu nikdy nezřekla jaderné energetiky. K jejímu dalšímu rozvoji a uplatnění u nás má napomoci již zmíněný Národní akční plán pro rozvoj jaderné energetiky v ČR. Bude jej zapotřebí do budoucna aktualizovat? Jsou nezbytné nějaké další legislativní normy a kroky? V tomto období, ani v blízké budoucnosti nevidím potřebu měnit NAP JE. Vyjma některých termínů plnění. Co se týče legislativy, v této fázi je zapotřebí zejména odsouhlasit připravené změny stavebního zákona a připravit novelu jeho prováděcí vyhlášky týkající se rozsahu a obsahu dokumentace k jednotlivým řízením podle stavebního zákona. V ČR jsme na začátku nynější dekády zvažovali další výstavbu jaderných kapacit v Temelíně a v Dukovanech. Mezinárodní výběrové řízení však bylo zrušeno. Česká energetická obec i širší veřejnost ovšem registrují exaktní kroky k rozšiřování jaderného potenciálu a přímou výstavbu nových bloků ve Finsku, Francii, Velké Británii, Maďarsku aj. Vrátíme se v dohledné době k citovanému záměru, anebo máme zatím energie dost a v potřebném strukturálním mixu? K citovanému záměru se již vracíme, a to implementací NAP JE. Je to plán, který má řešit dohlednou budoucnost s cílem zajistit i nadále spolehlivé dodávky elektrické energie všem spotřebitelům. Z faktů týkajících se životnosti současných stabilních velkých zdrojů elektrické energie v ČR vyplývá, že po roce 2035 bude chybět na straně výroby více 3000 MWe instalovaného výkonu. Tento problém lze v podmínkách ČR teoreticky řešit dovozem, novými CO2 produkujícími jednotkami nebo jadernou energetikou. ČR si vybrala jadernou energetiku v kombinaci s AZE. Chceme více čisté, bezpečné a levné energie, ale výstavba jejich nových zdrojů, těžebních a zpracovatelských kapacit i odpadových depónií (a to nejenom jaderných) je limitována. Jak přemírou nových a plněním stávajících předpisů a norem, tak postoji části obyvatelstva v inkriminovaných lokalitách. Vidíte nějaké reálné východisko, jak tuto situaci překonat? Cesta k řešení popsaných problémů je jasně vyznačena v NAP JE. Teď je potřebné tento plán implementovat. Zde je nutné podotknout, že již teď máme velké zpoždění: cca 3 až 3,5 roku. Letos v létě požádal ČEZ v souvislosti s výstavbou nového reaktoru v Dukovanech o hodnocení EIA. Pokud uspěje (podobně jako jeho maďarští partneři ohledně Paks-II), dokážete (aspoň obrysově) odhadnout termín, kdybychom mohli u nás vyhlásit nové výběrové řízení, resp. kdy by mohla výstavba reálně započít? Pokud se v letošním roce přijmou připravené změny stavebního zákona a pokud vláda ČR rozhodne v roce 2017 o investorovi a v roce 2018 o modelu financování, lze předpokládat, že dodavatel nové jaderné elektrárny by mohl být vybrán do poloviny roku 2021 a že stavba nového jaderného bloku by mohla začít 2025–2026. Podle investorů je další rozvoj jaderné energetiky v současném světě podmíněn nikoliv úrovní dostupné techniky, ale dostatkem financí. A to nejenom pro komplexní realizaci nových reaktorů. Z titulu návratnosti vynaložených prostředků a míry ziskovosti investice je zajímají rovněž dlouhodobě realizovatelné ceny takto vyrobené energie. Existují v ČR finanční subjekty, které by se do takto náročného projektu mohly pustit? A pokud bude vláda rozhodovat o zahraničních nabídkách, jakých modelů a principů se přidrží? Část těchto otázek bude možné zodpovědět nejdříve v roce 2017 a zbytek pak v roce 2018. Výstavba a postupné zprovozňování nových jaderných bloků je v každé zemi podmíněno rovněž aktivním zapojením domácího průmyslu a stavebnictví, anebo alespoň off-sety. Z vašeho pohledu: není dosavadní téměř 25letá absence výstavby jaderných elektráren v ČR ohrožena už faktem, že výrobní technika zastarává a řada odborníků, kteří dokázali úspěšně vyprojektovat, postavit a uvést do provozu 4 bloky v Dukovanech a 2 bloky v Temelíně, odchází (anebo už dokonce odešla) do důchodu? Stárnutí lidských zdrojů a absence aktivit na nových jaderných zařízeních v ČR (a tím i absence zkušeností s výstavbou nových jaderných elektráren) představují určitý problém z hlediska rozsáhlejšího zapojení domácího průmyslu. Zejména když si uvědomíme, že výstavba nové jaderné elektrárny začne ode dneška nejdříve za 8–9 let. Je to ovšem řešitelný problém. Řada aktivit při výstavbě jaderných elektráren je podobná aktivitám při výstavbě klasických elektráren či výstavbě velkých průmyslových celků. Zde činnosti v ČR probíhají a zkušenosti se kumulují. Být manažerem firmy, která se dlouhodobě orientuje na vývoj, výrobu a montáž techniky pro jadernou energetiku, není v této zemi žádná slast. Má-li firmu udržet v dobré kondici, neztratit fundované odborníky je v podstatě ‚odsouzen‘ k exportu a ke kooperacím se zahraničními partnery na tzv. III. trzích. Co konkrétně pro další produkční a odbytové perspektivy českých firem můžete a chcete nabídnout v době svého 4letého mandátu? Jako vládní zmocněnec mohu nabídnout svou energii a důraz na danou problematiku při jednáních, která vedu se zahraničními i domácími subjekty. Jedná se kupř. o jednání s potenciálními dodavateli jaderných elektráren o otázkách tzv. lokalizace. To znamená o účasti českých firem na výstavbě nových jaderných bloků v ČR, ale také na III. trzích. Kvalitu a reference z předešlých relevantních aktivit, tj. atraktivnost pro dodavatele jaderných elektráren, však musí dodat české firmy skrze reference na své předchozí nedávné i současné aktivity. Věda a výzkum v technicky vyspělých zemích ve sféře jaderné energetiky nesledují pouze varianty vývoje reaktorů IV. generace, ale i levnější a rychlejší variantu tzv. malých reaktorů o výkonech do 600 MW. V ČR na toto téma proběhlo několik odborných konferencí. V TT a dalších časopisech bylo napsáno x článků. Jaký je názor a postoj kompetentních orgánů? V souvislosti s malými reaktory se v současné době hodně mluví o účasti české vědecké a inženýrské základny na vývoji těchto reaktorů. Je nutné podtrhnout, že naše (česká) přímá účast na vývoji těchto reaktorů je aktivní již řadu let. V této souvislosti nemohu opomenout pracoviště CV Řež. Od samotné realizace – výstavby – těchto reaktorů a jejich uvedení do provozu jsme časově ještě dosti vzdáleni.
