„Z pohledu generálního ředitele nejvýznamnější oborové tuzemské firmy: které kroky a jaká rozhodnutí by měl nový kabinet učinit v horizontu své čtyřleté působnosti? Stačí dosud přijatá legislativa, anebo pociťujete absenci některých norem, aktuálně reagujících na vývoj oboru ve světě?“ zeptali jsme předsedy představenstva a generálního ředitele ŠKODA JS p. J. Perlíka: Nadcházející období bude rozhodující pro to, zda se podaří naplnit schválené klíčové dokumenty – aktualizovanou Státní energetickou koncepci a Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky. Chceme-li mít v termínu, kdy skončí životnost stávajících bloků, připraveny nové zdroje, je třeba zahájit práce již nyní. Jako klíčové se tedy jeví velmi rychlé rozhodnutí o dodavatelském modelu, následné provedení výběru dodavatele a rozhodnutí o způsobu financování výstavby, které může velmi pravděpodobně souviset s oběma předcházejícími kroky. Z pohledu legislativy již byla provedena a schválena klíčová úprava ve stavebním zákoně, včetně schválení novely EIA. V tuto chvíli se tedy nedomníváme, že existuje legislativní nouze či absence potřebných norem. Ve svých vystoupeních na různých fórech opakovaně zdůrazňujete požadavek, aby se na další výstavbě jaderných bloků v ČR aktivně podílelo domácí energetické strojírenství a stavebnictví. Bez ohledu na finální rozhodnutí o dodavateli projektu a o způsobu financování díla: je reálné, aby se přitom podíl dodávek českých firem přehoupl přes hranici 70–75 %? Disponuje tuzemská projekční a výrobní báze odpovídajícím vybavením a personálním zabezpečením? Jaderná energetika je high-tech odvětví, pro jehož budování a rozvoj musí mít země určité předpoklady. ČR patří k těm státům, které je naplňují. Máme tu výrobní a projektové kapacity. Máme kontinuální tradici, která začíná s počátky oboru ve světě, a která se rozvíjela s technickým, manažerským i vědeckým vývojem odvětví. Máme kvalifikovanou pracovní sílu, která disponuje zkušeností z výstavby nových zdrojů, údržby a modernizace stávajících kapacit. Trvale se věnujeme přípravě nových odborníků. Kompetentní nabídka zaručuje, že české firmy v oboru budou pro realizaci projektu velmi významné. Je předčasné hovořit o konkrétním podílu v procentech. Jsme však přesvědčeni, že se skutečně může pohybovat ve vámi uvedeném objemu, a to i přes poslední problémy některých společností. Ty (z pohledu objemu celkové účasti českého průmyslu v případné výstavbě nového jaderného zdroje v ČR) nejsou zásadní. Jak to myslíte? Je zcela scestné, účelové a téměř až urážející říkat, že problémy některých společností v oboru znamenají, že český průmysl není schopen stavět nový jaderný zdroj či se zásadním způsobem podílet např. ve zmíněném objemu dodávek na takové stavbě. Ignorují se tím desítky dalších firem, které jsou v oboru významné a stále schopné zásadním způsobem přispět k takovému projektu, počínaje inženýringem a konče technologickými dodávkami. Ignoruje se tím fakt, že potenciální objem, který by tyto společnosti zajistily, není v celkovém objemu nijak zásadní. Ignoruje se tím fakt, že se při plné účastí českého průmyslu bavíme o stovkách miliard českých korun, kde dva nebo tři subjekty jsou „pouhou malou“ částí tohoto celku. Ignoruje se tím fakt, že se know-how reprezentované těmito společnostmi mezitím může přenést jinam a tato dílčí schopnost podílet se na projektu v daném rozsahu může zůstat zachována. Z pohledu oboru je to nebezpečný trend, který se musí zastavit. Bez výstavby nového jaderného zdroje v ČR si to nedovedu moc představit. Když jsme spolu hovořili krátce po předčasném ukončení mezinárodního výběrového řízení na dostavbu JE Dukovany a JE Temelín, podtrhl jste důležitost toho, aby přední tuzemské firmy a potenciální dodavatelé (podobně jako ŠKODA JS) pokračovali v dodávkách pro tuzemské bloky i pro elektrárny v zahraničí, aby si zachovali kontinuitu kvalifikace a potenciál naplňovat měnící se požadavky nových projektů a zákazníků. S odstupem tří let: daří se to? Mohu konstatovat, že v období od roku 2014 významní čeští hráči a potenciální dodavatelé (stejně jako ŠKODA JS) pokračovali v dodávkách pro tuzemské bloky i elektrárny v zahraničí, zachovali si tak (zatím) kontinuitu kvalifikace a potenciálu, schopnost naplňovat i měnící se a rostoucí požadavky nových projektů a zákazníků. Některé firmy sice ukončily své působení v oboru, avšak většina potenciálních dodavatelů je stále ještě připravena na novou výzvu. Je ovšem jasné, že samotný export a účast firem na zahraničních projektech jejich budoucnost a budoucnost oboru v ČR jako takového nezajistí. Rozsah příležitostí je omezen. Není dlouhodobý a spolu s klesající úrovní obchodních příležitostí v ČR a na Slovensku může být pro další budoucnost oboru smrtelný. Jinými slovy a opakovaně: pokud chceme jadernou energetiku jako obor v ČR udržet ve vlastních rukách, musíme stavět. Renesance jaderné energetiky v ČR neznamená jen zabezpečení budoucích energetických potřeb země, ale také spoustu bezprostředních ekonomických efektů, vyšší zaměstnanost, vyšší kvalifikaci participujících pracovníků i návazný rozvoj regionů. Z vašeho pohledu: existuje v ČR jiná reálně proveditelná a bezpečná varianta řešení energetických problémů ve středně- i dlouhodobém výhledu? Podle některých studií generuje jedno pracovní místo bezprostředně na přípravě a výstavbě nových jaderných zdrojů 7–8 pracovních míst v navazujících oborech. Nejde jen o přímé dodavatele, ale i o širší infrastrukturu projektu, země a regionu, odvětví dopravy, obchodu a služeb, ale také o kulturní a sportovní zázemí. Pokud jde o vlastní odvětví, jsou dnes ve většině případů projekty mezinárodní, a pro české firmy je tak reference účasti na budování nových zdrojů v tuzemsku významná pro jejich další perspektivu v horizontu desítek let. Výrobu elektřiny v ČR dnes z více než poloviny zajišťují tepelné elektrárny. Největší z nich budou končit v období 2025 až 2040. Podíl uhlí na výrobě energie by měl podle podkladů MPO po roce 2040 dosahovat 11–20 %, zemního plynu 5–15 %. Optimistické předpovědi hovoří o 18–25 % podílu alternativních zdrojů. Zbytek energetického mixu tedy musí pokrýt jádro. Jiná možnost není. Není pochyb, že jaderná energetika patří k high-tech odvětvím současnosti. Mohou se české energetické a strojírenské firmy opřít o spolupráci se zdejším oborovým výzkumem? Anebo musíte za špičkovými poznatky a řešeními jezdit už jen do ciziny? Celé odvětví jaderné energetiky je ze své podstaty výrazně inovativní. S trochou nadsázky lze říci, že žádný projekt se tu neopakuje. Abychom se udrželi v čele pelotonu, musíme sledovat vývoj a aplikovat nejnovější poznatky a technologie do své práce. Mezi prvními dodávkami pro československou elektrárnu A1 a dnešními sofistikovanými bloky generace III+, na nichž se podílíme, byla řada milníků. Výhodu máme v tvořivém potenciálu naší firmy, v kvalifikační struktuře a zkušenostech zaměstnanců, v denním pracovním styku s dalšími klíčovými hráči v oboru. Vzájemně velmi výhodné je naše partnerství se Západočeskou univerzitou a ČVUT i s dalšími vysokými školami. Nejen, že s nimi připravujeme budoucí generace našich zaměstnanců, ale společně řešíme i výzkumné úkoly a uplatnění jejich výstupů v praxi podniku. Jsme ve styku se zahraničními odborníky nejen při práci na konkrétních projektech, ale setkáváme se i na řadě mezinárodních konferencí. Oborový výzkum a vývoj nesměřuje pouze ke komplexnímu zvládnutí jaderných reaktorů III+. a IV. generace, ale i k vývoji a implementaci tzv. malých jaderných zdrojů SMR. Je tento impulz výrobně a montážně zajímavý i pro ŠKODA JS? Zcela jednoznačně. Intenzivně sledujeme ve světě vývoj v tomto směru, v ČR se podílíme na práci týmu v ÚJV Řež. Jsem přesvědčen, že až vývoj a praktické nasazení SMR dospějí do fáze průmyslového využití, bude ŠKODA JS připravena podílet se na klíčových technologických dodávkách, případně se ujmout i role EPC dodavatele celku. /uai/
