Nedávný strojírenský veletrh EMO byl nejen velkolepou přehlídkou toho nejnovějšího, co nabízí sektor výroby obráběcích strojů a jejich příslušenství, ale také místem rozmanitých setkání. Jedním z nich byl i diskusní „kulatý stůl“, k němuž usedli zástupci podniků sdružených ve Svazu strojírenské technologie (SST), ale nejen oni.
Diskuse se zúčastnili například ředitel SST Ing. Petr Zemánek, předseda představenstva TOS VARNSDORF Ing. Jan Rýdl, místopředseda představenstva a finanční ředitel TOS VARNSDORF Ing. Jan Rýdl jr., člen představenstva a obchodní ředitel ŠKODA MACHINE TOOL Luboš Janoušek nebo prezident společnosti PRAMET Petr Beneš. Debata, na jejíž organizaci se podílely SST a redakce Technického týdeníku, se týkala aktuálních témat průmyslové výroby a navazovala na podobnou akci, jež se uskutečnila v roce 2010 během veletrhu METAV v Düsseldorfu a mezi odbornou veřejností měla příznivý ohlas. Moderovala ji šéfredaktorka TT Andrea Cejnarová. V proslovu, kterým německý prezident Joachim Gauck letošní ročník veletrhu EMO zahájil, zaznělo, že Evropa po ekonomické krizi bude vypadat jinak, než jak vypadá nyní, a jinou podobu bude mít i její průmysl. Tato krize má samozřejmě mnoho negativních dopadů, má však i pozitivní konsekvence: firmy se začínají více zajímat o výzkum a vývoj, protože nenacházejí tolik obchodních příležitostí nebo se připravují na velké změny, k nimž na trhu v dohledné době pravděpodobně dojde. Pokud firmy nebudou na tyto změny připraveny, nebudou schopny konkurovat. Joachim Gauck dále ocenil, že investice do výzkumu a vývoje vzrůstají ve všech evropských zemích. Motivací přitom podle něj není jen poptávka trhu po konkrétních aplikacích, více se investuje i do základního výzkumu. Jaká je podle vás optimální míra podpory výzkumu a vývoje ve výrobních strategiích firem? Posilujete v současnosti výzkum a vývoj, spolupráci s výzkumnými institucemi a vysokými školami a mělo by se toto snažení orientovat podle toho, co si právě trh žádá, nebo by bylo vhodnější učinit „krok stranou“ a posilovat základní výzkum? Ing. Petr Zemánek, ředitel SST: Prezident Gauck ve svém projevu upozornil na to, že v posilování výzkumu a vývoje se angažují nejen evropské, ale i neevropské firmy, a že začíná sílit konkurence mezi kontinenty. Evropa by tento vývoj měla pojmout jako příležitost a využít jej ve svůj prospěch. Do Evropy přicházejí odborníci z Brazílie či arabského světa, kteří se zde chtějí zapojovat do vědeckých projektů. Evropští komisaři si dobře uvědomují, že tudy vede jedna z cest, jak obstát, že jde o to, aby firmy, školy a výzkumné instituce byly společnými silami schopny zapojit se do tohoto sílícího konkurenčního boje. Petr Beneš, prezident společnosti PRAMET: Vývoj nových technologií a nových materiálů je nezbytný i z hlediska udržitelného rozvoje. Měli bychom vyrábět více, efektivněji, ale nikoli na účet příštích generací. Vyvíjet se musí celý výrobní cyklus. Já osobně nevidím důvod, proč by se mělo něco dělat jinak v krizi a jinak, když je konjunktura. Nicméně v krizi je opravdu rozhodující vývoj, protože pokud chce někdo získat nějaký nový trh, musí přijít s něčím novým a přesvědčivým. Všichni naši zákazníci v krizi potřebují zvýšit konkurenceschopnost. Tím neříkám, že teď je krize, podle mě krize není, ta byla v roce 2008. V konjunktuře pak je rozhodující schopnost dodávat na trh. Proto je opravdu nutné mít strategii pro celý výrobní cyklus, od vývoje po prodej. Pamatuji si, že ještě někdy za socialismu jsme vyvinuli KBN, ale zákazníci na to neměli stroje, takže jsme neprodávali. Když se později KBN začalo používat, my to již nevyráběli, protože jsme neměli odbytiště. Náš vývoj tedy musí postupovat stejným tempem jako vývoj zákazníků. Nemůžeme jej výrazně předběhnout. Vladimír Maixner, ředitel výzkumu a vývoje společnosti PRAMET: V době krize se naše společnost snažila uvést na trh co nejvíce produktů, aby byla připravena na následné zvýšení poptávky. Filip Kreif, obchodní ředitel společnosti Kuličkové šrouby Kuřim (KSK): Společnost KSK v současné době věnuje vývoji opravdu velkou pozornost. Momentálně máme mezi 110 zaměstnanci dva vývojové pracovníky, k nimž by v nejbližší době měli přibýt další dva. KSK minulý rok za jeden z nově vyvinutých výrobků získala ocenění a nyní usiluje o jeho obchodní úspěchy. Ing. Ladislav Brynda, jednatel společnosti Weiler: Otázkou je, co by mělo mít větší prioritu, zda aplikační výzkum, tedy to, co potřebují naši klienti, nebo výzkum finančně podporovaný státem, u nějž se však nakonec může ukázat, že v praxi nemá uplatnění. Ano, bez vývoje to nejde, ale co si pod ním představit? Když se totiž podíváte na stroje, které jsou zde na veletrhu vystaveny, uvědomíte si, že 150 let jsou v podstatě stále stejné. Co může být nového, budeme je zavěšovat na strop? Jaké jsou vůbec možnosti dalšího vývoje? Zbyněk Ludačka, business development director společnosti SAHOS: Naše firma se v současné době podílí na konkrétním projektu týkajícím se vývoje kompozitních materiálů. Jedná se o mezinárodní projekt s jednou německou firmou. Strategií naší firmy je totiž na rozdíl od výrobců klasických obráběcích strojů silná orientace na výrobu progresivních materiálů. Myslím si, že tento projekt, který by měl přinést ovoce v prvním nebo druhém čtvrtletí příštího roku, toho bude důkazem. Jde o příklad zcela konkrétně zaměřeného vývoje a jeho realizace pro konkrétního zákazníka. Ing. Petr Kolář, Ph.D., Výzkumné centrum pro strojírenskou výrobní techniku a technologii při ČVUT: Zastávám názor, že věda je pouze nástroj k dosažení určitých cílů, přičemž cílem každé firmy je mimo jiné také vydělat peníze. Cest k tomuto cíli je mnoho a výzkum a vývoj je jednou z nich. Tato cesta však, jak již zde zaznělo, není samospásná. Pouhé investice do výzkumu a vývoje nepomohou, pokud za nimi není nějaká silná myšlenka. Dobré je nepochybně to, že Evropská komise a česká vláda jsou ochotny investovat do programů spolupráce českých výzkumných ústavů a českých firem. Důležité však je, aby vize vycházely jak z výzkumných ústavů, tak z firem, a aby se tyto vize setkávaly, aby spolu partneři intenzivně komunikovali. Naše zkušenosti to potvrzují. Projekt Centrum kompetence Strojírenská výrobní technika je v současné době největší projekt aplikovaného výzkumu v ČR. Účastní se jej 6 velkých výrobců obráběcích strojů a jeden výrobce tvářecích strojů, kteří všichni patří k nejvýznamnějším firmám v ČR. Při řešení tohoto projektu se zcela zřetelně ukazuje, že otázky, co vlastně zkoumat a jakým způsobem výsledky výzkumu převádět do praxe, jsou velmi významné. Firmy na jednu stranu přinášejí velké množství podnětů, co by bylo třeba zkoumat a jak by to chtěly využít. Univerzitní pracoviště často objevují i nečekané způsoby řešení a využití výsledků, než se předpokládalo. Právě v těchto chvílích je velmi důležitá obousměrná intenzivní komunikace. Ing. Ladislav Brynda: Domnívám se, že impulsy nemohou vycházet z výrobních závodů, které nejsou a nemohou být nositeli převratných technologií. Impuls přichází vždy od klienta. Myslet si, že nás spasí vědecká a výzkumná centra, je omyl, vývoj závisí především na požadavcích našich klientů. Naše firma navíc příliš investičních prostředků nemá, musí tedy zohledňovat především to, komu a co dodává. Pro nás je klíčové přesně znát strukturu zákazníků a jejich požadavky. Ing. Luboš Janoušek, člen představenstva a obchodní ředitel ŠKODA MACHINE TOOL a.s.: Impulsy k využití pokroku ve vědě a výzkumu přicházejí přímo od našich zákazníků. Při práci na uspokojení jejich narůstajících požadavků často spolupracujeme s externími výzkumnými pracovišti, kterým mnohdy chybí přímý kontakt s trhem. Výsledky této vzájemně výhodné spolupráce následně aplikujeme a ověřujeme ve výrobě. Jana Horáčková, obchodní úsek společnosti GearSpect: Souhlasím s tím, že impuls dávají zákazníci, ti nás tlačí k inovacím. Jako menší firma investujeme do výzkumu a vývoje tak, že zefektivňujeme výrobní proces nebo dáváme příležitost progresivnějším dodavatelům. Dosud jsme hovořili o praktickém životě výrobce-zákazník; já však spatřuji i tlaky shora v podobě nových koncepcí, jako je například Průmysl 4.0 či inteligence ve výrobě. Zdá se mi, že to jsou z velké části marketingová hesla, avšak hesla, která jsou velmi silná, a průmysl se jim z velké části podřizuje. Průmysl 4.0 se v poslední době skloňuje na všech větších akcích. Propagují jej však spíše lidé z oblastí IT a automatizace než samotní výrobci strojů. Nevytváří se zde koncepce, které trh nepotřebuje? Pro které se teprve budou hledat uplatnění? Ing. Petr Kolář, Ph.D.: Na toto téma jsem již také slyšel mnoho akademických přednášek. V tomto projektu je totiž zapojena i řada německých univerzit a ty se podílí na jeho marketingu. My se o tomto tématu s kolegy z německých univerzit bavíme, diskutujeme však i s lidmi z firem, abychom znali jejich skutečné problémy. Díky tomu velmi dobře vidíme, jaká je mezi nimi obrovská vzdálenost. Já tomu rozumím tak, že nyní jde o uměle pěstovaný koncept a čeká se, co se z něj vyvine. Vezmeme-li si však nové uživatelské prostředí CELOS, které na EMO představila společnost DMG / Mori Seiki, lze říci, že zde se již jedná o konkrétní rozvíjení tohoto konceptu. Je to totiž prostředí podobné tomu, které známe z tabletů. Obráběcí stroj začíná vypadat téměř jako hra pro teenagery, ale za tím vším je skryta určitá realita, která má přitáhnout možná právě toho teenagera, aby si přestal hrát se svým iPhonem a začal programovat obráběcí stroje. CELOS bych proto považoval za jednu z možných realizací tohoto konceptu. Celé se mi to však stále jeví jako koncept velmi syrový, který své ovoce snad teprve přinese. Uskutečňování Průmyslu 4.0 však předpokládá velkou míru standardizace. Aby stroje mezi sebou mohly komunikovat, budou například firmy muset do značné míry sjednotit programovací jazyky. Myslíte si, že z jejich strany bude k tomuto kroku dostatečná vůle? Nebudou se obávat toho, že přijdou o svou originalitu, o své know-how? Ing. Petr Kolář, Ph.D.: Domnívám se, že k tomuto kroku vůle bude, ale pouze za podmínky, že v tom firmy uvidí nějakou přidanou hodnotu. Pokud to bude nástroj, který firmám nic významnějšího nepřinese, půjde o mrtvě narozené dítě. Ing. Ladislav Brynda: Je však třeba přihlédnout i k tomu, o jaké výrobce jde. Škoda třeba produkuje unikáty, většina ostatních jsou však firmy, které potřebují produkovat co největší objem. Je proto nutné se ptát: Máme dostatečně velký objem? My nejsme DMG / Mori Seiki, kteří svůj zisk zakládají právě na objemu výroby. Ing. Petr Kolář, Ph.D.: Proces standardizace probíhá, protože šetří peníze, a to je ta finální motivace. Zda nové řešení skutečně přinese zisk, je zcela klíčová otázka při rozhodování o vývoji nové technologie. Máme vyvíjet zcela nový produkt, nebo pouze inovovat staré řešení? Tyto otázky jsou stejné, ať firma vyrábí ve větším objemu, nebo dělá kusové unikáty. Nemáme tu však dva trendy, které jdou proti sobě? Na jedné straně tlak na unifikaci, efektivitu a automatizaci výroby, na druhé straně pak požadavek vysoké míry její flexibility. Pokud je výroba plně automatizovaná, potom se přece z jedné na druhou přechází obtížněji. Ing. Luboš Janoušek: Flexibilita je vlastně schopnost produkovat škálu výrobků v libovolném čase, množství a pořadí. Tuto schopnost nám umožňuje modulární stavebnicový systém, díky kterému kombinací jednotlivých uzlů můžeme nabídnout zákazníkům poměrně širokou paletu provedení našich strojů. Se stále vzrůstající mírou „digitalizace“ strojů nabývá na významu i problematika jejich bezpečnosti. Stroje, jejichž chod řídí počítače napojené na síť, je třeba chránit proti úmyslným hackerským útokům i proti nezáměrnému zavirování obsluhou. Jak velká je podle vás dnes tato hrozba? Ing. Luboš Janoušek: Reálné riziko takového útoku skutečně existuje. Samozřejmě se naši specialisté věnují implementací bezpečnostních opatření k ochraně přenosu dat. Stejně tak je důležitá ochrana duševního vlastnictví firmy. Zabránit úmyslnému zneužití a nežádoucímu úniku dat mimo firmu je v prvé řadě důležité pro udržení konkurenceschopnosti každé firmy. Ing. Petr Kolář, Ph.D.: Představa, že každé zařízení bude mít čip a bude bezproblémově komunikovat se všemi podobně vybavenými zařízeními okolo, se mi jeví jako poměrně problematická. Aby to totiž fungovalo, musely by přístroje být vybaveny otevřenými komunikačními protokoly a umožňovat přístup ke svým datům. Když však bezpečnostní standard firmy nedovolí připojení na vnější síť, vznikne funkční problém. Zde vyvstávají otázky spíše pro filosofy vývoje softwaru: Jak se bude dále vyvíjet počítačová bezpečnost? Na co se budou hackeři zaměřovat? Co se týče cloudu, je otázka komplikovanější ještě o to, že vzhledem ke globalizaci vůbec nevíte, kde se data fyzicky nacházejí. Můžete být firma v ČR, mít poskytovatele cloudových služeb z Německa, server je však fyzicky umístěn v Indii a podléhá tedy naprosto jiné jurisdikci. I to je jedním z rizik, s nimiž je třeba při zavádění Průmyslu 4.0 do praxe počítat. Petr Jechort