Investice do vodíkových technologií v posledních letech rostou. V loňském roce dosáhly v Evropě rekordní výše téměř 22 miliard korun a dál se zvyšují. Hlavním cílem je snížit jejich cenu, což by souběžně s budováním infrastruktury mělo urychlit energetické využití vodíku především v dopravě. Členové evropské asociace Hydrogen Europe dali v roce 2017 do projektů spojených s vodíkem 104 milionů eur, o rok později 187 milionů a pro letošek ohlásili investice ve výši 198 milionů eur. V loňském roce se celková suma investic s podporou EU a národních vlád vyšplhala na 844 milionů eur. Podle analýzy společnosti BloombergNEF by náklady na výrobu vodíku mohly do roku 2030 klesnout až o 80 %. Vodík vyrobený z větrné nebo solární energie by tak ve většině zemí Evropy a Asie mohl být k dispozici za stejnou cenu jako zemní plyn. Náklady na výrobu „zeleného“ vodíku by mohly do roku 2030 klesnout až na 1,4 dolaru za kilogram ze současné ceny v rozmezí od 2,5 do 6,8 dolaru za kilogram. Plně optimalizovaný solární nebo větrný systém by podle analýzy mohl do roku 2030 elektrolyzérům poskytovat elektřinu za 24 dolarů za MWh. Podle údajů Mezinárodní energetické agentury se v současné době na světě testují elektrolyzéry o celkové kapacitě kolem 3 GW. Synergie mezi větrnou či solární energií a výrobou vod íku Například dánská společnost Ørsted, světový lídr ve výrobě elektřiny z přímořských větrných parků se čtvrtinovým podílem na trhu, před pár dny oznámila svou účast v projektu na výrobu levného a bezemisního vodíku (zero-carbon) v kapacitě stovek MW ročně. Projekt podporuje britská vláda. V rámci projektu hodlá Ørsted detailně otestovat synergie mezi větrnou energií a výrobou vodíku. „Projekt usiluje o významné snížení nákladů na výrobu zeleného vodíku testováním 5MW článků ve výrobním procesu s konečnou kapacitou 1 GW ročně,“ uvedl Graham Cooley, výkonný ředitel britské společnosti ITM Power zabývající se výrobou čistého vodíku, která na projektu rovněž spolupracuje. Největší vodíkové elektrolyzéry na světě mají v současné době kapacitu do 30 MW. Na projektu hybridní solární a větrné farmy pro výrobu bezemisního vodíku o kapacitě jednotek GW začaly v říjnu pracovat také australská společnost Hydrogen Renewables Australia a německý Siemens. Murchison Renewable Hydrogen Project by měl ve finále dodávat levný vodík na asijské trhy. Siemens poskytne technologii elektrolýzy Silyzer. Uvedení do plného provozu se očekává v roce 2028. Pozadu nezůstává ani Čína, další asijské země nebo Rusko. Jen Čína od roku 2017 do vodíkových technologií investovala 1,4 miliardy eur a Japonsko 300 milionů eur. Z loňského evropského rozpočtu 844 milionů eur šlo podle Hydrogen Europe 48 % investic na projekty spojené s výrobou vodíku, jeho uskladněním a výrobou elektřiny, 41 % na vývoj dopravních řešení v osobních a nákladních automobilech, autobusech, vlacích a lodní dopravě a zbytek na tvorbu norem, bezpečnostních standardů nebo na vzdělávání. Hydrogen Europe v současné době zastupuje více než 100 průmyslových společností, 70 výzkumných pracovišť a 13 národních asociací. Ministerstvo energetiky USA v rámci programu Nice Future, který podporuje výzkum a zavádění ekologicky přívětivých energetických technologií, věnuje velkou pozornost také výrobě vodíku pomocí elektrolýzy v jaderných elektrárnách. 10 tisíci megawattových jaderných reaktorů by dokázalo pokrýt celou pětinu současné roční spotřeby vodíku v USA. Vodíkové palivové články Kromě využití vodíku v průmyslu s vysokými emisemi, jako je například výroba oceli nebo cementu, se velké pole otevírá v dopravních řešeních na bázi vodíkových palivových článků, které nyní prochází překotným vývojem. Vodíkové osobní automobily již představily například Toyota, Honda, Mercedes nebo jihokorejská automobilka Hyundai, která se začátkem října dohodla se společností Doosan Fuel Cell ze skupiny Doosan Group na vývoji nové technologie palivových článků. V Paříži už více než rok jezdí přes 100 vodíkových taxi a počet měst napříč Evropou, kde cestující bude vozit 300 autobusů na vodík, se na přelomu roku rozroste na 22. Německo již loni představilo první osobní vlak poháněný vodíkovými palivovými články, který v Dolním Sasku nahradil dieselové lokomotivy na 100 km dlouhé trati mezi Cuxhavenem a Buxtehudou. Tři norské lodní společnosti od začátku letošního roku testují vodíkové články ve svých stávajících trajektech Americká společnost Plug Power zase dodá letišti v Hamburgu až 60 malých letištních traktorů s vodíkovým pohonem. Podobný projekt firma rozvíjí na letištích v Albany a Memphisu v USA a podle dohody s DHL má dodat motory poháněné vodíkovými palivovými články také pro 100 dodávek této firmy. V Eindhovenu a dalších deseti evropských městech, jako Rotterdam, Antverpy, Kolín nad Rýnem nebo Bolzano, začnou jezdit vodíkové popelářské vozy. V Česku začal zkušebně jezdit první autobus s vodíkovým pohonem už v roce 2009 v Neratovicích. Vyvinuli jej v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži, v jehož areálu také byla postavena první plnicí stanice. Petrochemický holding Unipetrol se chystá otevřít tři pilotní veřejné vodíkové čerpací stanice na jaře příštího roku a Moravskoslezský kraj plánuje do roku 2025 nasadit ve veřejné dopravě nejméně 30 vodíkových autobusů a tři vlaky. První autobusy by se v Ostravě měly objevit během dvou let. V celé EU je v současné době ovšem pouze 125 vodíkových stanic. Nedostatek infrastruktury tak vodíkovou revoluci v dopravě zatím brzdí. Negativní ohlas měly rovněž dvě havárie z letošního roku. V květnu explodovala nádrž auta v Jižní Koreji, o měsíc později vodíková čerpací stanice v Norsku. O větší propagaci vodíkových automobilů usiluje japonská Toyota, která poskytne pořadatelům olympijských her 2020 v Tokiu 100 autobusů a 500 sedanů Mirai poháněných vodíkem. Hejl Servis
