Internet povede Arktidou – i díky globálnímu oteplování

Jenom jediné procento mezikontinentálního přenosu internetových dat probíhá přes komunikační družice. Zbytek putuje přes kabely z optických vláken, zpravidla položené na dně moří. Jejich počet se má zase zvětšit – připravuje se položení hned tří dlouhých kabelů přes severní oblasti. Zatímco přenosová kapacita přes družice na oběžné dráze kolem Země se počítá v megabitech za sekundu, přenos podmořskými kabely probíhá v terabitech za sekundu, neboli milionkrát rychleji. Když k tomu přidáme, že přenos dat po internetu se neustále zvyšuje, těžko se divit, že je velký zájem o budování dalších podmořských kabelů. Jako vhodná oblast se teď jeví arktické končiny. V dřívějších letech byly i v létě pokryté ledem a prostupné jen pro ledoborce a zpevněné lodi, nikoli pro konvenční obchodní loďstvo. Nyní však v létě moře skutečně rozmrzá, a tak se v tamních oblastech připravuje položení hned tří kabelů pro přenos internetových dat. Podílejí se na tom vlády i soukromé společnosti. Každý kabel bude stát mezi 600 miliony až půldruhou miliardou dolarů a všechny spojí Londýn s Tokiem. Dva kabely, nazvané Arctic Fibre a Arctic Link, povedou po poněkud odlišných trasách takzvaným Severozápadním průjezdem – námořní trasou mezi Atlantským a Tichým oceánem podél pobřeží Severní Ameriky. Třetí kabel, ruský ROTACS, bude směřovat podél severního pobřeží Skandinávského poloostrova a Ruska. RYCHLEJŠÍ O ZLOMEČEK VTEŘINY Současné kabely spojující Londýn s Tokiem vedou buď přes kontinentální Evropu, Blízký východ a Indický oceán; anebo přes Atlantský oceán, Spojené státy a Tichý oceán. Obě trasy měří zhruba 24 000 kilometrů. Nové kabely jdoucí přes Arktidu budou měřit necelých 16 000 kilometrů. Doba putování informace se díky tomu sníží ze současných 230 milisekund na asi 170 milisekund. Upřímně řečeno, tohle zrychlení drtivá většina uživatelů samozřejmě internetu vůbec nepozná. Může se však hodit burzovním makléřům, jejichž počítače provádějí obchody automaticky podle kurzových pohybů, takže i na milisekundách mohou vydělat. Pro normální lidi je významné spíše to, že nová trasa posílí celosvětové propojení, takže zajistí i zvládnutí lavinovitě rostoucího množství přepravovaných dat. Důležité také je, že každý nový kabel slouží i jako záložní přenosová linka pro případ, že některý jiný kabel je narušený a nemůže po nějakou dobu fungovat. Další napojená větev připojí k arktickým kabelům New York. A pokud se podaří získat dotace, výběžek kabelu dodá vysokorychlostní internet i do vzdálených aljašských regionů. DŘÍVE NEPŘEDSTAVITELNÁ MYŠLENKA Snazší přístup do Severního ledového oceánu zajišťuje lodím, které budou kabely pokládat, oteplování klimatu. „Ještě před pár lety by byla myšlenka na položení kabelu v Severozápadním průjezdu naprosto nepředstavitelná,“ poznamenal k projektu deník USA Today. Od roku 2007 se však situace změnila – v arktickém létě se otevírá cesta pro námořní dopravu i bez pomoci ledoborců. Nicméně i tak se budou kabely pokládat z lodí upravených pro plavbu v polárních končinách a stejně je pro jistotu doprovodí ledoborec. Arktické trasy kabelů mají ještě jednu výhodu. Severní ledový oceán se určitě nestane běžnou trasou dopravních ani rybářských lodí, takže tolik nehrozí, že kabel poškodí kotva nebo rybářská síť. Mohly by jej však narušit plovoucí ledovce, které někdy sahají až do hloubky 170 metrů pod hladinu moře. Proto bude nutné umístit kabel do hlubších vod, na dno někdy až 600 metrů pod hladinou. ZASÍŤOVANÁ MOŘE První podmořský kabel vedl z Anglie do Ameriky. Začal přenášet elektrické signály v roce 1858 a vydržel jeden měsíc. V současné době vedou pod moři více než tři stovky mezinárodních telekomunikačních kabelů a další asi dvě stovky kabelů nepřesahujících hranice jednoho státu. Josef Tuček