Intenzivní využívání zdrojů pokračuje

Česká energetika prodělala za uplynulé období řadu změn. Týkají se jak organizace energetiky, tak strategického pohledu na budoucnost zásobování hospodářství a občanů elektřinou, plynem a teplem. ČR přitom není v úvahách o energetice, o energetických zdrojích a energetické bezpečnosti osamocena. Cena, spolehlivost a garance dodávek elektřiny, plynu a tepla zajímá spotřebitele, ale dodavatele energie a energetických surovin. TT položil v těchto souvislostech několik otázek Ing. Tomáši Hünerovi, náměstkovi ministra průmyslu a obchodu: ? Jaký je váš pohled na stav energetických zdrojů a rozvodných sítí v ČR? Energetická soustava ČR byla od samého počátku budována jako spolehlivý systém. Jeho funkce byly a jsou na vysoké úrovni. To můžeme říci o všech článcích: jak o zdrojové základně energetiky, tak o přenosové soustavě o distribučních soustavách. Energetika (stejně jako celá hospodářská sféra) prošla různými obdobími, mj. kdy se více investovalo do výstavby zdrojů a méně do rozvoje a výstavby rozvodných sítí. Tato nevyváženost je charakteristická pro období před reorganizací elektroenergetiky v souvislosti s nástupem podnikatelských aktivit po roce 1989. Reorganizace veřejné energetiky a její členění výrobní složku a síťové části vedla (mimo uspořádání vlastnických vztahů) také k intenzivnějšímu a vyváženému rozvoji všech částí k vložení větších investičních prostředků do rozvoje energetiky jako celku i do jejich jednotlivých částí. Aplikací nejmodernější techniky získala elektrizační soustava potřebnou spolehlivost a bezpečnost provozu a s tím související zabezpečení dodávek elektřiny spotřebitelům. bylo nutnou podmínkou pro rozvoj celé ekonomiky a růstu všech odvětví hospodářství. Celková transformace ekonomiky ČR vedla mj. k přechodu od extenzivního rozvoje k intenzivnímu využívání všech zdrojů a ke zmenšení zátěže životního prostředí. Ani v energetice už nebylo možné zabývat se pouze kvantitativními ukazateli, ale i kvalitou poskytovaných služeb. Restrukturalizace hospodářství vedla na počátku 90. let k poklesu spotřeby elektřiny. Poté, se průmyslová odvětví vypořádala s transformací, potřeba elektřiny pro další rozvoj se začala zvyšovat. ? Jak je na tom Česká republika dnes? ČR je v současnosti ve výrobě elektřiny soběstačná. Část produkce (okolo 25 %), která je nad poptávanou spotřebou, se vyváží. Jsme tak jednou z mála zemí, která exportuje elektřinu. roce 2006 činila výroba 77,8 TWh a spotřeba 59,4 TWh. Více než 90 % celkové produkce elektřiny bylo vyrobeno v uhelných a jaderných elektrárnách. Tento stav je však jen dočasný. Podle některých odhadů lze vyrovnání výroby spotřeby očekávat v letech 2009-2012. Energetické zdroje, jimiž ČR disponuje, jsou dostačující pro výrobu elektřiny a výrobu tepla, pro zásobování jak hospodářství, tak i obyvatel v příštím období. Je však třeba zaměřit pozornost na to, jakým způsobem budeme již v příštím desetiletí dostatek energie zajišťovat. Variant je povícero. Otázky s tím spojené nyní řeší zvláštní komise, zřízená vládou. Ta zveřejní výsledky své práce v příštím roce. Musíme myslet na to, co se v energetice a tedy i v celém hospodářství stane za 10, za15 a více let. Nové energetické zařízení si od počátku přípravy, přes realizaci stavby a až po zprovoznění vyžádá i v těch nejjednodušších případech několik let. Odborníci shodně konstatují, že příprava výstavby dnes vyžaduje více úsilí a delší čas než vlastní výstavba nového zdroje. Totéž platí i při úvahách o rozvoji přenosové soustavy a distribučních soustav. Proto se dnes hledají jiné způsoby, jak zvýšit přenosovou schopnost vedení, než je výstavba nových tras, doprovázená požadavky na zábor nových území. ? Jak lze charakterizovat současný stav rozvodných sítí v naší republice? Je na vysoké úrovni. Co se týká přenosové soustavy, ČR je hlavně tranzitní zemí. Elektřina přes ní proudí ve směrech Polsko – Rakousko a severní Německo – jižní Německo. Po odstavení jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice na Slovensku se však situace trošku změnila. Začínáme se orientovat i ve směru na východ. Úzká místa vznikají především na přeshraničních vedeních a jsou způsobena právě díky tranzitům. Problémem jsou také kruhové toky, které jsou způsobeny kolísavým výkonem větrných elektráren v Německu. „Nejproblémovějším“ vedením bylo vedení do Rakouska: Slavětice – Durnrohr. To však bude v příštím roce posíleno na dvojité vedení poté, co rakouská strana konečně souhlasila s jeho posílením. ČR je propojena energetickými sítěmi s okolními státy. To s sebou přináší nejen pozitiva a možnosti pro rozvoj tržního prostředí, pro zvýšení bezpečnosti a spolehlivosti dodávek elektřiny u nás a v celé Evropě, ale i některá rizika, Ta mj. spočívající ve zvýšené citlivosti našeho energetického systému na různé nestandardní jevy a události odehrávající se mimo naši soustavu. To jsme kupř. poznali vloni, kdy přetížení a poruchy energetických zařízení v zahraničí byly jednou z příčin potíží, které jsme následně pocítili u nás. ? Jak dále – nové výrobny nebo obnova současných zařízení? Trh s elektřinou a s plynem je v ČR plně otevřen. To znamená nejen určitou svobodu při výběru dodavatele elektřiny nebo plynu, ale také zmenšení možnosti státu zasahovat do vývoje cen těchto komodit. Zdrojová základna české energetiky již prošla obdobím investic do snížení vlivu energetiky na životní prostředí a postupného vylepšování použitých technologických zařízení. Nyní nás čeká náhrada stávajících elektráren novými nebo obnova zařízení s cílem prodloužit životnost stávajících elektráren. Všichni výrobci elektřiny a tepla (včetně a.s. ČEZ) se zlepšením svých zařízení zodpovědně zabývají. Existují programy obnovy zdrojů a výstavby nových zdrojů tak, aby potřeby hospodářství a obyvatel v příštím období byly plně zajištěny. Limitem úvah však zůstává používané palivo. I na tyto otázky má odpovědět zmíněná vládní komise. Podle současných odhadů vývoje spotřeby elektřiny spojené s rozvojem hospodářství vychází, že bude nutno vybudovat nové zdroje již v horizontu 10 let. Většina hnědouhelných elektráren se blíží ke své maximální životnosti. Je nezbytné vystavět nové zdroje, anebo provést modernizaci stávajících zdrojů (retrofit). Pokud se nebude těžit hnědé uhlí a nebude se pokračovat ve výstavbě dalších jaderných bloků a v roce 2015 skončí tuzemská těžba černého uhlí (bez náhrady domácí těžby dovozem), dá se v ČR již od roku 2015 očekávat prohlubující se deficit mezi výrobou a spotřebou elektrické energie. Po roce 2040, po uzavření jaderné elektrárny Temelín, by se tento deficit zvýšil o dalších 16 TWh. Teoreticky lze tento deficit řešit buď 100procentním dovozem elektrické energie (v současné době je ČR vývozcem elektřiny), nebo 100procentním dovozem černého energetického uhlí (současný dovoz činí 1,2 mil. tun/rok), event. 100procentním dovozem zemního plynu (současný import představuje 9,5 mld. m3/ rok). Všechny možnosti však způsobí snížení bezpečnosti dodávek a zvýšení energetické závislosti. Řešením je pokračování programu rekonstrukce a zvýšení výkonu hnědouhelných elektráren (retrofity), event. výstavba dalších energetických zdrojů. Energetické úspory nelze přeceňovat: s růstem HDP roste i spotřeba elektřiny. Výstavba plynových elektráren způsobí zvýšení energetické závislosti na Rusku. Chceme-li dodržet limity, které si stanovila EU pro kvalitu životního prostředí, musíme svoji pozornost zaměřit na všechny možnosti, jež se naskýtají. Jednou z tezí současné energetické koncepce státu je maximální možná soběstačnost v oblasti energií. Toho lze dosáhnout využitím uhelných elektráren, jaderné energetiky a obnovitelných zdrojů. ? Co můžete říct o současných energetických zdrojích? Všechny české elektrárny jsou spolehlivé a jejich provozování odpovídá době, ve které vznikly, třebaže prošly řadou modernizací. Mezi nejspolehlivější energetické zdroje u nás patří JE Dukovany a věřím, že se k ní po odstranění dětských nemocí, spojených s uvedením do provozu přidá i JE Temelín. Jaderné elektrárny i při respektování náročných požadavků na zajištění jaderné bezpečnosti patří mezi nejspolehlivější a ekonomicky nejvýhodnější energetické zdroje. Kdyby se podařilo spojit výrobu elektřiny v jaderné elektrárně s dodávkou tepla pro přilehlé aglomerace, dosáhli bychom i zvýšení celkové účinnosti využití energie v jaderném palivu. Pohled na energetické zdroje se postupně vyvíjí nejenom u nás, ale i v celém světě. Vlna stagnace rozvoje jaderné energetiky se postupně mění v závislosti na otázkách, spojených s energetickou bezpečností. Orgány EU dnes zastávají názor, že složení palivového mixu je vnitřní záležitostí každé členské země EU. Myslím, že i z tohoto pohledu bychom se měli dívat na budoucnost české energetiky. Každý energetický zdroj má svou úlohu a své možnosti využití tak, aby výsledek byl příznivý z pohledu jak spotřebitelů energie, tak dodavatelů energie a ochrany životního prostředí. ? Máte na mysli kombinovanou výrobu? Ano, v tomto směru si zvláštní pozornost zasluhuje právě kombinovaná výroba elektřiny a tepla. Oproti klasickým elektrárnám, v nichž se teplo vzniklé při výrobě elektrické energie vypouští do okolí, využívá kogenerační jednotka teplo k vytápění a šetří tak palivo i finanční prostředky. Účinnost výroby v tepelných elektrárnách se pohybuje kolem 30 %. Nejmodernější paroplynové elektrárny pak mají účinnost kolem 50 %. Účinnost kogeneračních jednotek se pohybuje v rozmezí 80 - 90 %. Z tohoto hlediska jsou tedy kogenerační jednotky velice efektivní. Současná situace ČR ve využití a rozvoji KVET je vcelku dobrá. Zdroje KVET a centralizované zásobování teplem mají v ČR dlouholetou tradici. Zejména aplikace kondenzačních odběrových a protitlakových parních turbín byla podporována a rozvíjena již v období centrálního plánování. Jsou dostupné moderní technologie, funguje síť finančních služeb, existuje dostatek provozních zkušeností a know-how pro přípravu a realizaci nových projektů KVET. ? Stále častěji se u nás hovoří o obnovitelných zdrojích energie. Jejich efekt je však někdy diskutabilní… Jsem přesvědčen, že svou úlohu v energetické bilanci mají i obnovitelné zdroje. Jejich potenciál hodně závisí na geografických a klimatických podmínkách dané země. Naší snahou je samozřejmě rozvíjet využívání obnovitelných zdrojů. Musíme však na ně pohlížet stejně komplexně jako na jiné energetické zdroje. Domnívám se, že obnovitelná energie má své místo v našich podmínkách spíše v lokálním využití. Tam může úspěšně suplovat energii, dodávanou ze vzdálených klasických energetických zdrojů. Energetický potenciál je obsažen i v druhotných energetických zdrojích. Myslím, že i zde máme rezervy, které můžeme v budoucnu využít. Jedná se ovšem opět spíše o doplňkové zdroje k systémovým, které kryjí naše základní potřeby. ? Pozastavme se na okamžik u energetické bezpečnosti státu. Nedávno se dokonce hovořilo o nutnosti využití paliv ze státních rezerv. Zemní plyn se do ČR dodává na základě dlouhodobých smluv s producenty z Ruské federace (cca 75 %) a Norska (cca 24 %). Vlastní těžba v ČR kryje naše potřeby jen 1 %. Roční spotřeba zemního plynu v ČR je cca 9,5 mld. m3. Pokud selžou dopravní trasy zemního plynu, půjde zřejmě o dočasnou situaci, a ta by byla řešena jednak čerpáním z podzemních zásobníků plynu (maximální zásoba ve všech zásobnících je cca 3 mld. m3) a v případě nutnosti vyhlášením regulace (snížením odběru plynu). Díky diverzifikaci zdrojů je však velmi málo pravděpodobné, že by naráz selhaly dopravní trasy od obou nasmlouvaných zdrojů plynu. U zemního plynu není vytvořena státní hmotná rezerva. Směrnice EU u zemního plynu neukládají, jako je tomu u ropy, vytvoření povinné zásoby. Skladování zemního plynu, stejně jako jeho přeprava a distribuce, je podnikatelskou činností. Nicméně kapacita zásobníku na území naší republiky odpovídá zhruba třetině tuzemské roční spotřebě plynu. Co se týká ropy, ČR je téměř 100procentně závislá na dovozu ropy z třetích zemí. Vloni se její import do ČR přiblížil hranici 8 mil. t ropy/rok. ? Ceny ropy atakují hranici 100 dolarů za barel. Jaká je v tomto případě úloha státu? Česká republika, resp. její státní orgány, vzhledem k ukončené privatizaci rafinérských společností a liberalizaci trhu s ropnými produkty, nemají prakticky žádnou možnost zasahovat (nebo snad dokonce regulovat) dodávky ropy do ČR. To je záležitost podnikatelských subjektů. Na druhé straně si však stát ze strategických důvodů (na rozdíl kupř. od Slovenské republiky) ponechává formou 100% vlastnictví akcií dvě významné společnosti: MERO ČR (v níž vlastní a provozuje ropovody IKL a Družba, a centrální tankoviště ropy v Uhách u Kralup (uložiště nouzových zásob ropy ČR), a ČEPRO. To vlastní a provozuje tuzemský systém produktovodů a významné skladovací kapacity na paliva (střediska a sklady společnosti rozmístěné po celé republice). Přibližně 65 % dodávek ropy ze zahraničí je dodáváno prostřednictvím ropovodu Družba, zbytek pak ropovodem IKL. Nákupem ropy, jejími cenovými aspekty a logistikou až do terminálu Bukovce na slovensko- ukrajinské hranici (ropovod Družba), resp. do přístavu Terst v Itálii (ropovod TAL a následně ropovod IKL), se v současné době zabývají obchodní společnosti akcionářů Česká rafinérská. Tato společnost je v režimu tzv. procesingové rafinerie: zpracovává pouze ropu dodanou jednotlivými obchodními společnostmi svých akcionářů, kteří si sami zajišťují odbyt produktů z takto přepracované ropy. Při svých rozhodováních využívají zázemí svých mateřských společností, s cílem optimalizovat nakupované objemy ropy v zájmových teritoriích s ohledem na cenu a produktové portfolio. Nákup ropy pro tuzemskou rafinerii PARAMO zajišťuje její majoritní akcionář UNIPETROL, resp. jeho polský vlastník PKN ORLEN. ? Co lze aktuálně říci o dodávkách ropy z Ruska? Orientační objem dodávek ropy z Ruské federace do ČR je stanoven protokolem z roku 1994. Ten uvádí, že objem dodávek ropy na každý daný rok se bude dojednávat vždy v předchozím roce. Avšak výše skutečných ročních odběrů opět záleží především na objednávkách ze strany odběratelů v ČR a samozřejmě na dohodě o ceně ropy mezi komerčními subjekty. Ovšem v případě dlouhodobějšího přerušení dodávek ropy ropovodem Družba nebo opakování situace z letošního ledna, kdy došlo k přerušení dodávek ropy v důsledku sporu mezi Ruskou federací a Běloruskem, by bylo nutné nahradit uvedený výpadek ruské ropy pro rafinerie v Litvínově a v Pardubicích alternativními dodávkami. Pouze rafinerie v Kralupech nad Vltavou provozuje technologii na zpracování lehkých nízkosirných rop – ropovod IKL. V současné době je při takové situaci možné zvažovat využití několika variant. Jedna z nich je kupř. využití ropovodu TAL a následně plné kapacity ropovodu IKL při přesměrování části ropy, přepravované ropovodem TAL pro jiné zákazníky. Co se týká ropovodu Adria, který je na systém Družba napojen na území Slovenska, ten nelze při výpadku dodávek ruské ropy ropovodem Družba pro přepravu ropy do ČR využít. Jeho vstupní kapacita na území Slovenské republiky v současné době činí pouze cca 4 mil. t ropy za rok. Přitom spotřeba SR výrazně přesáhla 5 mil. t ropy za rok. Uvedený ropovod navíc nebyl od občanské války v bývalé Jugoslávii v celé své délce nikdy provozován. ? Z vašich odpovědí vyplývá, že se tedy můžeme cítit energeticky bezpečně? Povinnost skladovat ropu a vybrané ropné produkty ve výši průměrné 90denní spotřeby vyplývají pro ČR i z požadavku EU. Stejně tak z paralelního závazku daného členstvím ČR v Mezinárodní energetické agentuře vyplývá povinnost držet zásoby ropy a ropných produktů alespoň na úrovni 90 dnů čistých dovozů v předchozím roce. ČR tyto požadavky s rezervou již řadu let reálně plní. Ústředním orgánem státní správy, který plní zmíněný závazek prostřednictvím MERO a ČEPRO, jež nouzové zásoby ropy a vybraných ropných produktů skladují, je Správa státních hmotných rezerv. Ta mj. plánuje i krizová opatření pro období stavů ropné nouze, vzniklých z omezení nebo dokonce zastavení dodávek ropy a ropných produktů do ČR. Zároveň plánuje realizaci mezinárodní spolupráce v dané oblasti. Nechceme se vracet do doby, kdy dnešní spolehlivost dodávky elektřiny, plynu a tepla byla v oblasti snů a vizí do budoucna. To patřilo k jinému světu, k jiné technice, k jiné ekonomice. Zvykli jsme si na to, že elektřinu, plyn a teplo máme k dispozici tehdy, kdy je potřebujeme. To samozřejmě mělo a má vliv na cenu energie. Do hry však dnes (snad ještě více než v minulosti) vstupují mezinárodní aspekty a politika. Energie byla vždy strategickou komoditou. V poslední době si stále více uvědomujeme, že ropa, plyn, elektřina a teplo jsou součástí našeho životního standardu a že celá civilizace je na těchto médiích stále více závislá. Zásobování a dodávky ropy, plynu a elektřiny se stávají i politickou záležitostí. /sas/