Mars vznikl podobně jako ostatní planety našeho systému přibližně před 4,5 miliardy let, ale od okolních planet se odlišuje složitým a záhadným vývojem. Od počátečního ještě pravděpodobně organického stadia přes dobu kosmického marastu a neustálého přetváření až k dnešnímu stavu chladu a sucha. Navíc poslední poznatky z amerických sond, jako je Mars Reconnaissance Orbiter nebo i modul Curiosity, který už pět let zkoumá povrch rudé planety, přinášejí v poslední době řadu důkazů o možném určitém druhu života i na této planetě. To všechno podporuje rostoucí zájem o Mars a řada stále nezodpovězených otázek láká vědce i kosmonauty. Přist ání modulu InSight na Marsu Nedávno proběhla světovým i naším tiskem řada oslavných článků k přistání nového modulu NASA InSight na Marsu. Po více než půlročním letu z kalifornské základny Vandenberg urazil vzdálenost přes 480 milionů km a zvládl i těch posledních nejnáročnějších 124 km, kdy muselo dojít nad povrchem planety k razantní redukci rychlosti z více než 19 000 na pouhých 8 km/h. Krátce po dopadu bylo řídicí středisko informováno už i o úspěšné funkci solárních panelů modulu a tak i počátku nabíjení první energie, která pro přístrojové vybavení poskytuje výkon 600–700 W. Po přistání zůstává InSight na stabilním místě a jeho úkolem se stává pokusit se o něco dále se přiblížit vysvětlení zatím ještě nejasných otázek při zkoumání nitra planety prostřednictvím měření tepelného toku v planetární kůře a zaznamenávání seismické aktivity. Data bude sonda na Zemi odesílat po dobu přibližně dvou let. Přístrojové vybaven í od partner ů projekt u Přistání sondy InSight je nejen úspěchem americké kosmonautiky, ale i řady dalších zemí, které se na expedici podílejí potřebným přístrojovým vybavením. Zásadní pro stanovený úkol jsou vrtná aparatura HP3 z Německého centra pro letectví a kosmonautiku DLR a systém seismometrů postavený v mezinárodní spolupráci podle projektu francouzské kosmické agentury CNES. S vrtnou aparaturou by se mělo dát proniknout až do hloubky 5 m pod povrchem. Její pohyb ovládá robotické rameno, které ve svém dosahu předem vybere v okolí pro vrtání ten nejvhodnější terén. Přáním je, aby byl písčitý, bez kamenů a nečinilo tak potíže dostat se do plánované hloubky bez úklonu vrtu. Funkčním nástrojem pro vrtání tu není vrták, ale hloubení se provádí údery elektrického vrtacího kladiva. Upravený mechanismus pro potřeby úzkého vrtu vyvinula pro DLR polská společnost Astronika. Samotné kladivo o hmotnosti 3 kg a délce 40 cm za sebou potáhne ve vývrtu plochý kabel se 14 senzory teploty. Ty jsou typu PT100 s přesností měření 1 mK (milikelvin). Ve výbavě soupravy je i radiometr pro měření teploty povrchu planety z infračerveného záření. Tok tepla Při určování toku tepla se měří nárůst teploty s hloubkou, označovaný jako geotermální gradient a tepelná vodivost. Vynásobení těchto dvou hodnot dohromady dává tok tepla – jinými slovy množství tepla, které proudí k povrchu za jednotku času a na jednotku plochy povrchu a uvolňuje se odtud do atmosféry. Proces hloubení v případě, že vše půjde dobře, by se měl přerušovat vždy po 0,5 m vrtu, aby nedošlo k narušení těchto hodnot teplem vytvořeným vlastním procesem. K zahájení vrtání má dojít počátkem letošního roku. Systém seismometrů O něco dříve se uvede v činnost druhý přístrojový komplex, systém seismometrů SEIS. Skládá se ze šesti seismických snímačů vibrace půdy ve třech prostorových směrech a ve dvou různých frekvenčních rozsazích (0,01 až 10 Hz a 0,1 až 50 Hz) s překrytím kmitočtů. Tři senzory citlivé na snímače nízkých frekvencí jsou uloženy ve vakuovaném kontejneru, protože i odpor vzduchu v tenké atmosféře Marsu by pro jejich funkci mohl být na závadu. Další projekty InSight ale není jediný modul, který se v poslední době chystal na Mars. Dá se očekávat, že jeho úspěch uspíší práce i na dalších sondách, které pro příští léta připravuje Čína a ve společném projektu i Evropská unie a Rusko. V projektu ExoMars je cílem dostat se i do hloubky několika metrů pod povrch. Nezahálí ani NASA a v dalším projektu, který by mohl do vesmíru odstartovat již v roce 2020, by měl záměrem být sběr hornin v oblasti kráteru v minulosti zaplaveného vodou.
