90. léta nebyla pro český textilní průmysl příznivá. Příliv levného zboží z Asie ochromil výrobu české konfekce, na Liberecku se zavíraly významné tradiční firmy, jako byla Textilana, Bytex, Seba a další. Hovořilo se o krizi tradičního českého průmyslu. Bylo slyšet i skeptické hlasy o tom, zda má význam fakulta, která vychovává odborníky právě pro toto průmyslové odvětví. O tehdejší i současné situaci v českém textilu, o textilní fakultě a výchově textilních odborníků hovoříme s děkankou Fakulty textilní Technické univerzity v Liberci Janou Drašarovou: Děkanka Fakulty textilní Technické univerzity v Liberci Jana Drašarová90. léta nebyla pro český textilní průmysl šťastným obdobím. Zdálo se, že se nervozita tehdy přenesla i na fakultu, že si lidé říkali, že ta fakulta už nemá smysl. V té době neměl problémy jen průmysl textilní, ale i český průmysl celkově. Vzpomeňme třeba v našem regionu na známou automobilku Liaz a určitě by se našly i další příklady. Textilní průmysl se stal vlastně jakýmsi mediálním prostředkem ke zviditelnění krize průmyslu jako takové, možná i proto, že se daly použít jednoduché a lidem srozumitelné argumenty, jako je záplava trhu levným zbožím z Asie. Samozřejmě, že jsme tuto náladu pociťovali i na fakultě. Bylo pro mě velmi depresivní vidět úžasné a pracovité odborníky ve firmách, jak pomalu přicházejí o své know-how. Upřímně řečeno, kdybychom byli závislí jen na českém trhu, bylo by to pro nás dost zlé. Už tehdy ale na naší fakultě působili světově uznávaní profesoři, jako je Oldřich Jirsák, Jiří Militký, Luboš Hes, Bohuslav Neckář, David Lukáš a další. Díky nim měla fakulta světové renomé a výrazný mezinárodní přesah. Nenastal úbytek studentů, kteří by se chtěli připravovat na práci v „neperspektivním" průmyslu? Kupodivu ne. Byla velká nezaměstnanost a mladí lidé svou situaci řešili tím, že šli studovat - i k nám. Tehdy jsme měli například rekordní počet studentů ze Slovenska. V té době také firmy - o hodně víc než nyní - tlačily na zvyšování kvalifikace svých zaměstnanců, vytvářely jim velmi dobré podmínky, aby mohli absolvovat studium při zaměstnání, a proto jsme měli hodně studentů v kombinované formě studia. To už dneska neplatí a ze studentů, kteří nedokončí první ročník, je 70 % „dálkařů". Ne proto, že by na to neměli schopnosti, ale nezvládají studium při současném vysokém pracovním tempu. A ani firmy už je tolik ve studiu nepodporují, třeba jim nedávají studijní volno. V té době jsme veškerou volnou kapacitu napřeli do mezinárodní spolupráce. Co se týče výuky, hlásili se k nám i v 90. letech studenti ze zahraničí, což tehdy nebylo ještě úplně samozřejmé. Studovali u nás studenti z Indie, Číny, Vietnamu a dveře do světa se otevíraly stále víc. Tehdy se ale hovořilo o tom, že textilní průmysl přechází právě do těchto zemí, a varovalo se, že nemáme tak lacino dávat své know-how? To byla poměrně povrchní argumentace a týkala se především levné čínské konfekce, která skutečně náš trh doslova zaplavila. Oděvní konfekce ale tvoří jen zhruba třetinu v textilním průmyslu. Firmy, které od běžných konfekčních výrobků textilií přešly k technickým textiliím, velmi dobře prosperují. Velká část této výroby zůstala v českých rukách a manažeři, kteří firmy převzali, změnili na základě nových technologií firemní portfolio do inovovaných výrobků. To jsou dnešní lídři tohoto trhu: vyrábějí textilie s vysokou přidanou hodnotou pro automotive, stavebnictví, zdravotnictví atd. Jsou to lidé, kteří přes ten hluboký propad 90. let vytáhli český textilní průmysl zase nahoru. Další věc je, že řada studentů z Asie zůstává po absolvování fakulty v Evropě a i české firmy přišly na to, že je výhodné je zaměstnat. Když hodnotíme vývoj textilního průmyslu, nemusíme být nervózní z čínské bezkonkurenčně laciné konfekce? Svědčí o tom i stále více prosperujících butiků a značkových prodejen? Dalo by se říci, že tím hybatelem je i určitý psychologický faktor. Je jistá skupina lidí, která nenakupuje v „narvaných" obchodech fast fashion. (Trend, který vznikl v 90. letech. Výroba má být co nejrychlejší a co nejlevnější. Proto se přesouvá do zemí s levnou pracovní silou, pozn. red.) Není tam nejkvalitnější zboží a přibývá lidí, kteří si chtějí oblékat věci kvalitní, nápadité a od „hyperkonzumenství" přecházejí k autenticitě a ekologii. To je šance pro návrháře. A na Liberecku pracuje hodně mladých návrhářů, mezi kterými jsou i naši absolventi. Pozorujeme tento sílící trend v celém západním světě, kdy především mladí lidé odmítají tupou spotřebu a hledají alternativu. Samozřejmě je to i proto, že naše společnost žije v nebývalém dostatku a je dost lidí, kteří si mohou dovolit ty dražší malosériové věci kupovat. Konfekce ale, jak říkáte, tvoří jen menší část našeho textilního průmyslu, jeho podstatnou částí jsou tedy technické textilie? Určitě, protože za technické textilie považujeme i ty, které se používají v oděvním průmyslu. Jsou součástí oděvů se speciálními vlastnostmi, vyrobených ze speciálních materiálů. Jsou to pracovní oděvy pro hasiče či armádu, sportovní oděvy a podobně. Nám už u oděvů nestačí, aby vypadaly hezky, my už chceme, aby byly lehké a také nás chránily proti zimě či vlhkosti. A všechno, co má jiný účel než prosté oblékání, jsou technické textilie. Technické textilie jsou všude kolem nás: máme je doma (hometextil) jako tapety, koberce, závěsy, peřiny nebo vycpávky. Najdeme je v autech, letadlech, vlacích či autobusech (mobiltech), a není to jen polstrování, ale jsou to i kompozity s textilními výztužemi v částech motorů a karoseriích. Dále je to obalová technika (packtech), technické textilie se uplatňují ve stavebnictví jako izolace a různé výztuže (buildtech). Geotech jsou zase textilie, které se dávají do silnic a chodníků. Široké uplatnění nacházejí ve zdravotnictví jako obvazy, náplasti, roušky, hygienické vložky (medtech) atd. Textilie najdeme v ekologických aplikacích, například v norných stěnách, a uplatní se v různých průmyslových aplikacích, třeba v dopravníkových pásech a při filtraci. Sportovní textilie najdeme nejen v oděvech, ale i v míčích, jsou to sítě nebo vodítka pro psy. Bez speciálních technických textilií se neobejdou ochranné oděvy hasičů, vojáků, tady se uplatňují nehořlavé materiály nebo speciální materiály, které chrání proti probodnutím a průřezům. Výzkum a vývoj v textilu se zaměřuje na technické textilie s vyšší přidanou hodnotou. Soustavná inovace a nové aplikace v oblasti technických textilií drží český textil na světové špičce Ve vývoji speciálních materiálů sehrála fakulta textilní významnou roli. Spojuje se přece hlavně s nanovlákny, jejich průmyslovou výrobou a aplikacemi? Díky objevu profesora Oldřicha Jirsáka umíme nanovlákna vyrábět průmyslově a to otevírá pro textilní průmysl nové, dosud nepředvídatelné možnosti. Můžeme už mluvit o konkrétních výsledcích. Na trhu jsou už oděvy s funkční nanovlákennou membránou, kterou vyvinul a uvedl do praxe náš student z katedry hodnocení textilií. Díky nové technologii vykazuje membrána skvělé vlastnosti, jako jsou odolnost vůči větru, vysoká paropropustnost a hydrostatická odolnost. Tyto materiály jsou vyráběny elektrostatickým zvlákňováním a jejich aplikace se zatím většinou zkoumají a prověřují. Mohou být vyráběny velkosériově, to by se týkalo třeba výroby filtračních masek, filtrů do aut nebo na čištění odpadních vod, membrán do speciálních oděvů atd. Naši odborníci zkoumají uplatnění nanovlákenných materiálů ve zdravotnictví, například v aplikacích do kožních krytů, v tkáňovém inženýrství například v oblasti transplantace lidských orgánů (viz článek na str. 5 tohoto vydání, pozn. red.) apod. Máme velmi dobře vybavenou laboratoř tkáňového inženýrství, kde se propojuje tradiční vývoj nanovlákenných materiálů určených pro biologické aplikace s výukou. Zajímavých výsledků bylo u nás například dosaženo v práci s myšími buňkami pojivové tkáně (fibroblasty) na různých typech nanovlákenných tkáňových nosičů. Ve zdravotnictví jde ale o náročné procesy, kdy je nutno dokonale vyladit technologii a najít správnou strukturu pro konkrétní účel. Náročná je i právní stránka při získávání povolení pro různá testování a to nemluvím o finanční náročnosti tohoto výzkumu. Hovoříme přibližně o deseti letech výzkumu a dalších letech při zavádění do praxe. Na fakultě pracujete vědecky ve vývoji a výzkumu aplikací nanovláken. Vy ale často v této souvislosti zdůrazňujete, že fakulta není jen o „nano“. Fakulta textilní má podstatně širší záběr – je to základní výzkum, aplikovaný výzkum, experimentální vývoj, ve kterém se zaměřujeme na nové technologie a materiály, jako jsou biodegradabilní nebo funkcionalizovaná vlákna s nanočásticemi různých materiálů. Zajímavé výsledky máme při funkcionalizaci materiálů, co se týče hydrofility, pracujme na textiliích pro sběr vlhkosti a podobně. Jedná se o přidané funkce k již používaným vláknům a hledání jejich nových aplikací. To se hodně promítá do technických oděvních textilií, velmi dobrým příkladem je využití dutých vláken do výměníku aut nebo nanovlákenných nití pro výrobu filtrů na čištění odpadních vod. Pro hasičský záchranný sbor jsme komplexně vypracovali návrh uniformy pracovního stejnokroje, který je elegantní i komfortní. Může se v něm běžně chodit a zároveň splňuje bezpečnostní podmínky, jako je třeba nehořlavost. Připomněla bych také společný projekt s firmou STAP na využití optických vláken jako bezpečnostních prvků. Využíváme klasickou technologii pletení pro výrobu umělých cév na zakázku nebo pro pletení biodegradabilních sítěk pro zdravotnictví. Mezinárodní renomé získal tým katedry materiálového inženýrství při vývoji chromních materiálů měnících barvu. Zapojili jsme se do vývoje smart automobilových sedaček, které odvádějí pot. Zajímavou oblastí je propojování umělecké složky (designu) s technologickou a materiálovou složkou textilu. To není často zmiňovaná oblast vývoje, a přitom to je úžasné, jak se tyto složky vzájemně propojují a inspirují. Náš pedagog katedry designu akademický malíř Svatoslav Krotký představuje nanovlákna jako netradiční formu uměleckého vyjádření, při kterém se pouhým okem neviditelná nanovlákna „zhmotňují“ ve vzdušných a působivě něžných plastikách. Děláte i smluvní vývoj pro firmy, které nemají vlastní vývojová oddělení? Děláme, kapacita fakulty je však omezená a někdy poptávka převyšuje naše možnosti. Firmy ale dávají přednost společným projektům, na které finančně přispívá stát. Jsme spoluřešiteli řady projektů MPO a TA ČR. Také působíme v různých sdruženích a přes ně můžeme ovlivňovat strategii směřování vývoje a výzkumu textilu na české i evropské úrovni. Vychováváte studenty pro sféru technických textilií, ale i uměleckého designu. I o ty mají asi firmy zájem? Na naší fakultě je možné studovat textilní technologie, výrobu oděvů, textilní marketing a textilní návrhářství. Studijní programy jsou akreditovány jako bakalářské, magisterské navazující a doktorské. Většinu z nich je možno studovat v prezenční nebo kombinované formě, řada je akreditována rovněž pro výuku v anglickém jazyce. Naše strategie je v tom, že všechny tyto obory zahrnují materiály i technologie. Student musí vědět, jak se co vyrobí a jak se to bude chovat v různých podmínkách. Tím získávají naši absolventi možnost širšího uplatnění, a pak se designer může uplatnit i na technologicky zaměřených pozicích. I přesto, že na Liberecku několik textilních továren ukončilo výrobu, je v regionu ještě dost pracovních příležitostí pro vaše absolventy? Určitě. Je tady velká přádelna a úpravna textilu a naši absolventi hodně pracují pro automotive. Řada firem právě nyní stojí před generační výměnou a potřebují nejen základní personál, ale i technology, manažery a návrháře. Od letního semestru jsme rozjeli projekt řízených praxí s vybranými firmami, které studentům vytvářejí vhodné podmínky pro získání praktických dovedností. Říkáte, že vaše fakulta má dobré renomé v zahraničí. Jak se to projevuje? Máme zakázky od zahraničních firem a realizujeme i mezinárodní projekty. Velkou zakázku – řádově na desítky milionů korun – jsme získali od Národního indického výzkumného ústavu, který dělal speciální oděvy pro horolezce do Himálaje. My jsme pro něj vyvinuli maloobjemové termoizolační materiály pro extrémně nízké teploty. Spolupracujeme s našimi absolventy doktorského studia indické národnosti, kteří pracují na akademických pozicích nejen u nás, ale i v celé Evropě a v Indii. Naši studenti i vědečtí pracovníci vyjíždějí na dlouhodobé zahraniční stáže, jsou zváni na konference, přednášejí na prestižních zahraničních univerzitách. Vědecké kapacity z celého světa k nám přijíždějí na konference a také přednášejí našim studentům. Fakulta textilní oslaví letos 60. výročí od svého založení. Jak byste ji stručně charakterizovala? Fakulta textilní je po fakultě strojní druhou nejstarší fakultou Technické univerzity v Liberci. Za tu dobu vychovala tisíce absolventů, mezi kterými jsou stovky zahraničních odborníků. Řekla bych, že v současné době jsme na vrcholu z hlediska komplexnosti: umíme vědu a výzkum, nabízíme kvalitní výuku technického i uměleckého zaměření, úspěšně spolupracujeme s průmyslovou praxí, českou i zahraniční akademickou obcí, se základními a středními školami i laickou veřejností. Nezastavili jsme se a stále se pouštíme do nových věcí. Je symbolické, že sídlíme v historické budově dřívějšího Úřadu pro zvelebování živností. Ta budova má duši. Je v ní kus historie a tradice a my ukazujme našim studentů, že je do čeho naskočit a že je co rozvíjet a zlepšovat. Jaroslava Kočárková
