Jedním z českých expertů-seniorů
v komoditě technický textil je Zdeněk
Raich. Přijal pozvání TT k besedě, níž
jsme se ohlédli za úspěšnými i problematickými
roky tohoto oboru:
n „Technický textil po létech technických
i komerčních úspěchů nyní
prožívá složité období. Nejenom
česká veřejnost si tuto situaci někdy
zdůvodňuje zjednodušující větou:
„Za všechno může Asie a levné
importy textilu z Dálného východu.“
Opravdu za všechno může Asie?“
Máte pravdu, to je příliš velké zjednodušení
problému. My sami za tento
stav můžeme. A nejenom proto, že jsme
si tamější konkurenci sami vyškolili.
Že jsme byli jsme šťastni, jak jsou
tamější studenti chápaví a pilní…
Především se rozklížila pozice textilní
strojírenství. V Evropě i u nás,
v Čechách. Doma zůstalo pár nejsilnějších
firem, o jejichž lidské i výrobní
kapacity stál zahraniční kapitál. Podniky,
které se dokázaly včas a správně
specializovat na kvalifikovanou
produkci (kupř. na skleněná vlákna),
navázaly zajímavou kooperaci s cizinou
a zároveň vsadily na úzkou vazbu
s akademickou sférou a s výzkumem
(kupř. liberečtí textiláci, či tvůrci nanovláken).
n „Takže recept na úspěch je zdánlivě
jednoduchý a univerzální? Myslet,
nebát se, kooperovat s oborovou
špičkou?
Přirozeně. Nepropadejme zároveň
nekritickému optimismu. Nemyslím si,
že v nejbližší době se dokážeme úspěšně
vrátit k boomu klasického textilu
a textilního strojírenství. Na to nejsou
kupř. peníze. Investovat by u nás možná
chtěli a dokázali mnozí. Jenže: jak
překonat nízké výrobní náklady Číny,
Vietnamu, či Indie?
Dneska už nestačí mít potřebný
kapitál, dělat „pouze“ na světové
úrovni a opírat se navrch ještě chytré
lidi. Úspěch negarantuje, že disponujete
high-tech v branži technických
tkanin, anebo dokonce udáváte
vědecký tón. Dneska musíte umět
dobré výrobky neméně dobře prodávat.
n „A znáte nějaký „čítankový“ příklad
pro své tvrzení?“
Být na špičce není levné. Která
tuzemská textilní firma dneska disponuje
desítkami schopných a inovačně
uvažujících lidí, volnými 100, či 150
miliony, aby mohla jít na risk a zahájit
výrobu sice technického majstrštyku,
ale zatím s nejistým odbytem. Přesto
existuje: obdivuji VÚTS v Liberci
a vážím si jeho ředitele ing. Václavíka.
Už léta dokáže takovou instituci inspirovat
i držet nad rozbouřenými ekonomickými
vodami. Obklopil se chytrými
a dělnými lidmi, které mu nepřetáhla
ani solventnější konkurence. Všichni
odvádí velkou práci.
n „Může on a jemu podobní oboroví
nadšenci časem předat generační
žezlo neméně zdatným mladým
odborníkům? Rostou na našich
středních a vysokých školách příští
Václavíkové, Rohlenové aj.“
Doufám, že ano. Na druhé straně:
nic proti tomu, když se mladí
lidé tady vyškolí a na pár let
vyrazí na zkušenou do světa.
Pravda, asi těžko půjdou dělat do
Asie. Patrně by je tam ani nevzali.
Doba a některé mravy se od časů
našich dědečků notně změnily.
Ale „načichnout“ k nové technice,
k novému způsobu konstruktérského
i výrobního myšlení v cizině,
to nemůže být ke škodě věci. Jak
oněch mladých lidí, tak českého
technického textilu vůbec.
n „Nepředstavuje východisko
z dnešní situace úzká specializace
a obří exportní kvanta několika špičkových
produktů? A pokud to nebude
technický textil samotný, pak třeba
excelentní technika pro jeho výrobu?“
I to je jedna z možných variant.
Nepochybně, v našich silách je vyvinout
a vyrábět dobrý technický textil.
Třeba na bázi skla, nano apod. A také
odpovídající techniku pro jejich produkci.
Třeba se však oprostit od historizující
nostalgie. Pochybuji, že se nám
v současném světě podaří znovu naplnit
někdejší výrobní a exportní kvóty.
Nespočívá to pouze v nezvratných
proměnách oboru a ekonomických podmínek.
Hodně jsme ztratili vlastní vinou.
Šance, které se nám nabízely v 90. létech
při transformaci tehdejší management
leckde promarnil. Nejenom proto, že
zlikvidoval fungující systém obchodních
afilací po světě, že „šel“ po rychlých
penězích doma. Že je nezajímal další
osud té-které fabriky a jejich zaměstnanců,
že se nesledoval trendy v oboru.
Samozřejmě: jeho tehdejší spektrum
(produktové, nástrojové, surovinové)
bylo na poměry naší malé země nadále
neúnosné. Nebylo možné vyrábět na
sklad. Ale ani ignorovat, jak se vyvíjí
trhy a naše pozice na nich, čím se zabývá
konkurence…
Někde ustrnuli v chápání oboru a nedokázali
inovačně zahlédnout přes jeho
stávající rámec. Vzpomenutý technický
textil nemusí vždy posloužit jako skvělá
izolace, anebo materiál pro pracovní
oděvy. Trh nabízel i mnohdy překvapivé
aplikace: kupř. bezpečnostní. Nestačilo,
aby nějaká tkanina byla pouze chemicky
odolná, či neprůstřelná. Žádaly se
typy, které neproříznete nožem či pilou,
nepropálíte svařovací aparaturou a přitom
budou navenek dekorativní (kupř.
jako výplň bezpečnostních dveří). Někde
se nabízených šancí chopili (zejména ve
VÚB, někteří dodavatelé pro automobilový
průmysl). Jinde zaspali.
„Vývoj v oboru Vás stále zajímá.
Na co se těšíte v příštích létech?“
Někdejší velké série a velkokapacitní
odbytiště jsou ty-tam. Možná, že někde
ještě uspějeme s dodávkami náhradních
dílů a s repasemi staré techniky. Ale to
budou jen ostrůvky v novém a velkém
moři světového textilu. Spíše máme šance
uspět ve vysoce specializované a přitom
objemově únosné produkci technického
textilu. Třeba inteligentní vlákna
s pamětí, specializované výrobky pro
zdravotnictví apod. I malé série (avšak
dokonalých) výrobků mohou českým
textilním firmám zajistit prosperitu.
Měli bychom určitě aktivizovat svou
spolupráci s vyspělou cizinou. Třeba při
zušlechťování některých typů vláken, při
vývoji nových funkcí tradičních materiálů
apod. Nabídnout razantněji vlastní knowhow,
laboratoře, zkušebny a práci našich
přemýšlivých lidí. A kde to bude výhodné,
nebát se návrátu k osvědčeným konstrukcím
a designu. Pozoruji třeba úspěchy
VEBY a jejího brokátu v Africe. /bal, wa/
