Státní energetická koncepce by měla být stručná a jasná, s podporou klasických nebo nových zdrojů. A hlavně právně závazná. Určitě potřebujeme jádro či nové zdroje energie a k tomu vychovat odborníky. A uvědomit si, že energie ze slunce, větru či vody je u nás již vyčerpaná. O tom všem je přesvědčen Ing. Miloň Vojnar ze společnosti Lumius. V současné době se často probírá aktualizace státní energetické koncepce. Co si o ní, či obecně o legislativě v energetice, myslíte? Nerad, ale musím přiznat, že za poslední dobu energetická legislativa úplně propadá. Pokud se udělá nějaká novela, tak je v ní spoustu chyb. Například nedávno schválené zalistování akcií pro akciové společnosti, které čerpají podporu OZE a KVET, je úplně krokem vedle. Nemáme silného regulátora, ani erudované a silné zákonodárce. Mám strach, že se nám to po této stránce začíná rozsýpat. Co se energetické koncepce týče, mám jediné řešení. Potřebujeme dát dohromady státní koncepci, která bude mít třeba 10 stránek a bude v ní jasně řečeno, které zdroje u nás mají smysl, které ne, jak bude vypadat zdrojová základna a jaké budou další kroky. Potřebujeme jasný, jednoduchý, stručný návod, jenž bude mít formu vyhlášky nebo něčeho, co je právně závazné. Ne koncepci, která se nemusí dodržovat a nikdo se v ní pořádně nevyzná. » Jak pohlížíte na regulaci obnovitelných zdrojů u nás? V okamžiku, kdy se začne něco regulovat, ovlivní to celý systém. A to, že se před lety začaly regulovat obnovitelné zdroje typu slunce nebo vítr, nám dnes ovlivňuje cenu. Obávám se, že tento trend bude trvat delší dobu. » K velkému rozmachu a podpoře obnovitelných zdrojů dochází v sousedním Německu. Neměli bychom si z něj brát příklad? Jsme malá země se svými možnostmi, nemůžeme se vždy řídit tím, jak situaci řeší u našich sousedů. A pokud jde o Německo, tak tam to na promyšlenou koncepci vůbec nevypadá. Naopak dochází k paradoxní situaci. Němečtí představitelé nyní přemýšlí o postavení zdroje na plyn nebo uhlí, aby měli rychlou zálohu. A tento zdroj bude dotovaný a vlastněný státem. Řekl bych tedy, že dotovali, až předotovali. Vrhli se na zelenou energii, do ní dali spoustu peněz, a nyní zase uvažují o tom, aby mohli regulovat systém a rychle řídit soustavu, že opět za dotované peníze budou stavět klasické zdroje. Přitom uzavřeli hned několik atomových elektráren. Jsou to všechno nesmyslné věci. » Jakým směrem by se tedy Česká republika měla dát? Určitě bychom měli využít zdroje, které tady máme. A jasně si říci, že v obnovitelných zdrojích již naše země neudělá vůbec nic, že se nemá kam rozšiřovat. Všechna biomasa, vítr či voda je vyčerpaná. U biomasy bylo velkou chybou, že se nechala rozrůst do takové šíře. Dnešní zemědělec, místo aby si nakoupil pár krav a vyráběl mléko, maso nebo sklízel třeba pšenici, se stará o to, čím naplnit bioplynku, aby mohla vyrobit elektřinu. Navíc spotřebovává palivo, když do ní biomasu vozí a podobně. To se ani nedá považovat za čistý obnovitelný zdroj. Když se podíváme na fotovoltaiku, tak ta za nějakých deset, patnáct let bude mít zastaralou technologii a sníží se její účinnost. A my zase budeme potřebovat jiné, řekněme klasické zdroje, tedy jádro. Nevím, zda se do té doby přijde na něco nového, jako třeba vodík. Jaderná energie je podle mě základem a kroky k tomu, aby včas a v potřebné šíři fungovala, se musí učinit již nyní. » Jste tedy pro dostavbu Temelína? Jednoznačně. Je tam potřebná technologie i provedené přípravy, ideální prostor, jak toho využít. Také si ale myslím, že optimálním stavem je decentralizace. Aby u nás nebyly jen dvě velké atomovky, ale také menší zdroje, o výkonu řekněme od 20 do 100 megawattů, které budou distribuované po celé republice. Tím nám sice půjde nahoru silová elektřina, ale zase klesne poplatek za distribuci. Takže spotřebitel bude platit stejnou částku, jen bude jinak rozložená. » Víme, že i Lumius má v plánu pořízení malého jaderného reaktoru. Jak se situace kolem něj aktuálně vyvíjí? V testovacím modelu zatím stále nic neběží. Myslím si, že první sériový produkt budeme moci reálně zasadit do země kolem roku 2025. Odhaduji, že zhruba do pěti let bychom se mohli jet podívat do Ruska nebo Ameriky na běžící prototyp. Pak se, po testování a úpravě legislativy, vše začne pomalu prosazovat. » Jaká je nyní situace v legislativě týkající se modulárních reaktorů? Dokážete i vy něco ovlivnit či připomínkovat? Stále sledujeme aktuální proces. Ale jak jsem již řekl, hodně věcí se u nás, v České republice, musí změnit. A to nebudou aktivity naší společnosti, ale spíše Evropské unie, její instituce či komise. Malé reaktory jsou nyní celosvětové téma číslo jedna na mnoha konferencích, takže i EU ho bude muset řešit. A stejně, jako unifikuje jiné záležitosti, bude schvalovat nová pravidla pro malé reaktory, které se budou skrývat pod určitým nařízením a přesně říkat, co je potřeba, jakým způsobem budou jednotlivé procesy fungovat, jaká musíme mít povolení, co vše musíme splnit. Obávám se, že v tomto případě budeme muset čekat na rozhodnutí „vedení v Bruselu“, která se pak propadnou do jednotlivých národních legislativ. » Půjde tedy ještě o obrovský proces. Na kolik let ho odhadujete? Od přípravy po schválení se bavíme o minimálně pětiletém cyklu, kdy se k tématu budou vyjadřovat odborníci, místní regulátoři, národní jaderné úřady, budou se zvažovat bezpečnostní rizika, možnost zneužití jaderného paliva, terorismu a tak dále. Na základě schváleného ustanovení pak budeme moci fungovat a naplnit legislativu, abychom si mohli reaktor postavit. Takže vše bedlivě monitorujeme, diskuse napříč státy i institucemi a jednotlivé vývojové fáze samotného reaktoru. » Na téma modulárních reaktorů se sice diskutuje, ale kdy si myslíte, že přijde ten největší tlak na urychlení procesu? Podle mého odhadu po roce 2017, kdy elektrická energie začne opět růst a investice nejen do velkých zdrojů v podobě Temelína, ale hlavně zmiňovaných reaktorů o výkonu 10 až 30 MWe, se skutečně vyplatí. Navíc právě elektrárnami s malým výkonem by měla být zajištěna nejen stabilizace dodávek elektřiny, ale i náhrada hnědouhelných tepláren. » Pro zajímavost, jak tento reaktor vypadá? Jde v podstatě o monoblok, tedy uzavřený válec, ve kterém se nacházejí všechny podstatné součásti reaktoru. Tento obal slouží zároveň jako bezpečnostní prvek. Chlazení reaktoru zajišťuje buď plyn, nebo tekutý kov, který je bezpečnostním prvkem bránícím rozjetí neřízené reakce. Velkou výhodou těchto reaktorů je to, že palivo v nich vydrží až 30 let a nedoplňuje se, ale po dožití se celý monoblok odveze zpět výrobci a vymění za nový. » Zájem o jadernou energii se ale již druhým rokem snažíte vzbudit u školáků. S jakými ohlasy? Dobrými, jsme opravdu spokojeni. Proto jsme se na konci loňského roku vydali updatovanou a rozšířenou verzi tištěné brožury, ve které přibyl hlavně přehled, jaké jiné možnosti obecně věda a technický rozvoj umožňují z hlediska výroby elektrické energie. Aby čtenáři byli schopni umístit klady a zápory jádra vůči ostatním zdrojům. My stále zastáváme názor, že energie z jádra je nejvíce ekologická i ekonomická. » Z toho také vyplývá, že potřebujeme skutečné odborníky. Právě ty chcete vychovat? Ano, povědomí a erudovaná výuka o jaderné problematice téměř vymizela a odborníky nebudeme mít přes noc. Proto se snažíme vzbuzovat zájem o jadernou energii mezi školáky sedmých a osmých tříd, udržujeme aktivní stránky www. nukleonstory.cz i stránky na Facebooku. Přemýšlíme také o tom, že bychom materiály rozšířili do středních škol a vytvořili například Nukleon Academy, kde bychom více pracovali s dětmi s opravdovým zájmem a mohli si je vychovat i pro sebe. Ale celý tento projekt a možné pokračování je za prvé o penězích a také o tom, kam stát nasměřuje státní energetickou koncepci. Uvítáme i vstup nového partnera, který by měl podobné smýšlení jako my a pomohl nám pokračovat v osvětě dále.
