Ing. Josef Fiřt, předseda Energetického regulačního úřadu ČR: Do ceny lze zahrnout pouze ekonomicky oprávněné náklady a přiměřený zisk

¦ Pane předsedo, od 1. ledna 2007 bude vlastně celý český trh s energiemi deregulován a i chránění zákazníci si budou moci volit svého dodavatele elektřiny a plynu. Jak je zřejmé, česká veřejnost této možnosti zatím moc nevyužívá, neboť není jasné, co by tím např. domácnosti získaly. Jinými slovy, celou Evropou jde diskuse o tom, zdali se původní záměr liberalizace a privatizace trhu s energiemi vlastně zdařil. Zdali vzniklo prostředí se zvýšenou konkurencí, s dopadem na ceny pro zákazníky. Můžete, prosím, zhodnotit vaše poznatky z tvorby trhu s energiemi v ČR ve vztahu k systému EU, do něhož dnes neodmyslitelně, co se týče propojenosti soustav distribuce elektřiny a plynu, patříme? V oblasti elektroenergetiky je trh plně otevřený od 1. ledna 2006. Přestože řada oprávněných zákazníků změnila svého dodavatele elektřiny, nemůžeme prohlásit, že trh elektřinou je plně funkční. Otevření trhu nevedlo ani ke snížení cen. Podobně jako v ČR je to i jinde v Evropě. Veliké společnosti vyrábějící elektřinu určují ceny, a ty malé mají stále menší prostor konkurovat. Zároveň je však nutné poznamenat, že ve srovnání s některými významnými evropskými zeměmi je v České republice přece jen určitá míra konkurence a hlavně jsou zde, i zásluhou našeho úřadu, jasná pravidla a nástroje pro obchodování. Propojenost soustav a rozvíjející se mezinárodní obchodování může do budoucna přispět k vyšší míře konkurence, je však nutné si uvědomit, že koneční zákazníci mohou efekt vnímat až poté, co se domácí ceny vyrovnají těm v zahraničí. V oblasti plynu se od 1. ledna 2007 stanou oprávněnými zákazníky i domácnosti. Budou si sice moci vybrat nového dodavatele plynu, ale pouze teoreticky. Naše poznatky ukazují, že trh s plynem nevznikne a očekávání do něj vkládaná se nenaplní. Od počátku liberalizace trhu se zemním plynem, tedy od ledna 2005, získal nového dodavatele pouze jeden zákazník, a to od 1. ledna 2006. A od 1. října 2006 dodává plyn do jedné regionální společnosti jeden nový obchodník s plynem. Ukazuje se, že noví obchodníci mají zájem dodávat plyn zejména velkým odběratelům, případně distribučním společnostem a ne jednotlivým domácnostem, které jsou vzhledem ke svým odběrovým diagramům nejnákladovější. ¦ Diskuse, která k dané problematice probíhá prakticky při všech příležitostech kdy se sejdou plynárenští odborníci, ukazuje, že reálně bude do České republiky dodávat plyn pravděpodobně pouze několik dodavatelů pod spoluprací velkých plynárenských společností působících v Evropě či na Blízkém východě. Tato situace ale nevytvoří požadovanou konkurenci vedoucí k výraznějšímu tlaku na snižování cen. Svým způsobem je popsaná situace možnosti trhu limitována samotným charakterem odvětví, technickými problémy souvisejícími s tokem plynu do České republiky a se způsobem, jakým bylo české plynárenství zprivatizováno. Do rukou jednoho vlastníka se dostal nákup plynu ze zahraničí, přeprava, uskladňování a z velké části i distribuce. Na druhou stranu je ale třeba říci, že situace v České republice není, co se týká výsledků privatizace a liberalizace, v Evropě výjimkou. Funkčnost trhu je, zejména ve vztahu k cenám a dodávkám plynu od konkurenčních dodavatelů domácnostem, ve většině států EU, obdobná. ¦ Součástí liberalizace je i unbundling přepravní a přenosové soustavy u distribučních společností - to s sebou nese i přecenění majetku. Mělo toto přecenění nějaký vliv na konečnou cenu energií pro zákazníky? V současných regulovaných cenách, kam patří mimo jiné i poplatek za přepravu, přenos a distribuci, se přecenění majetku společností projevuje jen minimálně. Energetický regulační úřad zastává stanovisko, že provozovatelé přepravních, přenosových a distribučních soustav musejí mít možnost realizovat investice do obnovy a rozvoje sítí. Není však žádný důvod k tomu, aby prosté navýšení hodnoty majetku v účetnictví mělo dopad na konečného zákazníka. Jinými slovy, dále se budeme v souvislosti s přeceněním bavit o odpisech a investicích, nikoliv však o změně hodnoty historické základny aktiv pro stanovení regulovaných cen. ¦ Z laického pohledu se zdá, že stanovování výkupních cen elek- třiny a tepla z alternativních zdrojů a kogenerace zásadním způsobem ovlivňuje rozvoj jednotlivých odvětví a stává se v některých případech zdrojem zisku, jehož reálná hodnota je pochybná ve vztahu k jiným zdrojům a ceně za výrobu. Jinými slovy, jak dalece vidíte nutnost zasahovat do zdrojové skladby soustavy podporou jednotlivých druhů, aby se soustava a energetická základna ČR rozvíjela žádoucím směrem - tedy, na co největší nezávislosti na dovozech fosilních paliv, ať již z východu nebo západu. Mohou takové zásahy přinést nějaký výrazný efekt, nebo když ne, kdo má vlastně na liberalizovaném trhu regulovat takové zásadní záměry a strategické cíle? Domácí výroba elektrické energie z obnovitelných zdrojů přispívá k energetické nezávislosti České republiky pouze z malé části. Současný podíl výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé domácí spotřebě je necelých 4,5 %, a to včetně výroby elektřiny z velkých vodních elektráren. Česká republika má, vzhledem ke své geografické poloze, potenciál výrazného růstu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů značně omezený. Podle mého názoru nebude naše země nikdy při využití obnovitelných zdrojů zcela nezávislá na dovozu fosilních paliv. Z těchto důvodů nemá příliš smysl uvažovat o výrazné změně zdrojové základny v kontextu s širším nasazením obnovitelných zdrojů. Podpora výroby elektřiny z těchto zdrojů spíš přispívá k ochraně životního prostředí a udržitelnému rozvoji. Obdobná úvaha platí v případě podpory výroby elektřiny z druhotných (alternativních) energetických zdrojů a kombinované výroby elektřiny a tepla. Pro tvorbu ceny tepelné energie získané z kombinované výroby elektřiny a tepla platí stejné podmínky jak při samostatné výrobě tepla. Čili do ceny lze zahrnout pouze ekonomicky oprávněné náklady a přiměřený zisk s tím, že společné náklady na elektřinu a teplo se musí rozdělit prokazatelným způsobem. Strategické cíle v oblasti energetické nezávislosti naší země by mělo zcela nepochybně sledovat Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR ve své energetické politice. ¦ Jak vidíte tzv. jednotnou energetickou politiku pro soustátí zemí EU? Bude něco takového možné v případě, že například Německo zrealizuje svoji bližší spolupráci s Ruskem jak na dodávkách plynu, tak i v dodávkách elektřiny? Myšlenka na 25 (resp. 27 od 1. 1. 2007) národních energetických koncepcí podle jednotné energetické politiky Evropské unie je výrazným posunem v rámci celé EU. Je třeba však překonat řadu překážek, než se stane skutečností. Tomu musí předcházet mnohá jednání i právní kroky (závazky) všech států Unie. Hlavním cílem je snížit závislost států Unie na dovozu energií, která by při současném trendu z dnešních cca 50 % vzrostla do roku 2020 až na 70 %. Jednotná energetická koncepce bude muset řešit nejen podporu nových zdrojů, ale i podmínek, za jakých se postaví a kde se postaví. Vytipování a následné odstranění slabých článků, bránících propojení národních trhů - to je běh na dlouhou trať. Přitom EU nemůže být zahleděna jen do sebe, je potřeba vytvořit stabilní a dlouhodobou smlouvu s Ruskem. A také vnímat vývoj v ostatních částech světa, především v Indii a v Číně. ¦ Každý od vás očekává především stanovení cen. Víme, že v Evropě nastává nedostatek elektrické energie v důsledku přesunu investic spíše do "uchvácení" trhu a distribuce, než do zdrojové části. I když jednou z úloh liberalizace je snížení zbytečných rezerv, které stojí peníze, v tomto případě jde o vyslovené selhání systému. Dá se tomu nějak z pozice regulace trhu čelit? Nebo se máme na podobné "radovánky", slušně řečeno výkyvy trhu, připravit? Nemyslím si, že nedostatek elektřiny je vyvolán přesunem investic do - jak říkáte - "uchvácení" trhu, ale je pravda, že Evropa jako celek má zdrojů nedostatek. Ani si nemyslím, že nedostatek výrobních kapacit je přímým důsledkem selhání liberalizace. Česká republika má zatím zdrojů dostatek a patří k exportérům elektřiny. Z dlouhodobého hlediska je však situace horší, protože přebytek kapacity se stále zmenšuje. Z celoevropského pohledu se zřejmě jedná o podcenění nárůstu poptávky po elektřině. Myslím, že lze tuto situaci ve střednědobém a dlouhodobém horizontu řešit. ¦ Kogenerace. Z fyzikálního hlediska naprosto optimální využití fosilního paliva, ale právě liberalizace trhů postavila fyzikální zákon v tomto ohledu na hlavu. Kdybychom vytáhli na světlo noviny z roku 1985 až 1995, asi bychom se divili, co řekli mnozí energetici na adresu teplovodu z Mělníka. Není tajemstvím, že došlo k zásadnímu nesouladu mezi státními dotacemi do plynofikace obcí a dnešním využíváním plynu i s ohledem na nehospodárnost individuálního spalování, a tím i ceny pro zákazníka. Menší, ale promyšlené teplovodní sítě na bázi teplé vody spíše lokálního charakteru by asi hodně přispěly k pojetí energetiky pro tuto zemi na prahu nového tisíciletí, než spalování starých bačkor a holínek v doma svařovaných kotlech, s možností očichávat komíny ke stanovení případných pokut. Jakou vidíte perspektivu kogenerace v kontextu nutnosti šetřit palivem a jaké možnosti má v tomto ohledu regulátor trhu? Kombinovaná výroba elektřiny a tepla má z hlediska energetického využití primárních zdrojů velký význam. Energetický regulační úřad podporuje kogeneraci formou příspěvků. Každý výrobce, který od Ministerstva průmyslu a obchodu ČR získá osvědčení o původu elektřiny z kogenerace, má nárok na podporu, jejíž výše je zakotvena v cenovém rozhodnutí našeho úřadu. Nejvyšší podporu získávají malé zdroje, které nacházejí uplatnění například v nemocnicích nebo lokálních výtopnách, kde by jinak bez instalace kogenerační jednotky bylo odpadní teplo nevyužité. Jsem rád, že ČR zastává přední místo mezi státy EU v rozsahu i zkušenostech při kombinované výrobě elektřiny a tepla. Vzniká tím úspora fosilních paliv, která je nesrovnatelně výraznější než úspora vlivem výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Jak jste zmínil, k těm největším projektům kombinované výroby elektřiny a tepla nejen v ČR, ale i v Evropě, patří rovněž teplovod z elektrárny Mělník I do Prahy, jehož přípravu, realizaci i následný provoz jsem zajišťoval. Letos je to už 11 let, co je tímto teplovodem dodáváno teplo pro podstatnou část Prahy, a díky tomuto propojení má i značná část Pražanů cenu tepla nižší než obyvatelé jiných měst. ¦ I když emisní povolenky nejsou vaší doménou, prosím, co si myslíte o skutečném dopadu povolenek na změnu výrobní základny v ČR? Osobně se domnívám, že stejně jako v případě obnovitelných zdrojů nebude mít obchodování s emisními povolenkami zásadní vliv na radikální změnu struktury výrobní základy v ČR. V každém případě je ale nutné si uvědomit, že systém obchodování s povolenkami bude mít výrazný vliv na cenu elektřiny. ¦ Veřejnost slyší, že velcí odběratelé elektřiny v ČR mají výrazné námitky proti cenám, které musejí platit. Domníváte se, že je to jen projev kapitalistického folklóru, tzn. že je v zájmu každého zákazníka naříkat nad vším, nebo mají tyto nářky reálný základ? Na druhé straně, lze například očekávat, že by zvyšování cen mělo už dnes zásadní dopad na spotřebu či hledání efektivity výroby s omezením spotřeby? S ohledem na vysoké tempo růstu cen elektřiny v posledních několika letech se nelze divit reakcím odběratelů, na které může mít tento vývoj velmi negativní dopad. Dosavadní trend vývoje cen elektřiny, resp. energií obecně, tak skutečně již může být motorem pro určitou další restrukturalizaci podniků a nasazování efektivnějších a především energeticky úspornějších technologií. Nicméně je důležité si uvědomit, že efekty z realizace takových opatření se v celém energetickém systému neprojeví okamžitě. Současný vývoj spotřeby elektřiny v České republice má stále rostoucí trend, což lze přisoudit především rozvoji ekonomiky a zvyšující se životní úrovní obyvatelstva. Zásadní snížení spotřeby elektřiny do budoucna očekávat nelze. Vidím ale značné rezervy v hospodaření s energiemi a v uplatňování takových opatření, která povedou k zajištění úspor. /bal/