Hovoříme s Ing. Jaroslavem Klímou, předsedou představenstva a generálním ředitelem společnosti Tescan Orsay Holding. Od 90. let se na stránkách impaktovaných a ekonomických časopisů objevovaly informace o brněnské společnosti Tescan. Město se stalo střediskem výroby elektronových mikroskopů známém po celém světě a spoluvytváří tvář dnešního Brna, proslaveného v minulosti textilním průmyslem a výrobou energetických zařízení. Pokud by se nové hi-tech obory úspěšně rozvíjely dále a více, šlo by o zajímavý a úspěšný případ průmyslové konverze, o jaké se píše v odborné literatuře. Jsou k tomu předpoklady.
Pokračování z č. 10
Jak se daří uskutečnit ambiciózní programy vaší společnosti Tescan Orsay Holding? Máte zde zahraniční odborníky? Kde nacházíte pro takovou práci absolventy a jak zároveň obsáhnete tak velký trh? Sloučit vědu a trh v oboru hi-tech, to není manažersky jednoduchá činnost. Zní to nadneseně, když řeknu, že to jde samo, ale je známo, že lidé pracující v určitém vědeckém oboru se navzájem přitahují. Prostě si vás najdou, neboť už s vámi mají zkušenost, nebo se o vás dozvědí. V současnosti si připravuji přednášku na konferenci v Aténách s názvem Industriel Technologies, kterou pořádá Řecko v souvislosti s jejím předsednictvím EU. A na této konferenci, jako hlavní referující, budu hovořit o významu evropských projektů Joint Research Projects pro rozvoj firmy, od startu po globálně operující nadnárodní společnost. Samozřejmě vycházím z vlastních zkušeností a pocitů. A je to i částečně odpověď na vaši otázku. A v jednom z asi 6 hlavních bodů, kterými definuji přínos tohoto programu EU třeba pro programy firmy jako je Tescan (například zapůjčené peníze nebo zdokonalování v administrativě a mezinárodní spolupráci, diplomacii, jednání v rozměrech, v jakých se dnes na západních trzích postupuje), je obsaženo i nabytí znalosti řízení velkých projektů. To jsme se naučili právě z účasti na mezinárodních konsorciích v rámci programu EU. U nás se hodně nadává na byrokracii EU, ale bez určité byrokracie se prostě tak velké mezinárodní projekty uřídit nedají. A dalším významným bodem, který je důležitý jak pro vývoj, tak i obchod podniku jako je Tescan, je rozšiřování kompetence, povědomí o vaší činnosti, pokud jste v takové síti mezinárodní spolupráce aktivní. Jste-li spolehlivý a dobrý dodavatel, poskytujete svým partnerům do zahraničí přístroje, a ty samozřejmě rozšiřují povědomí o vaší kompetenci k další spolupráci na dalších projektech. Jste do tohoto světa vtažen. Mají-li v laboratoři váš přístroj a využívají jej, máte napůl vyhráno – už proto, že jde o konzervativní trh s vysokou cenou přístrojů a koupit si takový systém se může i dobrým laboratořím podařit jednou za 10 let. Za chyby v posuzování kvality se zde platí vysoká cena. A to se týká i náhradních dílů, adaptace, úpravy na mikroskopech pro nové badatelské metody atd. Vědci rádi spoléhají na osvědčené přístroje, neb bádají pro své výsledky, a ne aby testovali nová zařízení. Ale ani to, co jste popsal, není perpetuum mobile, je to podmíněno obrovskou sumou znalostí a vynikajících lidí ve vývoji, kteří tomu dodávají energii. Orientovat se na trhu s vědou EU není maličkost. Určitě, ale do jisté doby nám nahrávalo i několik skutečností: jsme podnikem z východu, což byl jistý benefit pro ostatní členy konsorcií, a to díky politice EU podporovat spolupráci s novými zeměmi. Až donedávna jsme byli v kategorii malých a středních podniků, také podporovaných. Takže jsme byli v utvářených konsorciích žádaným partnerem. Naši západní partneři dokázali cíle projektů dobře podat a reprezentovat, ale vlastní výrobek byl pak udělán zde, u nás. A výsledky vytvořily zpětnou vazbu. Dnes jsme my zakladatelem projektů a konsorcií a partnery si vybíráme sami. Situace se obrátila. Ano, vyzdvihuji náš podnikový výzkum. To doložím. Až 40 procent čistého zisku dáváme do VaV a vývojové oddělení zaměstnává 30 % lidí ve firmě. Více než 55 procent všech zaměstnanců má ukončené vysokoškolské vzdělání, z toho je asi 18 doktorů věd, další se zapojili do postgraduálního studia, mezi námi je i jedna paní profesorka s polovičním úvazkem u nás a na VUT. Podle údajů se dnes vaše produkty využívají asi v 7 oborech a odmyslíme- -li okrajové, jako je umění, jde o obrovskou různorodost. Materiálové inženýrství, živá příroda, medicína, geologie, chemie, kriminalistika. Jak zvládáte tak rozsáhlé pole požadavků? Vyrábíme precizní přístroje a naší snahou je, aby byly využitelné pro velké množství aplikací, a tím i zákazníků. Na počátku firmy jsme měli hodně blízko k materiálovému inženýrství a v určité době jsme zdědili část zákazníků od britského Camscanu, který dělal mikroskopy pro „materialisty“, tzn. velké komory, robustní stolky pro velké vzorky, a tak jsme se hodně zaměřovali právě na aplikace ve výzkumu a vývoji materiálů či kontrolu a diagnostiku ve výrobě. Leč brzy jsme došli k závěru, že nemůžeme ignorovat „živé vědy“, tedy přírodní vědy, takže dnes zaměstnáváme v aplikačním oddělení (je to asi 15 lidí a jsou součástí obchodního úseku) odborníky různých oborů – materialisty, biology, chemiky, geology, odborníky na polovodiče apod. Ti nám dovedou objasnit a definovat, co jejich kolegové potřebují a naopak, dokážou jim vysvětlit, jak se naše zařízení dá nejlépe využít. Zákazník dnes žádá, a to souvisí s integrací, o které jsme hovořili, kompletní zařízení včetně vyhodnocovacího procesu. Doba, kdy u mikroskopu seděla jen pro tuto práci školená obsluha a interpretace snímků záležela na ní, je minulostí. A kromě toho máme ještě vývoj aplikací jako součást vývojového oddělení. V různých odděleních Tescanu od vývoje po obchod je také několik lidí (sám sebe neskromně počítám mezi ně), kteří si udržují obrovský všeobecný přehled o laboratorních přístrojích a metodách i nových trendech v souvisejících oborech. Což samozřejmě vyžaduje sledování literatury, odborných časopisů, novinek na internetu i účasti na konferencích a výstavách. Na toto téma zde byla ostatně nedávno velmi zajímavá debata, kterou jsem měl s naším vedoucím vývoje. Je to fyzik, který obhajoval doktorát již v tomto století, a přesto je již „starým“ praktikem v oboru. Shodli jsme se na tom, že mladí inženýři, kteří dnes dokážou na počítači neuvěřitelné věci, umí simulovat fyzikální děje, umí vypočítat trajektorie nabitých částic a navrhovat pomocí metody konečných prvků složitá pole, jsou specializovaní a vysoce nadaní, není jim zatěžko trávit hodiny nad výpočty. Nicméně nemají možnost a snad ani zájem a čas na pochopení určitého přesahu vědeckých oborů v praxi. Samozřejmě to chce čas a zkušenost. I když někdo ten přesah získá a někdo zůstane navždy úzkým specialistou. Tím se ale vracíme k už zmíněnému extremismu, kdy se po lidech z vědeckých pracovišť žádají konkrétní výstupy pro průmyslovou praxi. Je to téměř nemožný požadavek, výroba našich zařízení je dnes velmi široký interdisciplinární obor a spíše se někdy divím, že se příležitostí, jež vznikají v našem oboru, nechopí nikdo z řad podnikatelů. Zvláště mladých. Výroba složitých zařízení má samozřejmě vliv na své okolí, na vědecké, ale i průmyslové. Hledáte zajisté subdodavatele, vhodné materiály a technologie. Nacházíte je? Nebo si vyrábíte téměř vše sami? Naopak, co nejvíce komponent kupujeme. Soustřeďujeme se na to, v čem jsme nejlepší: tedy výzkum – vývoj – aplikace. A následně na montáž a integraci systémů. Máme asi 500 dodavatelů, takže i velmi silnou logistiku. V současnosti implementujeme nový celopodnikový informační systém. Musí být kompatibilní s výborným softwarem pro plánování a řízení výroby, který už dva roky používáme. Všechny komponenty, ať již nakupované nebo vyráběné u nás či v kooperaci, jsou hned při vstupu do podniku opatřeny štítkem s čárovým kódem, takže sledování pohybu komponentů po podniky, stav skladu apod. jsou mnohem snadnější. Čárovými kódy se označují i výrobní příkazy, kam se strojově zaznamenávají všechny operace, takže celý proces výroby je dobře dokumentován a každá provedená operace dohledatelná. Musíme držet bohužel dost velké sklady, neb naši dodavatelé, a to i západní, jsou dost nepružní. Bohužel jen pomalu a jen u některých se nám to daří postupně zlepšovat. Vyrábíme dnes v nových prostorách, z nichž mnohé musejí být samozřejmě v kategorii superčistých, především montáž ultravakuových částí mikroskopů. Co se týče materiálů, mluvím-li o těch specializovaných, na méně náročné čočky používáme Behanit®, což je ocel, prakticky čisté železo z Vítkovic, ale stále více používáme zahraniční materiály na magnetické obvody, které mají nízkou remanenci. Bohužel, tyto materiály se u nás nevyrábějí. Máme sice i vlastní obrobnu, ale děláme v ní jen takové komponenty a závěrečné operace, jež jsou naším know-how. A jejichž kvalita se dá ověřit až po smontování, takže takové operace nepouštíme mimo naše provozy. Ale asi 90 % obrábění poskytují subdodavatelé. U elektrotechnické části je tomu podobně. Mnoho částí musíme ale dovážet ze zahraničí, nejpřesnější mechaniku, např. piezomanipulátory, tam kde je přesnost a přesná opakovaná polohovatelnost ve stovkách či desítkách nanometrů, tak ty se zde vůbec nevyrábějí. Myslíte si, že pro podobné obory, nemáme na mysli zrovna elektronovou mikroskopii, ale obory odvozené od nových přístrojů, je zde, v našem prostředí, ještě nějaký prostor, prostor pro vznik nových hi-tech firem? To je věc, kterou dost dobře nechápu. Máme zde inkubátory, nová pracoviště aplikovaného vývoje při vysokých školách, centra vývoje, a přesto se nenajde inženýr, který by rozjel třeba výrobu mikromanipulátorů, o nichž jsme hovořili, nebo softwaru pro 3D zobrazování. S námi takto vznikla jedna firma v Oldemburgu v Německu, která pro Tescan vyrábí manipulátory. Zpočátku to byli tři lidé, s námi vyrostli a nyní dodávají své manipulátory do celého světa a dodnes udržujeme ty nejlepší obchodní vztahy. Proč se toho nikdo nechopí zde, to nevím, není tu odvaha, myšlenka, víte, dnes je v těchto oborech tolik možností a příležitostí, které leží doslova na zemi, jen je zvednout. A určitě by takové firmy prorazily do světa. Že by ale zde někdo přišel a řekl, budu dělat pro vás, naučte mne to – to neznám. Spíše se dozvíme, že to, co chceme, je příliš složité. Včetně obrábění. A není to taky určitý výsledek bariér, příkopu mezi vědou a průmyslem, o nichž jste hovořil? Určitě. Ale nejenom to. Příčin je více. V ČR je jistě velký počet vynikajících vědců, kteří získají grant, založí tým tak o 8 lidech, mají nějaké doktorandy, laborantku a administrativní sílu a dělají docela solidní vědeckou práci. Objedou bezpočet kongresů, mají síť dobrých známých na vědeckých pracovištích po celém světě a dobře si vedou, tedy alespoň v našem prostředí střední třídy. Mnozí by mohli pokračovat a rozvíjet celý ústav, na kterém pracují. Ale najednou se zarazí. Prostředí nedovolí, aby se stali vedoucími celého úseku nebo dokonce ústavu a přirozenou ctižádostivostí vypiplali ten ústav na světovou úroveň, Ne, jsou spokojeni s úrovní, které dosáhli jak vědecky, tak materiálně. Nevím, jestli je to nedostatek ctižádostivosti nebo výsledek prostředí, které se zde vytvořilo. V průmyslu je to obdobné – jen silní jedinci ustojí tlak prostředí. Cest k úspěchu je více. Jsou zde například zahraniční firmy, kde je možné se prosadit. Vezměte si některé světové Ing. Jaroslav Klíma: „Neřídím podnik jako průmyslový pirát…“ Hovoříme s Ing. Jaroslavem Klímou, předsedou představenstva a generálním ředitelem společnosti Tescan Orsay Holding. Až 40 procent čistého zisku dáváme do VaV a vývojové oddělení zaměstnává 30 % lidí ve firmě. firmy usazené v ČR, kde naši odborníci hrají po letech vedoucí úlohu, ať už je to kolega Ing. Očadlík z FEI Brno, což je největší továrna této americké firmy na světě. Jste prostě tak dobří, že se ve firmě prosadíte. Druhá cesta je založení vlastní firmy. Obě jsou nesmírně riskantní a očividně nám schází ambicióznost jedinců, nicméně prostředí hraje hlavní roli, vědec, který by se svým projektem neuspěl, se už nemůže vrátit na své pracoviště, neboť jej už někdo obsadil a návrat nepřipustí atd. Snaha se musí potrestat. Také zde panuje obava ze zahraničního prostředí a z konkurence, a proto se šíří xenofobie proti EU, což vždy podporovali někteří politici, kteří se na evropské scéně neprosadili. Někdy nad tím hodně přemýšlím. Kdybych byl mladší, nějaký takový podnik bych založil – i když to jsem vlastně udělal, ovšem v hodně odlišných podmínkách. A na to, abychom založili další divizi na vývoj a výrobu nějakých takových zařízení nám už nestačí kapacita, hlavně mentální. A další schopní lidé jsou vzácní. Tak se zaměřujeme spíše na akvizici kompletních fungujících firem v zahraničí, které mají svůj management. Nevím, proč se nabízí investiční pobídky zahraničním firmám, aby sem převedly svůj vývoj a sofistikovanou výrobu, když pracovníci pro ně se dají získat pouze tím, že se „ukradnou“ – přeplatí se lidé z fungující domácí firmy. Myslíte si, že by určitou roli v tomto problému mohl sehrát stát? Může stát najít či vytvořit nějaké těleso, které určí, co podpořit a co ne, že dokáže vyhladit ty cesty k vzniku dalších úspěšných firem v nových oborech? Narážím na skutečnost, že zde přece bylo několik pokusů vytvořit ucelený český vědecký program, jenže nakonec se důsledně nerealizoval, nebo byl spíše špatně připraven. Úloha státu se zde silně přeceňuje. A to jak v podpoře inovací, tak i obchodu. I když samozřejmě, vytvoří-li se dobrý systém k vyhodnocení grantů, funguje to. Mnohým podnikům to pomohlo. Zmínil jste obchod. Pohled na seznam zemí, kam dodáváte svá zařízení je tak úctyhodný, každého hned musí napadnout, že tolik teritorií se prostě nedá stihnout, a hlavně zaplatit. To je snad pro Siemens či GE obsáhnout obchodně tolik zemí, ale ne pro český podnik. Máte pravdu, vyvodili jsme z toho určité závěry a nyní se zaměřujeme na zvýšení odbytu v několika významných teritoriích. Zjistili jsme, že pokud vstoupíte na nějaký trh kapitálově a jste tam přítomni, okamžitě to zněkolikanásobí váš objem prodeje. Prvním takovým případem byla Čína a po ní hned USA, které se staly naším největším trhem. Rusko je natolik složitý trh, že tam ponecháváme operovat samostatně stejnojmennou firmu, která však není naší součástí. Vloni jsme založili Tescan UK v Cambridgi, což přineslo velká pozitiva, spojili jsme se dále s francouzskou firmou Orsay Physics a konvertujeme jednu z našich dceřiných firem do této podoby. Hodně perspektivní trh je Brazílie, kde se velmi zvýšil počet objednávek. Asi i tam se budeme kapitálově angažovat. Vybudovat celý obchodní systém bylo dost složité, pomohli nám i lidé se znalostí zahraničního obchodu, částečně jsme si pomohli převzetím zákazníků i distributorů od některých firem, jak byl již zmíněný Camscan v Británii, který zbankrotoval. Ale měl hodně zákazníků i v Německu a v USA, které jsme převzali. Zde doma je jakýsi trend jít do zemí mimo EU, ale my jdeme spíše opačným směrem, neboť náš vývoz do zemí EU byl doposud jen asi 15 procent našeho exportu, což je málo a myslím si, že máme větší potenciál – i když konkurence je obrovská. Hodně investujeme do prezentací na vědeckých konferencích, kde společně s vědci publikujeme a snažíme se tam také reprezentovat nejlepším stánkem a nabídkou. A samozřejmě publikujeme v impaktovaných časopisech. I když je to drahé, vrací se to. Jedna úsměvná stránka věci, při spolupráci se Západem jsme dříve byli přijímáni partnery jako žáci i v marketingu a byli jsme vděčni za společnou expozici, dnes určujeme k jejich překvapení velikost prezentace my. Jak důležité je servisní zázemí v Tescanu, abyste udrželi v chodu přístroje po celém světě? Objemově na zisk je to malá část, v pracnosti samozřejmě mnohem více. Jiné je to u distributorů. Objem prodaných přístrojů na některých trzích prostřednictvím distributorů je už dnes takový, že tito se mohou servisem zařízení dobře uživit. Přímo dnes vlastně prodáváme jen doma a v některých zvláštních případech, kdy například německý zákazník žádá garance přímo od Tescanu a je naším vědeckým partnerem. Takže servisní služby nejsou pro nás takovou zátěží a ziskově z nich těží spíše naši prodejci. Doposud jsme servis brali spíše jako nutnou zátěž pro podporu prodeje a dobrého jména firmy; to se teď právě snažíme změnit a ze servisu si udělat další zdroj příjmů, tak jako naše konkurence. Zde se soustřeďujeme na tzv. druhou úroveň, to je školení nebo zvláštní poradenství v dodatečném vybavování přístrojů novým prvky atd. Objíždíme také prodejci vytipované zákazníky v případě, že je to zapotřebí, zvláště při objasnění nové možnosti využívání mikroskopů. Ale je třeba říci, že prodáváme velmi málo poruchové přístroje, takže běžně poskytujeme záruku i 5 let. A to ovlivňuje servis. Některé komponenty, které odebíráme, jsou pak opravovány okamžitě přímo subdodavateli, neboť jim záleží na tom, aby si nás udrželi. V jakém oboru očekáváte další či největší rozvoj elektronové mikroskopie? Určitě ve všech dosavadních, ale nejvíce v „živých“ vědách. Molekulární biologie, neuronové sítě, molekulární genetika, to vše se prudce rozvíjí. Elektronické struktury pod 10 nanometrů, které dokážeme sledovat v elektronice, se už blíží požadavkům biologických pracovišť. Nedávno jsem navštívil podnik v Británii, kde vyrábějí kryopřístroje, u nichž dosahují nízkých teplot v řádu mikroK. Na otázku, kdo to kupuje, jsem se dozvěděl, že Číňané, Indové a také Kanada. Vyvíjejí tam tzv. kvantové počítače. Supravodivost a kryotechnika jsou dalšími obory, kde lze očekávat velký nárůst poptávky po našich integrovaných zařízeních. Vyvíjejí se překotně všechny obory. Já osobně očekávám například velký rozvoj technologií ke skladování energie. Doba je přímo těhotná těmito požadavky. Je to největší současná výzva. Zajištění energie z více zdrojů. Energetická nezávislost. Už proto se mi nelíbí články a tvrzení degradující snahu po rozvoji oborů, jež vypadají z prvního pohledu jako zbytečné. My zde žijeme v pohoršení nad fotovoltaikou způsobenou podvody několika lidí, ale Tescan byl například přizván k německému projektu výzkumu řízeného Hemholtzovým ústavem v Berlíně, zaměřeném na vývoj nové generace organických fotovoltaických článků. Lidské poznání se rozbíhá všemi směry a není možné je podceňovat, zvláště ne ty, které řeší výrobu a skladování energie.
Jan Baltus