Infernet školy nedobyl

Jakoby v souznění s kdys posměšnou poznámkou Václava Klause o užitečnosti internetu, jenž nazval Infernetem, pokračuje až na výjimky, kdy se postará firma, umírání akce Internet do škol. Nedávno jsem měl možnost navštívit jedno gymnázium a posuďte sami: jediný starý PC na nejméně tři kantory, kteří se musejí ve využití střídat v přestávkách a po vyučování. Na vnitřní síti sice mají například výkazy práce, ale když se nedostanou k počítači (jejich práce je vysedávání před PC dost vzdálena), tak mají smůlu – nezapočítávají se jim ani odpracované přesčasové hodiny. To, co dělá počítačové výukové sítě tak prospěšnými, tedy osobní komunikace žák – učitel v testech, při nichž se opravdu prokáže znalost předmětu a nikoliv schopnost vyhledat jej na Googlu, je v tomto systému nedostupným. Podobně hledání ilustrací (vyučovací pomůcky jsou až 120 let staré !!), nehledě na to, že mnoho obrazových poznatků jinak nepřístupných, nelze využít. Jistě, počítačové sítě jsou drahé a jejich provoz jakbysmet, ale nabízí se nějaká jiná možnost učit kvalitně? Je dnes možné předávat požadované poznatky například z genetiky, fyziky či chemie na pomůckách z doby před 2. světovou válkou? Neposíláme tím naše školství do muzea? Akce Internet do škol se prostě rozsypala jako domeček z karet. Vycházíme-li z předpokladu autora výroku o Infernetu, pak si můžeme klidně představovat, že se vlastně nic neděje, neb naše děti si „zapaří“ doma na strojích, o nichž mohou kantoři jen snít. Jenže využití PC je dnes v praxi mnohem širší a důležitější, než je psaní dokumentů a čtení pouček z Wikipedie a kopírování prací jiných do vlastních písemek (jak zářné příklady využití Infernetu v tomto směru jim nabízíme, že?). On ten Infernet ve školství je vlastně jen odrazem našeho zájmu o budoucnost a vysoké školy dostávají studenty, kterým stačí opisovat, nikoli myslet. Jan Baltus