III. energetický balíček EU a změny české legislativy

Na sklonku loňského roku se v Senátu ČR uskutečnil specializovaný seminář k problematice III. evropského energetického balíčku a potřebných změn české legislativy. V průběhu debaty zazněla řada pozoruhodných názorů a pobídek pro praxi i pro řídící sféru. Na stránkách TT Vám je přiblížíme v podobě dvoudílného seriálu. Jeho 1. část publikujeme v tomto čísle: Existující návrh novely energetického zákona připravený v gesci MPO a ERÚ odráží požadavek na implementaci evropských právních předpisů (tzv. III. evropského energetického balíčku). Zároveň však neotevírá jiná témata, která s implementací nesouvisí. Tento přístup předkladatelů zákona je opodstatněný s ohledem na povinnost ČR dodržet stanovený termín implementace, t. j. k 3 .3. 2011. Jako pozitivní lze především hodnotit volbu alternativy vlastnického oddělení ve formě tzv. nezávislého provozovatele přepravní soustavy (ITO). Tato alternativa neukládá povinnost nuceného odprodeje přepravních sítí a respektuje tak vlastnická práva dotčených společností. S touto variantou je však spojena celá řada omezení, která podporují naplnění cíle III. energetického balíčku. Na druhé straně významným způsobem komplikují fungování ITO a dalších dotčených společností. Novela energetického zákona posiluje ochranu konečných zákazníků a v této souvislosti rovněž pravomocí ERÚ. Zde je nutné předejít možné duplicitě rozhodovacích procesů na úrovni ERÚ a dalších státních institucí a omezit riziko vzniku kompetenčních sporů. Předpokladem funkčního liberalizovaného trhu s odpovídající úrovní zajištění bezpečnosti dodávek jsou významné investice do rozvoje energetické infrastruktury. Z toho důvodu je zcela zásadní provázání investičních závazků energetických společností s legislativní podporou realizace klíčových energetických projektů. EU pokračuje ve změnách struktury energetických trhů jednotlivých členských zemí. Poté co byl prosazen právní unbundling, tedy oddělení obchodníků s plynem od provozovatelů přenosových a distribučních soustav, Evropská komise navrhla další krok: vlastnické oddělení. To by kupř. v českých podmínkách znamenalo, že společnost RWE Transgas by musela odprodat své přepravní kapacity jiné firmě. Vzhledem k zájmu ruských investorů o české plynárenství by tak nemohl být vyloučen odprodej plynovodů ruským státním společnostem. Představitelé zemí střední a východní Evropy patřili k těm členským státům, které prosadily změnu navržené směrnice a umožnili tak další alternativy vlastnického oddělení. Komise sledovala především cíl ochrany zákazníka, kterého chtěla dosáhnout rozbitím struktury přirozeného monopolu. Směrnice to po zásahu ministrů členských zemí EU zajistila posílením role nezávislého energetického regulátora, který bude jednat ve prospěch spotřebitelů. Tato úprava byla poté navržena vládou v novele energetického zákona a je přijatelnější, jak z hlediska energetické bezpečnosti ČR, tak z hlediska spotřebitele. Problematika III. energetického balíčku EU a jeho implementace do českého právního řádu byla prodiskutována na sklonku loňského roku i v Senátu na konferenci „III. energetický balíček EU a potřebné změny české legislativy“. Z debaty vyjimáme několik postřehů: NOVELA TVOŘI KOMPAKTNI A PRODISKUTOVANY CELEK, soudí Martin Kocourek, ministr průmyslu a obchodu ČR. Zdůraznil, že novela se soustředí pouze na implementaci energetického balíčku EU a v žádném případě nebyl vytvořen prostor pro jiné náměty. Technicky jde o zapracování několika směrnic a nařízení EK a Rady do českého právního řádu. ČR se zavázala, že národní legislativa bude v souladu s nově přijatými předpisy EU v rámci citovaného energetického balíčku od 3. března 2011. Přitom některá z ustanovení mají pozdější účinnost. Novela podle ministra prošla širokou diskusí se zástupci ERÚ, energetických společností, jejich asociací i odborné veřejnosti. Společně vypracovali komplexní novelu zákona, kterou by díky vzájemné provázanosti nebylo vhodné v Parlamentu již upravovat. VYROSTE NAM SUPERUŘAD Šéf českého Energetického regulačního úřadu Josef Fiřt zdůraznil tři hlavní zásady, které má přinést chystaná novela energetického zákona: podporu hospodářské soutěže, ochranu spotřebitele a rozšíření pravomocí národních regulačních orgánů. Prvního cíle (podpory hospodářské soutěže) se novela zákona pokusí dosáhnout třemi nástroji: a to oddělením provozovatele přepravní soustavy formou tzv. ITO (nezávislého provozovatele přepravní soustavy), certifikací oddělených provozovatelů soustav a povinností právního a funkčního oddělení provozovatelů zásobníku plynu (jsou-li součástí vertikálně integrovaného podniku společně s provozovatelem přepravní soustavy). Ochranu spotřebitele má zajistit důraz na zjednodušení procesu změny dodavatele, rozhodování spotřebitelských sporů na půdě národního regulačního úřadu a právo na informace o cenách plynu a zajištění práva na odstoupení od smlouvy v případě zvýšení cen (nebo změny jiných smluvních podmínek)pro spotřebitele. Pro výrobce a dodavatele zemního plynu z toho plynou nové povinnosti: od uvedení zákona v platnost budou muset uveřejňovat podmínky dodávek a ceny za dodávku plynu pro domácnosti a podnikající fyzické osoby. Změny cen a jiných podmínek dodávky nutno publikovat nejpozději 30 dnů přede dnem jejich účinnosti. Naopak zákazníci nově získají právo odstoupit od smlouvy nejpozději 10 dnů přede dnem účinnosti zvýšení ceny, či odstoupit od smlouvy do tří měsíců od účinnosti zvýšení ceny, nebo změny jiných smluvních podmínek v případě, že mu držitel licence zvýšení ceny nebo změnu smluvních podmínek ve lhůtě 30 dnů neoznámil. Dodavatelé plynu budou muset také začít dbát na rovné podmínky zákazníka ve způsobu placení a umožnit mu neznevýhodňující výběr způsobu platby. Stanovit výši zálohové platby přiměřeně k rozsahu spotřeby plynu v předchozím srovnatelném období a předpokládané spotřeby v následujícím období a poskytnout náhrady za nedodržení standardu kvality dodávek a služeb v plynárenství. „Aby se zákon nestal prázdnou literou, je také stanoven princip vymáhání nových práv spotřebitelů a povinností dodavatelů zemního plynu,“ zdůraznil Fiřt. ERÚ získá nové pravomoci a stane se jediným regulačním orgánem na území daného členského státu. Současně dochází na celém území unie k harmonizaci pravomocí jednotlivých národních regulačních orgánů, které znamenají posílení jeho činnosti v oblasti ochrany hospodářské soutěže, spotřebitele a dozoru v energetických odvětvích. Novela zákona ERÚ poskytne řadu nových pravomocí, které se podobají těm, které má antimonopolní úřad. ERÚ bude moci mj. provádět šetření na velkoobchodním trhu s plynem a rozhodovat o uložení opatření v případě zjištění nefunkčnosti trhu (kupř. povinné odprodeje plynu, aukce apod.). Získá široké monitorovací povinnosti (nespravedlivé smluvní podmínky, ustanovení vylučující změnu dodavatele, způsoby tvorby cen na trhu atd.). Bude také rozhodovat tzv. spotřebitelské spory na návrh spotřebitele (domácnosti) o splnění povinností ze smluv, jejichž předmětem je dodávka plynu a určení platnosti právního vztahu mezi dodavatelem a zákazníkem. ERÚ bude moci rovněž vykonávat dohled nad dodavateli plynu podle zákona o ochraně spotřebitele a v otázkách uplatňování nekalých obchodních praktik. Stane se také kontrolorem dodržování povinností stanovených energetickým zákonem v odvětví plynárenství, zákonem o cenách v oblasti energetiky, nařízením č.715/2009 o podmínkách přístupu k plynárenským soustavám a rozhodnutí Komise, Agentury, nebo z opatření vydaných ERÚ. Mezi pravomoci národních regulátorů, tedy i českého, bude patřit také rozhodování o postihu v případě spáchání správního deliktu a o uložení pokuty (v některých případech až do výše 10 % ročního obratu) a ukládání opatření k nápravě. PLYNARENSTVI OHROŽUJE LEGISLATIVNI MARATON Oldřich Petržilka, prezident České plynárenské unie upozornil, že od Jednotného evropského aktu v roce 1986 byla již nejméně 15krát zásadním způsobem změněna legislativa regulující plynárenský průmysl v EU a další změny již evropská komise připravuje. Právní prostředí v plynárenství je proto vysoce nestabilní. Pro plynárenství existují dva druhy hlavních rizik ohrožujících spolehlivost dodávek koncovému zákazníkovi: okamžitá rizika (povětrnostní podmínky, selhání lidského faktoru, či infrastruktury, nehody a konflikty), která plynárenské společnosti znají a snaží se je eliminovat. Existují i strukturální rizika ohrožující dodávky plynu. Nejvíce alarmujícím strukturálním rizikem je v současnosti nevhodná regulace a časté legislativní změny. Až po nich řadí Petržilka nedostatečnou diverzifikaci zdrojů a investic, omezení vývozu, či nedostatečně nasmlouvanou kapacitu. Legislativa se mění častěji než počasí. Náklady na vyhovění podmínkám regulátora (právní unbundling a další) omezují investice a zvyšují ceny. „V minulosti to fungovalo právě tak, že přední dodavatelé s vertikální strukturou zaručovali národní nebo regionální energetickou bezpečnost a investovali nezbytné prostředky. Takový stav znamenal velkou předvídatelnost poptávky, nabídky a ceny, která usnadňovala investice do dlouhodobých projektů. Stát byl garantem spolehlivosti dodávek,“ konstatoval Petržilka. Umělé právní rozdělení společností snižuje míru předvídatelnosti. O spolehlivost dodávek se stará plynárenství, a to vede k tomu, že firmy na trhu přirozeně optimalizují náklady spojené se spolehlivostí a bezpečností dodávek. Plynárenství v celém provázaném regulačním maratonu je jen jedním ze čtyř hlavních aktérů. Prim samozřejmě hraje legislativa EU, doplněná národní legislativou a národními regulačními orgány. Legislativní pyramida začíná na evropské úrovni různými energetickými balíčky. Poté je implementována na primární úroveň národní legislativou, Následuje sekundární legislativa a nakonec pravidla provozovatelů. Než se stihne celá tato pyramida dobudovat, na evropské úrovni se již rodí další balíček, který znamená její totální přestavbu. Plynárenský průmysl se tak již dvě desetiletí soustřeďuje především na zapracování nové legislativy. Ta je ale v okamžiku implementace již stará a přichází nová. Je jen otázkou času, kdy běžci v tomto maratonu, tedy plynárenské společnosti, přestanou mít přehled, co vlastně platí a stane se tragédie. Ta může mít mnoho podob. Nejzákladnější je ztráta konkurenceschopnosti a schopnosti zásobovat strategickou surovinou, kterou plyn dozajista je. Jedinou cestou, jak zabránit ztrátě rovnováhy, je zastavit (nebo alespoň zpomalit) legislativní maratón. Podle Petržilky se musí zlepšit koordinace naší zahraniční a energetické politiky, a to především ve vztahu k přístupu k energetickým zdrojům. Česká politika by se ve vlastním zájmu měla zasadit o menší regulaci, nenásilnou legislativu a o co nejvyšší podíl aktivit samotného plynárenství: „Řešení je jediné možné: podporovat nákladově efektivní způsob rozšiřování stávajících podzemních zásobníků plynu a přeshraničních propojení a podporovat tržní přístup ke spolehlivosti dodávek plynu; trvale pečovat o vztahy „dodavatel-kupující“, cizelovat nové přepravní cesty a zdroje plynu, a to především ve středoevropském kontextu.“ Petržilka varoval, aby se plynárenství nestalo dalším krizovým odvětvím po elektrárenství, v němž byly vysoké ceny elektřiny způsobeny špatně nastavenou legislativou. /uai/