Ačkoliv dosavadní raketoplány naštěstí nikdy nebyly užity k bojovým účelům, vesmírné mocnosti se možnosti nasazení „kosmických letounů“ pro potřeby vojenských misí nikdy nevzdaly. Není tajemstvím, že historie vojenského vesmíru, chcete-li „hvězdných válek“, byla dlouhá léta spojována s okřídlenými orbitálními stroji, z nichž nejznámější byly americké Dyna Soar a posléze raketoplán Space Shuttle, na sovětské (tj. ruské) straně to byly projekty stíhacího bombardéru Spiral a zdařilá, vylepšená kopie Shuttlu — raketoplán Buran. Naštěstí nebyly tyto stroje nikdy použity jako zbraně. Zdálo se, že kosmické mocnosti od podobných plánů upustily a vsadily na jednodušší a levnější družicové systémy, o kterých jsme šířeji psali v minulém čísle. Ovšem, bylo to jen zdání.
Bez jádra, ale efektivně
Spojené státy mají dnes větší respekt z čínské než z ruské kosmonautiky. A nejde jen o čínský „útok“ na Měsíc (aktuálně třeba o sondu Čchang-e 6, jejímž úkolem je poprvé v historii dopravit na Zemi vzorky lunárního regolitu z odvrácené strany Měsíce). Není tajemstvím, že se Čína snaží. Kromě lunárních sond vyvíjí nejen klasické špionážní satelity, ale i ty, které mohou provádět „inspekce“ na oběžné dráze či satelity- opraváře. A samozřejmě i tankery, které mohou doplňovat palivo jiným satelitům, což je levnější než jejich výměna. Čínská armáda už ozkoušela několik satelitů, které prováděly experimenty s takzvanou technologií údržby satelitů v kosmu a s čištěním prostoru od kosmického smetí. Zpráva americké agentury DIA (Defense Intelligence Agency) však poznamenává, že přinejmenším některé „opravárenské“ satelity by mohly fungovat také jako zbraň. Nic nového pod sluncem, že? Čínští vědci údajně už vyvinuli kybernetické zbraně určené k proniknutí do satelitních komunikačních sítí, lasery pro oslepení nebo poškození satelitů i „nanosaty“, které mohou být vypuštěny ve velkých počtech a zvládnou ochromit družice. Jak se dále ve zprávě DIA uvádí, Čína i Rusko vyvíjejí rušící a kyberprostorové kapacity, zbraně s řízenou energií a pozemní protisatelitní prostředky, které mohou dosáhnout řady reverzibilních až nevratných účinků. Oba také udržují síť teleskopů, radarů a satelitů, které sledují, charakterizují — a možná i zaměřují — americké satelity sledující pohyby nepřátel a odpalování raket. A jak se ukazuje, ke slovu přicházejí, zatím tedy jen na Zemi, i lasery. Nedávné snímky Google Earth odhalují konstrukci něčeho, co vypadá jako ruský sofistikovaný laserový systém, který je navržen tak, aby oslepil nepřátelské satelity. Stavba probíhá ve vesmírném zařízení Krona ruského ministerstva obrany poblíž observatoře Ruské akademie věd Zelenčukska v údolí Bolšoj Zelenčuks v pohoří Velký Kavkaz na jihozápadě Ruska, kde se nachází masivní radioteleskop RATAN-600. Existenci tohoto nového komplexu nazvaného Kalina odhalil časopis The Space Review. Projekt, který byl zahájen už v roce 2011, měl řadu zpoždění, ale nedávné snímky Google Earth ukazují, že je nyní výstavba v plném proudu. Kalina doplní mobilní laserový oslňovač Peresvět, který je v provozu od konce roku 2019. Jde o laserový bojový systém protivzdušné obrany raketových základen. Podle redakce listu Kommersant byl systém Peresvět bojově nasazen v květnu 2020 k ochraně ruské základny Hmimím v Sýrii a byl testován i jako protidružicová zbraň. Dne 16. listopadu 2021 měl během zkoušky vyřadit satelit elektronického průzkumu Celina-D (Целина-Д). Podle dokumentace, kterou The Space Review získal, je mohutnější Kalina popsán jako laserový systém určený pro elektro-optickou válku, který může trvale oslepit nepřátelské satelity tím, že produkuje laserové pulzy tak jasné, že zvládnou poškodit optické senzory. (To se výrazně liší od jiných laserů známých jako „oslňovače“ zaměřených pouze na dočasné oslepení optických systémů.) Protisatelitní laserové zbraně po-chopitelně vyvíjí také Čína. Ta už může mít i „omezenou schopnost použít laserové systémy proti satelitním senzorům“. Jde o pozemní laser vybudovaný v Sin-ťiangu, který dokáže sestřelovat satelity na nízké oběžné dráze Země, a kolem roku 2025 může být schopen zasáhnout cíle i na geostacionární oběžné dráze. Konec konců už v loňském roce Čína odzkoušela výkonný chemický pozemní laser schopný atakování letadel a údajně si „osahala“ i pár družic. Navíc podle zpráv z poslední doby Čína úspěšně pokračuje ve vývoji a zkouškách elektromagnetických děl, tzv. railguns. Ta už testuje na válečných lodích a tvrdí, že vyvinula zařízení, které dokáže letět rychlostí Mach 6 bez poškození. A co je možná nejdůležitější, využívá při tom až 100 000 senzorů a umělou inteligenci k identifikaci a opravě jakýchkoli problémů před kritickým selháním. Může se tak v průběhu času pomalu zlepšovat. To umožnilo vystřelit i 120 ran za sebou bez selhání, což, pokud je to pravda, naznačuje, že vyřešili dlouhodobý problém, který údajně trápil americké výzkumníky. A nejnovější varianty míří i do kosmu. Kromě toho pracuje Čína také na výkonných mikrovlnných zbraních, což samozřejmě vzbuzuje obavy v amerických armádních složkách. Ne že by takové zbraně v USA či v Japonsku a v Británii nevyvíjeli, ovšem tempo, v jakém pokračují Číňané, začíná být pro Západ nebezpečné. A začínají vznikat obavy z čínských plánů na lunární základnu a expanzi v rámci Sluneční soustavy.
Bez křídel to nepůjde
Zůstaneme-li ještě chvíli u Číny, obavy začínají v USA panovat i z rychlého nástupu čínské vojenské kosmonautiky. Jejím bezesporu nejzajímavějším projektem je robotický kosmoplán Šen-long (Božský drak — čínsky Čchung-fu Š'-jung — Projekt 863-706), který při svém zatím posledním, třetím star tu 14. prosince loňského roku vynesl na oběžnou dráhu Země šest záhadných objektů. Podle webu Space.com se zdá, že Objekt A vysílá signály připomínající ty, jež vysílají „subsatelity“ vypuštěné čínským kosmoplánem při předchozí misi. Při této druhé dokonce strávil na orbitě devět měsíců, čímž úspěšně šlape na paty už známému americkému projektu malého raketoplánu Boeing X-37B. Dokáže manévrovat, vypouštět subsatelity nebo se přiblížit k cizímu tělesu. Božský drak byl vypuštěn na oběžnou dráhu o parametrech 332,9 × 347,9 km se sklonem 49,99° k rovině rovníku. Vzhledem k tomu, že užitečné zatížení a provoz tohoto raketoplánu jsou přísně tajné, podrobnosti o jeho misi jsou logicky velmi nejednoznačné. Podle čínského oficiálního oznámení je kosmický letoun používán k ověřování opakovaně použitelných technologií a provedení vědeckých experimentů tak, aby poskytoval technickou podporu pro mírové využití vesmíru. Není však bez zajímavosti, že známý amatérský astronom Scott Tilley z Britské Kolumbie detekoval silné emise na frekvenci 2 280 MHz pocházející z kosmického letounu nebo jednoho z jeho „wingmanů“. „Zdá se, že Čína upřednostňuje západní průlety v nízkých výškách,“ řekl Tilley, který např. v roce 2018 pomohl NASA najít dlouho ztracený satelit IMAGE. „Mohlo by to ukazovat na tajnou pozemní stanici na západním pobřeží Severní Ameriky nebo loď u pobřeží,“ dodal. Je však důležité si uvědomit, že se jedná pouze o jeho spekulace... Podobně jako Boeing X-37B startuje Šen-long vertikálně na vrcholu rakety, a to CZ 2F/T, a po splnění úkolu přistane na přistávací dráze podobně jako raketoplány NASA. Pokud je známo, vývoj raketoplánu Šen-long je součástí ambiciózního programu zahrnujícího supertěžký systém pro lety na oběžnou dráhu, nápadně podobný konceptu Starship. Of iciálně jde o zcela mí rový výzkum. Některé animace však naznačují, že by to mohl být i dokonalý prostředek na „inspekce“ nepřátelských satelitů, dokonce schopný jejich ničení. A jak pokračuje vývoj dalšího čínského dvoustupňového (HTHL — horizontal take-of, horizontal landing) raketoplánu Tcheng-fej 1 v rámci plánů CASIC (China Aerospace Science and Industry Corporation)? Momentálně není známo o mnoho více, než co vyplývá ze starších přístupných informací a ilustrací. Tcheng-fej 1 byl kolem roku 2020 prezentován jako prostředek vhodný pro vesmírnou turistiku, přepravu astronautů, vypouštění satelitů či pro záchranné operace ve vesmíru s plánovaným startem do roku 2030. Zhruba už před šesti lety kosmický letoun Tcheng-fej 1 údajně dokončil letové testy s tzv. kombinovaným pohonem (scramjet / raketový motor), což byl první letový test tohoto druhu v Číně. Pokud je ilustrace odpovídající skutečnosti, celý projekt silně připomíná někdejší sovětský/ruský projekt Spiral, což byl projekt vojenský. Ostatně, Čína není v klamání soupeřů výjimkou. Také představitelé US Space Force vždy popírali, že by X-37B byl zbraní, a zdůrazňovali, že kosmické plavidlo testuje technologie pro budoucí kosmické lodě, vynáší experimenty do vesmíru a vrací je zpět na Zemi. Kulantně řečeno. Samotný X-37B je výsledkem dlouhého zápasu amerického letectva o robotické návratové těleso, okřídlený kosmický kluzák či malý raketoplán, o čemž svědčí program MiST (Mini-Spaceplane Technology), započatý už v polovině 90. let. A v roce 1996 z toho byl projekt malého raketoplánu SMV (Space Maneuver Vehicle), za nímž stála idea amerického letectva (USAF) o vývoj kosmického bojového systému MS1-A. Pro zajímavost, do kosmu měl kosmoplán vynášet jeho velký protějšek Space Shuttle. Projekt byl označen X-40. To bylo v dobách, kdy Boeing X-37 ještě neexistoval ani na papíře. Ještě v dubnu 1997 byl zástupcům USAF prezentován bojový raketoplán ReFly, ovšem pouze v úloze suborbitálního bombardéru. Projekt však vetoval prezident Clinton, kterému se představa bojového raketoplánu příliš nezamlouvala. Bylo po rozpadu SSSR, idea strategické obranné iniciativy SDI (Space Defense Initiative) vyznívala do ztracena (byť některé segmenty se řeší dodnes) a Američani v té době začali létat raketoplánem na ruskou stanici MIR. Armáda tak měla dvě možnosti: projekt utajit, nebo na čas pozastavit. Příležitost se nabídla sama. V roce 1999 probíhalo výběrové řízení NASA v rámci programu Future X Pathfinder na experimentální orbitální kluzák (s rezervovaným označením X-37), na kterém by se mohly testovat různé, tzv. pokročilé kosmické technologie. Svoje návrhy tehdy předložily společnosti Lockheed Martin, Orbital Sciences Corporation a divize Rockwell společnosti Boeing. Kupodivu si NASA a USAF plácli a vybrali společně navrhovanou konfiguraci Boeing ATV (Advanced Technology Vehicle). NASA, která původně plánovala postavit dva letouny: ALTV (Approach and Landing Test Vehicle) a OV (Orbital Vehicle), převedla v roce 2004 projekt na americkou armádu, konkrétně na Agenturu pro pokročilé obranné výzkumné projekty (DARPA). V tu chvíli se X-37 stal projektem tajným. DARPA dokončila část programu ALTV v roce 2006 a provedla sérii testů včetně volného letu. Orbitální člun NASA nebyl nikdy postaven, ale posloužil jako inspirace pro kosmoplán, který dostal označení X-37B. Program X-37B dnes spadá pod Úřad pro rychlé schopnosti letectva (Air Force's Rapid Capabilities Office). Kosmické starty jsou pak řízeny střediskem orbitálních letů umístěným u 3. letky kosmických experimentů na Schrieverově letecké základně v Coloradu. X-37B zatím existuje ve dvou exemplářích. Utajení obklopující X-37B a jeho náklad vyvolalo zvěsti, že by se mohlo jednat o nějaký druh orbitální zbraně, která by mohla mít za úkol zachytit nebo poškodit satelity jiných zemí. Kosmický letoun o hmotnosti kolem 5 t s nákladovým prostorem pouhých 2,1 × 1,2 m (tj. přibližně velikost korby pickupu) je však při vzletové hmotnosti 4 990 kg a hmotnosti užitečného nákladu cca 230 kg na takové akce údajně příliš malý, navíc s omezenými možnosti manévrování. Nicméně, zkoušet se dá i v tak malém měřítku ledacos. „Primární cíle X-37B jsou dva: technologie opakovaně použitelných kosmických lodí pro budoucnost Ameriky ve vesmíru a operační experimenty, které mohou být vráceny a zkoumány na Zemi,“ uvádí informační list X-37B vypracovaný letectvem. Stejně jako jeho odstavený starší bratr Space Shuttle (viz např. Columbia) startuje i X-37B vertikálně s pomocí rakety (Atlas V či Falcon 9) a vrací se zpět na Zemi s přistáním na ranveji. Podobně jako o X-37B je o čínském opakovaně použitelném kosmoplánu Šen-long známo jen málo. Z toho, co je veřejnosti k dispozici, se však zdá, že je používán pro testování nového (vojenského?) přístrojového vybavení a orbitálních operací, při kterých podobně jako X-37B zdařile manévruje na oběžných drahách. Cíle dosud poslední mise „zahrnují provoz v nových orbitálních režimech, experimentování s technologiemi pro uvědomování si vesmírných domén a zkoumání radiačních účinků na různé materiály,“ napsali varovně představitelé Space Force ve zprávě z listopadu 2023. Není bez zajímavosti, že sedmý start X-37B, plánovaný původně na 11. prosince, byl odložen 30 minut před startem Falconu od SpaceX údajně kvůli problémům s pozemními zařízeními, nikoliv s raketou či letounem. Přitom čínský Božský drak měl startovat jen o tři dny později. Teprve 28. prosince vynesla Muskova raketa Falcon Heavy X-37B na oběžnou dráhu k jeho sedmé bezpilotní misi. Podle generála Chance Saltzmana, šéfa vesmírných operací amerických Space Force, blízké načasování startů těchto dvou kosmických strojů není zřejmě náhodné. Ve svém projevu na prosincové konferenci Space Force Association's Spacepower Saltzman řekl, že Čína a USA mají velký zájem o kosmická letadla toho druhého. „Mají schopnosti něco vynést na oběžnou dráhu, provádět experimenty, pozorování a přivézt to zpět domů. Proto jde o dva z nejsledovanějších objektů na oběžné dráze v době, kdy se v kosmu pohybují. Pravděpodobně není náhoda, že se nám snaží vyrovnat v načasování a posloupnosti,“ zdůraznil Saltzman. Zvýšení obranyschopnosti USA ve vesmíru proto generalita Space Force vidí v urychleném propojení vojenské a komerční kosmonautiky, včetně využití robotických orbitálních stanic. A převažuje názor, že místo velkých družic à la KH-11 apod. je i z bezpečnostních důvodů mnohem výhodnější vysílat větší množství identických zpravodajců, které nelze jednoduše likvidovat naráz, než stabilní, drahé satelity. Příkladem je samozřejmě Starlink, síť internetových a komunikačních družic od SpaceX. Stovky víceméně takových jednoúčelových družic nevymaže ani jaderný výbuch. I to je cesta.
/Stanislav Kužel/
