Ondřejovská hvězdárna slaví 120 let od založení a tři roky bez výpadků dodávek elektřiny, a to i díky záložním zdrojům Cat. Až do roku 1898 to byl jen obyčejný kopec. Toho roku tu ale továrník Josef Jan Frič, syn básníka Josefa Václava Friče, zakoupil pro vědecké účely pozemek. Dohoda s obcí Ondřejov zněla jasně: obecní rada povolí výstavbu, ale areál musí zůstat otevřen pro veřejnost. Dohoda platí dodnes a její zásluhou můžete areál kdykoli navštívit. A tak to tedy všechno začalo. Nejprve byly vystavěny malé observatoře. K malým hvězdárničkám přibyl i obytný dům. Josef Jan Frič tu trávil téměř všechny své volné chvíle. Ústředním motivem celé hvězdárny se staly žáby, roztomilý odkaz na „Písně kosmické“ Jana Nerudy, které souzněly s Fričovým nadšením a okouzlením vesmírem. Malé observatoře brzy přestaly stačit, proto bylo rozhodnuto o výstavbě tří nových velkých observatoří s otočnou kopulí, jakou známe i z dnešních hvězdáren. Roku 1928 u příležitosti desátého výročí založení samostatného Československa předal Josef Jan Frič svou hvězdárnu do rukou státu pro potřeby Karlovy univerzity. Hvězdárna v Ondřejově se tak stala Státní hvězdárnou a posléze součástí Československé akademie věd. Místní vědci provádějí nepřetržitá pozorování oblohy, hledají nová neznámá tělesa a svou nezastupitelnou roli tu má i sekce s poetickým názvem Sluneční oddělení. Stařičký dalekohled s hodinovým strojkem v jedné z historických observatoří je však jediný, který ke svému pohybu nepotřebuje elektřinu. Modernější kusy, především potom zdejší chlouba, obří dalekohled o průměru 2 m, už potřebují ke svému ovládání více síly, než kolik hodinový mechanismus poháněný závažím dokáže vyvinout. Elektřinu tu však potřebují i z jiných důvodů. Hvězdárna na kopci u Ondřejova patří mezi pracoviště, která mají přístup k ovládání dalekohledů Evropské jižní observatoře (ESO) v Chile. V jihoamerické poušti Atacama jsou jedny z nejlepších pozorovacích podmínek na světě, a tak je o pozorování velký zájem. Čas využívání dalekohledů je předmětem tvrdé soutěže, do které přihlašují projekty vědci z celého světa, a pozorovací časy pro vítěze jsou často jen v řádu hodin za rok. Zcela mimořádnou je účast v projektu Atacamské velké milimetrové a submilimetrové anténní soustavy (zkráceně ALMA). Ta spojuje celkem 50 antén umístěných v nadmořské výšce 5050 m n. m. Čeští astronomové „učí“ observatoř ALMA pozorovat Slunce. „Výsledný proces začíná sběrem dat, která následně předáme algoritmu v počítači. Ten provede složitý výpočet, který zabere týden až měsíc. Výsledkem je predikce chování Slunce a jeho vliv na člověka na Zemi,“ říká Miroslav Bárta ze Slunečního oddělení. Nutnost stabilního přísunu elektřiny Stabilní přísun elektrické energie je pro fungování hvězdárny klíčový. Kvůli umístění na konci přenosové soustavy zde docházelo k výpadkům elektrické energie poměrně často – v kombinaci s pravidelnými odstávkami se počet výpadků pohyboval okolo deseti ročně. „Bylo velmi nutné i vzhledem k našim partnerům a spojení s dalekohledy opatřit hvězdárnu záložním zdrojem. Nemůžete říct někomu na druhém konci světa, že čekal a soutěžil pozorovací čas marně, protože nám vypadl proud,“ popisuje Bárta význam zálohování. Dalekohledy pro sledování meteoritů a oddělení výzkumu hvězd s „dvoumetrovým“ reflektorem jsou zálohovány energocentrem NZ2® v kontejnerovém provedení. Energocentrum NZ2® se skládá z elektrocentrály Cat, která je doplněna rotačním zdrojem UPS. Sluneční oddělení je zálohováno energocentrem DC2® . Tento záložní zdroj se konstrukčně liší od energocentra NZ2® tím, že používá standardní zdroj UPS, ale opět s rotačním zásobníkem energie. Použití bezbateriových zásobníků energie (setrvačníků) bylo pro instalaci energocenter v ondřejovské hvězdárně nezbytné. V podmínkách, kde se venkovní teplota pohybuje mezi −20 °C a +40 °C, by bylo velice obtížné provozovat běžné záložní zdroje s bateriemi. Dalším požadavkem byla i maximální provozní spolehlivost a minimalizace obsluhy. Až sem dospěla hvězdárna založená z čirého zájmu o vědu člověkem, kterému nechybělo nadšení. Josef Jan Frič by asi dnes nevěřil svým očím, kdyby viděl, jaké technologie se v jeho hvězdárně využívají. Přesto tu jeho odkaz žije dál. Žáby z „Písní kosmických“ i volně přístupný park tu jsou stále a sledují vývoj vědeckého odvětví, které nikdy nespí. A to i díky záložním zdrojům Zeppelin CZ. www.zeppelin.cz
