HUBBLE letos slaví 20 let na oběžné dráze v kině IMAX®

Již 20 let poskytuje Hubbleův vesmírný dalekohled neuvěřitelné pohledy do vesmíru – od zemského okolí až po několik milionů světelných let vzdálených galaxií. Snímek Hubble 3D: kosmický dalekohled, který v originále vypráví Leonardo di Caprio a v českém znění Michal Jagelka, vezme diváky na nevídanou cestu po vzdálených galaxiích, při níž budou moci sledovat nádheru a mystérium kosmu, který nás obklopuje a jehož jsme součástí. Na vlastní oči se tak návštěvníci kina mohou stát svědky letu do nejodlehlejších končin vesmíru či vstoupit po boku astronautů do volného kosmu a doprovodit je na jedněch z nejobtížnějších a nejvýznamnějších misích v dějinách NASA. Tento příběh divákům dovoluje zažít vzrušení při startu raketoplánu, srdceryvné neúspěchy při plnění úkolů i dramatické záchranné akce, to vše z fantastické blízkosti. Populárně vědecký film kombinuje úchvatné záznamy pořízené technologií IMAX® se snímky zhotovené i dalekohledem během téměř 20 let, kdy Hubble slouží lidstvu jako okno do vesmíru. Díky vyspělé počítačové vizualizaci se detailní data z dalekohledu stávají sekvencí vědecky realistických výletů, které se před námi odehrávají na obrazovce jako exkurse do vesmíru s průvodcem na cestě časoprostorem. Jde o sedmý film z dílny cenami ověnčeného týmu IMAX Space Team a divákovi nabízí inspirující a jedinečný pohled na poslání Hubbleova vesmírného dalekohledu a seznamuje ho s tím, jak tento dalekohled změnil náš pohled na vesmír i na sebe samé. Vznikl ve spolupráci produkčních společností IMAX a Warner Bros Pictures, přičemž na vzniku snímku se podílel i americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA). Klíčovou úlohu při vytváření trojrozměrných leteckých simulací sehrál tým z Vědeckého institutu pro Hubbleův teleskop v Baltimoru, který vedl astrofyzik Frank Summers. Členové týmu rovněž filmařům poskytli odborné poradenství a cenné tipy, jak 3D záznam zpracovat. Kombinací různých neupravených dat pořízených dalekohledem při použití odlišných teleskopických nástrojů se jim podařilo dát snímky do vrstev, dodat jim náležitou hloubku i texturu, takže výsledek působí reálně. Do záběrů byly integrovány informace o složení, ionizaci, teplotě, barvě, volatilitě a dalších specifikách, které vědci během let nasbírali. Díky tomu se podařilo vytvořit detailní a velice plynulý model široké části kosmu.