Vědci nedávno objevili povrchy se zanořenými nanoskořápkami oxidu křemičitého, v nichž může světelné záření cirkulovat, což by mohly solární články využívat k vyšší produkci energie.
Solární články jsou obvykle ploché, což zajišťuje, aby jejich povrch byl účinně vystaven slunečnímu záření. Ploché články fungují nejlépe, když na ně slunce září pod určitým úhlem. Z toho důvodu bývají nakloněné, v úhlu 14—40°, aby byly co nejdelší dobu ve výhodné pozici. Stále je ale co zlepšovat. Tým turecké Abdullah Gül University vyvinul nový design pro organické solární články, který je založen na hrbolatém povrchu. Tyto články tvoří substrát z polymethylmethakrylátu (PMMA), na němž je vrstva hliníku, následovaná aktivní vrstvou organického polymeru P3HT:ICBA. Svrchní ochrannou vrstvu představuje průhledný oxid india a cínu (ITO). Sendvičovou strukturu tohoto článku posilují polokulovité hrboly, které procházejí všemi uvedenými vrstvami. Pokročilé analýzy a simulace prozradily, že solární články s takto hrbolatým povrchem absorbují o 36 nebo 66 % více světelného záření, podle polarizace dopadajícího světla. Jde o to, že hrboly umožňují, aby na článek dopadalo světlo ve vhodném úhlu častěji než u plochého povrchu. Badatelé sice ještě nepostavili prototyp takového solárního článku, ale podle všeho by technologie měla fungovat. Mohla by být vhodná nejen pro klasické solární články na střechách domů, ale také pro systémy ve velmi proměnlivých světelných podmínkách, jako je například nositelná elektronika. /sm/
