V rámci letošního veletrhu EMO Milano 2015 jsme se sešli na stánku Svazu strojírenské technologie (SST) se zástupci několika významných českých výrobců obráběcích strojů a současně členských podniků SST, se kterými jsme neformálně pohovořili o některých aktuálních tématech. Poněvadž v této diskusi zaznělo mnoho velmi zajímavých názorů a informací, rozhodli jsme se vám tento vícestranný rozhovor zprostředkovat formou víceméně přesného záznamu. Kolem stolu s námi v Miláně usedli: Oldřich Paclík, ředitel SST, Dagmar Herring, generální ředitelka a předsedkyně představenstva TOSHULIN, a. s., Vojtěch Toul, obchodní ředitel TOSHULIN, a. s., Miloš Holakovský, obchodní ředitel TOS Varnsdorf a. s., Michal Macháček, vedoucí odboru marketingu a propagace TOS Varnsdorf a. s., Jan Hruška, produktový manažer KOVOSVIT MAS, a. s., Bohumil Zámečník, člen představenstva a obchodní ředitel TOS Kuřim, a. s. Jak významný je pro vás evropský trh? Jaký význam přikládáte veletrhu EMO? „Evropský trh je pro nás velmi významný, což souvisí s dlouhou historií naší spolupráce s evropskými firmami,“ otevírá diskusi Dagmar Herring, generální ředitelka a předsedkyně představenstva TOSHULIN. „Pro nás jsou klíčová čtyři teritoria: USA, Německo, ČR a Rusko,“ pokračuje Vojtěch Toul, obchodní ředitel TOSHULIN. „Relativně hodně ale vyvážíme také do Skandinávie. Evropa tvoří 50 % našeho exportu, a vzhledem k tomu, že vývoz do Ruska poklesl, nabývá nyní evropský trh ještě více na významu. Veletrh EMO je proto pro nás klíčový. S návštěvností našeho stánku jsme velmi spokojeni.“ „Pro TOS Varnsdorf je evropský trh také velmi důležitý,“ zapojuje se do hovoru Miloš Holakovský, obchodní ředitel TOS Varnsdorf. „Náš export na tento trh činí v současné době okolo 60 % z celkového vývozu. Letošní veletrh EMO se mi však příliš nelíbí. Co se týče návštěvnosti, je to pravděpodobně nejhorší veletrh za posledních pět let. Doufali jsme, že zde potkáme hodně nových zákazníků, to se ale bohužel zatím nestalo. Operuje zde sice řada dealerů, ale celkově je zde velmi málo návštěvníků,“ potvrzuje tento názor Michal Macháček, vedoucí odboru marketingu a propagace TOS Varnsdorf. „Je pravda, že dealeři už přinesli poměrně hodně objednávek, to ale není přínos tohoto veletrhu, to je výsledek jejich dřívější práce. Nejvíce mi tedy vadí, že tu nejsou potenciální koncoví zákazníci,“ dodává Miloš Holakovský. Evropský trh je pro české výrobce klíčový „I pro nás je evropský trh velmi důležitý,“ potvrzuje Jan Hruška, produktový manažer Kovosvit MAS. „Směřuje na něj zhruba 70 % naší produkce, z čehož 20 % za hranice České Republiky. Tento veletrh nepovažujeme za čistě evropský, ale je pro nás důležitý i z celosvětového hlediska. Na náš stánek přicházejí i zákazníci z Indie nebo Číny, zkrátka ze vzdálenějších zemí. Co se týče hodnocení veletrhu, přikláním se k názoru kolegů z Varnsdorfu. Od veletrhu jsem čekal daleko více. Vzhledem k tomu, že se koná jednou za dva roky, měl by to být největší strojírenský veletrh, návštěvnost tomu však neodpovídá. Hannoverské EMO je skutečně na úplně jiné úrovni.“ Diskusi uzavírá Bohumil Zámečník, člen představenstva a obchodní ředitel TOS Kuřim: „Pro nás představuje evropský trh 40 či 50 % veškeré naší produkce. Z důvodu své angažovanosti na našem stánku jsem bohužel dosud neměl možnost prohlédnout si stánky dalších firem, ale pocitově se rovněž přikláním k názoru, že návštěvnost veletrhu je velice slabá. Ani já jsem neviděl žádnou reklamu, žádný billboard, který by zval na tento veletrh. Souhlasil bych s tím, že je zde poměrně dost agentů, konečných zákazníků však velice málo. Příliš jsem ale od tohoto veletrhu neočekával, takže zklamání necítím. Sami Italové říkali, že EXPO bude pro EMO velkou konkurencí a že vůbec nevědí, jak se veletrh povede. Pro nás je to jeden veletrh z mnoha, ničím extrémně nevybočuje.“„Je možné, že pohledově je tento veletrh slabý,“ oponuje Dagmar Herring, „nám se však letos opravdu daří. Na veletrhu jsme měli řadu velmi produktivních jednání a zatím jsme s veletrhem velmi spokojeni. EMO ale přeci vždy byl veletrh, kde se prezentovaly novinky, nastavovaly nové trendy, a tak se na něj také díváme.“ Jak vnímáte svou pozici z hlediska konkurenceschopnosti na evropském trhu? „My si myslíme, že s těmi nejlepšími se měřit můžeme“ – těmito odvážnými slovy zahajuje druhý blok odpovědí Vojtěch Toul za TOSHULIN. „Já si rovněž myslím, že TOS Varnsdorf za konkurencí nijak nepokulhává,“ ihned přitakává Miloš Holakovský. „Svědčí o tom počet prodaných strojů. Když se totiž podíváte na naše údaje o prodeji, zjistíte, že v naší kategorii v Evropě neexistuje větší výrobce, než jsme my. Z hlediska veletrhu se ale na prodejní úspěšnost lze dívat dvěma způsoby. Když tu totiž obejdete expozice, uvidíte, že se v nich každý snaží předvést to nejlepší a nejprogresivnější, co má v aktuální nabídce. Otázkou však je, kolik takovýchto výrobků dokážete prodat a kolik zákazníků je vůbec chce koupit, protože se většinou jedná o velmi drahá řešení z důvodu tlaku na cenu. Podle mě je tedy dobré prezentovat se na veletrhu tím nejmodernějším, ale nemůžete si dělat iluze, že zde budete tyto produkty také prodávat.“ „My si v TOS Kuřim klademe jedině ty nejvyšší cíle a z hlediska kvality chceme jednoznačně být na úrovni našich největších konkurentů,“ pokračuje v diskusi Bohumil Zámečník. „O tom, že jsme schopni se jim rovnocenně postavit, svědčí velký počet tendrů, kterých se účastníme. Tady ale musím bohužel podotknout, že i když v tendru zvítězíme z hlediska technické specifikace, neznamená to, že tendr je náš. O tom jsme se v poslední době několikrát přesvědčili, zejména v Číně.“ „Také Kovosvit se musí porovnávat s lídry trhu, jinak to ani nejde, pokud se má firma rozvíjet a inovovat. Myslím si, že v tomto směru na tom nejsme vůbec špatně,“ uzavírá kolo odpovědí Jan Hruška. Nedostatek technicky vzdělaných pracovníků je skutečně alarmující„Rád bych se ještě vrátil k otázce vystavovaných exponátů vs. jejich prodejnost,“ říká Vojtěch Toul z TOSHULIN. „Jde rovněž o prestiž, kterou nové technologie umožňují získat. Když zákazník vidí, co všechno firma umí, nabývá v jeho očích na významu, a i když si třeba tuto novou technologii nekoupí, může zvolit nějakou její levnější variantu.“ „Je však třeba rozlišovat mezi jednoduchým a levným řešením, které vám vydrží 5 let, a naším ‚jednoduchým a levným řešením‘, které vydrží 25 let, pak jej pouze lehce opravíte a můžete je provozovat dále,“ zdůrazňuje Dagmar Herring. Pociťujete na vlastní kůži to, že se v současné době české ekonomice vede velmi dobře? „Svaz CECIMO tvrdí, že evropské firmy, které sdružuje, odhadují, že za letošní rok vykážou průměrný meziroční nárůst tržeb o 3 %. Dokážete na základě vašich dosavadních tržeb odhadnout, jak letošek dopadne ve vašich firmách?“ ptá se Oldřich Paclík, ředitel SST. TOSHULIN: Letošní rok bude zhruba stejný jako loni. TOS Varnsdorf: My budeme za loňským rokem asi o 5 % zaostávat. Kovosvit MAS: Naše letošní výsledky by měly být na stejné úrovni jako loňské, možná budou o něco málo lepší. TOS Kuřim: Myslím si, že letos se loňským výsledkům nevyrovnáme, náš obrat bude spíše nižší. Obáváte se nějakých změn či otřesů, které by se mohly negativně promítnout do hospodaření vašich firem, třeba v souvislosti se situací v Rusku nebo s uprchlickou krizí? Dagmar Herring, TOSHULIN: Není ani tak důležité to, čeho se obáváme my, ale spíše to, čeho se obávají zákazníci. Když má v dnešní době někdo utratit několik milionů za jeden dva stroje, tak si to velmi rozmyslí, protože neví, co bude za jeden či dva roky. Nejhorší je pro nás tato nejistota v rozhodování zájemců o naše stroje. Bohumil Zámečník, TOS Kuřim: „Já tato slova mohu potvrdit příkladem z praxe naší firmy. Měli jsme obchod rozjednaný do té míry, že jsme si již i podali ruce. Najednou se však v zemi kupujícího změnila politická situace a on řekl, že jim vzrostla cena peněz a on proto musí počkat, až se v jeho zemi změní vláda. My jsme tak v situaci, že sice máme obchod domluvený, ale musíme čekat, až nám bude zaplaceno.“ Miloš Holakovský, TOS Varnsdorf: Když Evropská unie vyhlásila vůči Ruské federaci embargo, byl jsem na mítinku českých firem a všichni jsme si říkali, jaká to bude krize, že nebudeme moci vyvážet do Ruska zboží dvojího určení. S odstupem roku ale všichni vidí, že to není hlavní problém a že to není důvod, proč stagnuje vývoz do Ruska. Například v naší firmě dosahuje v letošním roce propad vývozu do Ruska 50 %, a to je hrozně velké číslo. Dnes je totiž největším problémem devalvace rublu. Rusové nemají peníze a nemají jistotu, na jaké úrovni se rubl stabilizuje. Kdyby rubl stále nekolísal, dokázali bychom obchodů uskutečnit mnohem více. V této nejistotě však ruský investor nový stroj nekoupí. Je třeba si uvědomit, že u nás se nejedná o zboží, které si zákazník vybere v obchodě a ihned také zaplatí. Žádá totiž zboží, které my dodáváme za 3 až 6 měsíců, takže v okamžiku, kdy je objednává, ani neví, kolik za ně nakonec zaplatí. Dagmar Herring, TOSHULIN: Je to tak. Zpočátku se jednalo pouze o to, zda vůbec budeme do Ruska moci něco vyvézt. To však nebyla ta nejdůležitější otázka. Tou byla ta, zda vůbec někdo bude mít peníze, aby v té zemi mohl dlouhodobě investovat, a potažmo kdekoli v Evropě, protože nejistota se přenáší i do dalších zemí. Na letošní Mezinárodní strojírenský veletrh v Brně přijela celá česká vláda a velmi silně propagovala Průmysl 4.0. Jak tuto propagandu vnímáte vy, jako výrobci? Redakce: Každý, kdo o tom trochu přemýšlí, přece vidí rozpor mezi marketingovým záměrem těchto proklamací a reálným životem. Domnívám se, že by bylo dobré mluvit nahlas o tom, jak vy, jako výrobci hodnotíte podporu státu, jsou zde přece i jiné, palčivější problémy, nemyslíte? Michal Macháček, TOS Varnsdorf: Z mého pohledu je Průmysl 4.0 velký „humbuk“, reálně však ho nikde vidět není. Ani u zákazníků nevidíme žádné požadavky na aplikaci řešení, které by splňovaly kritéria Průmyslu 4.0. Zákazníci chtějí efektivní a pokud možno co nejlevnější řešení. Průmysl 4.0 je směs všeho možného, obalená krásně vypadající skořápkou, ale když se projdete po zdejším výstavišti, tak uvidíte nápis Průmysl 4.0 na dvou, maximálně třech stáncích. Redakce: Zato například na dubnovém Hannover Messe byl tento nápis na všech nárožích... Bohumil Zámečník, TOS Kuřim: To je možné, ale my reálně Průmysl 4.0 vůbec nevnímáme. Oldřich Paclík, SST: Přitom obory, jako je výroba obráběcích strojů či automatizační techniky, jsou jádrem rozvoje průmyslu, takže kde jinde bychom se o něm měli dozvědět více, když ne tady? Dagmar Herring, TOSHULIN: My inovujeme proto, že si to žádá zákazník. Za inovacemi se vždy snažíme vidět jejich reálné uplatnění. Prodáváme pak něco, co si zákazník již objednal, nebo se vyjádřil ve smyslu, že by se mu něco takového líbilo. Redakce: Stoupenci Průmyslu 4.0 hovoří o kompletní digitalizaci výroby a internetu věcí, v Brně na MSV to zaznělo z úst několika přednášejících. Kdo na tuto změnu nebude mít připraveny stroje a výrobu, nebude konkurenceschopný. Firmy, které nyní kupují stroje, by tak měly činit s tím, že během příštích 5 let budou tyto stroje muset být plně integrovatelné do digitální sítě… Miloš Holakovský, TOS Varnsdorf: Moderní média vstupují do všeho, na druhou stanu, a to si tu asi všichni vzájemně potvrdíme, naše stroje lze již dnes řídit na dálku, lze je připojit k internetu, dokážou spolupracovat s roboty, to všechno zde již je. Pociťujete na vlastní kůži nedostatek technicky vzdělaných pracovníků? Jan Hruška, Kovosvit MAS: V současné době máme otevřených zhruba 80 pozic. Jde o směs technických, ale i netechnických oborů. Toto číslo mluví za vše. Není přitom reálné, že bychom tato volná místa do konce letošního roku stihli obsadit. Hrozbu nedostatku kvalifikovaných technických pracovníků tedy pociťujeme, ostatně asi jako všechny strojařské firmy v republice. Někdy se bojíme, že za pár let nebudou dobří technici na trhu práce k dispozici vůbec. Spolupracujeme proto se středním odborným učilištěm v Sezimově Ústí, ale v našich studentských kancelářích najdete i studenty z ČVUT. Dagmar Herring, TOSHULIN: Nechci to zakřiknout, ale my to momentálně máme pod kontrolou. Spolupracujeme se střední školou v Kroměříži a myslím si, že se nám daří mladé zainteresovat a zaučit tak, že se pak velmi rychle stávají plnohodnotnými pracovníky. V posledních letech se nám již ozývají i sami rodiče žáků devátých tříd a ptají se, na jakou školu by jejich děti měly jít, aby u nás mohly pracovat. Zájem o práci v naší firmě roste. Z hlediska kvality i počtu prodejů se řadíme mezi největší lídry na trhuBohumil Zámečník, TOS Kuřim: Tento nedostatek také pociťujeme a máme v tomto ohledu určité plány, které bych ale zatím nechtěl zveřejňovat. Obecně si myslím, že strojařina je perspektivní obor, který mladým lidem může nabídnout předpoklady pro solidní profesní kariéru. Miloš Holakovský, TOS Varnsdorf: Když se podíváte na mapu České republiky, vidíte, že Varnsdorf leží u hranice s Německem, z čehož pro nás vyplývají dva problémy. Prvním problémem je to, že do nejbližšího většího města, jímž je Liberec, je to asi 50 km, a německé firmy stále umějí zaměstnance zaplatit mnohem lépe než firmy české. Druhým problémem jsou předměty, které se na středních odborných školách nebo v učilištích učí. Z těchto škol nevycházejí hloupí lidé, ale bohužel umějí něco jiného, než co dnes moderní strojírenské firmy potřebují. Proto jsme se rozhodli – a nyní již čekáme jen na povolení – v září příštího roku otevřít střední průmyslovou školu TOS Varnsdorf. Jedná se o výsledek dvouleté práce pana Rýdla staršího, který bojoval s větrnými mlýny, protože řešit tuto věc s krajskými úřady a s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR byla neuvěřitelně náročná práce. Nakonec se to ale povedlo. Chtěli bychom otevřít jednu maturitní třídu, která bude mít dva obory, a jednu učňovskou třídu. Výuka obou tříd bude probíhat přímo v areálu TOS Varnsdorf – jak teoretická, tak praktická část. V našem regionu jsme se již spojili s několika dalšími výrobními podniky, které jsou schopné nám s výukou pomoci, tzn. vzít si k sobě děti na praxi v oborech, v nichž ji my zajistit nemůžeme. Děkujeme vám všem, že jste si našli čas a přišli jste se s námi podělit o své zkušenosti a názory. Velice si toho vážíme a budeme rádi, pokud se podobná setkání podaří někdy v budoucnu zopakovat. Za redakci Technického týdeníku Andrea Cejnarová
