Severní Porúří a Vestfálsko, region, v němž
je ze 2/3 soustředěna německá výrobní
a odbytová kapacita v oboru hliníkárenství,
se na sklonku letošního září znovu stalo hostitelem
unikátního veletrhu
ALUMINIUM. Na souběžném
fóru Composites Europe
v Essenu se pak setkala nejenom
evropská elita v branži
moderních materiálů.
Christian Wellner, výkonný
ředitel německé Asociace hliníkárenského
průmyslu, jenž stál
u počátků této přehlídky v roce
1997, zářil pýchou. Někdejší
skromný veletrh s 219 vystavovateli
se letos rozrostl na špičkovou akci v oboru.
Ve svém kalendáři pro něj našlo místo 685
firem ze 40 zemí. Hlinikárenští giganti (Čína,
Francie, Indie, Nizozemsko, Dubaj, či Bahrajn)
se v Essenu prezentovali ucelenou národní
expozicí.
Co se týká návštěvníků, do Essenu přijelo
na 13 000 specialistů z celého světa. Nebyli to
pouze obchodníci se základní surovinou nebo
hliníkovými polotovary. Většinu tvořili zájemci
o moderní techniku pro výrobu a zpracování
hliníku, o speciální stroje a vybavení pro
finální zpracování výrobků z hliníku. Nepřehlédnutelnou
skupinu tvořili odborníci na obalové
aplikace z hliníku a zájemci o progresivní
balicí techniku na bázi hliníku. Veletrh tradičně
doprovázel bohatý odborný program, zahrnující
mj. 120 specializovaných firemních prezentací
konkrétních aplikací hliníků v automobilovém
a leteckém průmyslu, ve stavebnictví, strojírenství
aj.
Podle Christiana Wellnera velký příliv vystavovatelů
i návštěvníků mj. generovaly dobré
výsledky tohoto oboru v rámci oživující
se německé ekonomiky. Německé hutě vloni
zpracovaly na 3,1 mil. t hliníku. Jejich největšími
zákazníky byly místní automobilky (43
%) a výrobci dopravní techniky. S odstupem
následují stavební podniky (15 %), strojaři aj.
V oboru je v SRN zaměstnáno na 73 000 lidí
a jeho loňský obrat přesáhl hodnotu 13 bilionů
eur. Tok objednávek neochabuje ani v letošním
roce. Nejvíce jich zadávají výrobci lodí
a nových obalových materiálů.
HLINÍKOVÝ ODPAD=ÚZKOPROFILOVÉ ZBOŽÍ
Essenský veletrh ALUMINIUM 2006 neprobíhal
pouze ve znamení úspěchů a povzbudivých
statistických čísel. Jeden příklad za
všechny: lepšími výsledky se v Essenu chtěli
pochlubit rovněž zpracovatelé hliníkového
odpadu. Vloni v SRN přetavili 718 000
t použité suroviny. Oproti 572 000 t z roku
2000 to je nepochybně výrobní i organizační
úspěch. Jenže materiálovou a energetickou
hodnotu tohoto zdánlivého
odpadu si dobře uvědomují
výrobci a obchodníci i mimo
SRN a Eurozónu, hlavně malé
(ale o to dravější) firmy z Číny
a Indie. Poptávka po hliníkovém
odpadu celosvětově roste
a zpracovatelům se jej vyplatí
transportovat po moři i přes půl
zeměkoule.
Mimochodem: východ v Essenu
na sebe hlasitě "upozorňoval"
nejenom co do recyklace hliníkového odpadu.
Udával technický i komerční tón ve všech 6
halách zdejšího veletržního areálu. Kvóta těžařů
bauxitu a zpracovatelů hliníku z Ruska a z Dálného
východu, kteří klientům dodávají kvalitní
polotovary i finální produkty, rok od roku vzrůstá.
A stejně tak portfolio sofistikované techniky
pro aplikace hliníku. Přítomní experti zaregistrovali
rovněž fakt, že Čína a Indie se stávají
nejenom velkoproducenty hliníku a výrobků
z tohoto ušlechtilého kovu, ale i jeho přímými
spotřebiteli. Světový trh s hliníkem podle nich
projde v horizontu nejbližších 5-10 let radikálními
proměnami, cenové (logicky) nevyjímaje.
Třetí největší producent hliníku na světě - ruská
firma RUSAL - využila essenské platformy
a deklarovala, že do roku 2013 hodlá investovat
do nových projektů v oblasti těžby a zpracování
hliníku 16,7 mld. USD (cca 372 mld Kč).
Nezbytné investiční, produkční i lidské zdroje
budou ještě v této dekádě mobilizovat také její
konkurenti.
Přední evropské oborové firmy nehledí na
nástup ruských a asijských hliníkárenských
tygrů s rukama v klíně. V Essenu to dokumentovala
řada firemních expozic se stále progresivnější
zpracovatelskou technikou i oborovým
softwarem. Cenově však souboj s Číňany, s Indy
a s Rusy v tradičních výrobkových skupinách
dlouhodobě neustojí. Na přednáškách odborného
programu veletrhu i v jeho kuloárech proto
padala řada návrhů odkud napříště generovat
novou přidanou hodnotu k evropským hliníkárenským
produktům, na které produktové skupiny
soustředit pozornost existujících výzkumných
a projekčních kapacit a kde co nejprozíravěji
agregovat síly a zdroje.
JAK SI VEDLY ČESKÉ FIRMY?
Do hliníkárenského duelu Evropa-Východ
v Essenu nezasáhly. Řada z nich se do Essenu
vůbec neobtěžovala. Naše průběžné návštěvy
v konkrétních podnicích potvrzují, že jejich
management nadále nedoceňuje sílící tok hliníkárenských
polotovarů i finálních produktů z RF
a Dálného východu na tradiční trhy v Evropě
a v Severní Americe. Rozhodující české firmy
také neparticipují na evropských výzkumných,
výrobních a odbytových programech kvalitního
hlinárenského zboží a high-tech pro zpracování
hliníku. Až na výjimky se omezují na jednorázové
kontrakty a dodavatelsko-odběratelské
kooperace s konkrétními zákazníky.
Do Essenu se za stávajícími a potenciálními
klienty vypravily pouze dvě statečné firmy.
Na co čeká zbytek hliníkárenského peletonu
v české kotlině? Na solventního klienta z nebe,
s vlastním výzkumem a konstrukcí, s hotovými
výkresy, s vlastní levnou surovinou a velkoryse
ignorujícího výši finální faktury od českého
dodavatele? Tohle je (tváří tvář sílící ruské
a dálněvýchodní konkurenci v branži) nejenom
nereálné, ale podnikatelsky zhoubné čekání...
Christian Wellner si výrobní i odbytová úskalí
evropského hliníku dobře uvědomuje. V interview
pro Technický týdeník opakovaně nabídl možnost
prohloubení stávajících relací českého a německého
hliníkárenství a akcentoval racionální agregaci sil.
Jeho asociace se 115 aktivními členskými podniky
po celé SRN a s excelentními vazbami na evropské
oborové výzkumné a konstruktérské instituce
není žádný "nýmand". Na druhé straně: nabídka
ke vzájemně výhodným kooperacím nepředstavuje
žádné nezištné altruitivní gesto: 41 % německé hliníkárenské
produkce směřuje na vývoz a přibližně
stejný kontingent oborových výrobků a služeb si
německé firmy musí zajistit importně.
Co brání tomu, aby solidní uplatnění pro
své výrobky a služby nalezlo na německém
a západoevropském odbytišti ještě více českých
firem? Zareagují české podniky na nástup
východních gigantů aspoň v nejbližším období,
anebo se (po vzoru jiných oborů) uchýlí k sebelítostným
obhajobám a k tradičním nářkům na
malou podporu ze strany státu a bank?
Chimerického Hliníka filmaři přestěhovali do
Humpolce. Místní mu tam dokonce vybudovali
pomník. Českým výrobkům z hliníku a kvalitní
technice pro jeho zpracování by to lépe slušelo
na světových trzích. Nabízející se šance v Essenu
naše podniky propásly. Kdy a kde se pokusí
o nápravu?
BRONISLAV SOVA, ESSEN
