Hledáte obsluhu CNC stroje?

Součástí programu Svazu strojírenské technologie na IMT v Brně byla učebna programování CNC strojů, která měla napomoci větší atraktivitě profese CNC programátor. Společnosti Siemens, Heidenhain a Fanuc zde poskytly programovací stanice, učitele a programátory, a někteří výrobci obráběcích strojů pak stroje, na nichž mohli mladí lidé z různých typů škol, kde se CNC programování přednáší, chvíli soutěžit ve své dovednosti. Forma byla zvolena úmyslně, výhry byly hodnotné a soutěžit stálo za to. Počet účastníků a škol se dohodl předem součinností SST s Asociací středních škol. O výuce CNC programování jsme psali i my v součinnosti s programem SST několikrát, a proto nás zajímalo, zdali se podmínky výuky, jež jsou všeobecně považovány za nedostatečné, nějak změnily. Samozřejmě, že ne. Sami vyučující z učebny SST potvrdili, že v úrovni znalostí existují propastné rozdíly. Ty nejsou způsobeny ani tak inteligencí mladých hochů, ale výlučně způsobem výuky. První potíž je v tom, že ředitel každé takové školy má na výuku CNC daný balík peněz, který předem určuje, kolik hodin a v kterých ročnících se bude CNC vyučovat. Jak víme, až na výjimky, jež potvrzují pravidlo, jsou střední průmyslové školy v gesci státu, a ten také určuje předměty a počty hodin. Marně si například učitel z Velké Bíteše stěžuje na to, že jeho žákům byla odňata hodina matematiky a přidána občanské nauce. Počet hodin je prostě dán a vše může ovlivnit jen sousedství velké továrny, která školu vybaví a sponzoruje a svoje zájmy uplatňuje i navýšením hodin CNC samostatnou výukou. Vůbec dnes není výjimkou, že někteří žáci nastupují do továren aby si přivydělali a někdy se dostanou i k takové práci, která jim obor CNC programování přiblíží. Bohužel, školský referát zasahuje i do vybavení škol, tedy počtem a druhem programovacích výukových stanic. Většina výrobců CNC programů se již naučila sponzorovat školy právě svými stanicemi, někde však školský referát zásahem do plánované koupě příkazem pořízení stanic nevyhovujících jak typově, tak i cenou a můžeme se jen dohadovat, proč tomu tak je. Obecně se dá říci, že studenti jsou vychováváni ke všeobecným znalostem, což je jistě chvályhodné, zatím co podniky by rády viděly již téměř hotové programátory CNC strojů, které by bylo možné rovnou postavit ke stroji. Neměli bychom v tom vidět konflikt zájmů, spíše hledat cesty, jak výuku vylepšit nějakou specializací, nejlépe v součinnosti s podniky. Jenže těm se taková dodatečná výuka zdá drahá a navíc na ni nejsou zařízeni, svoji váhu má i fakt, že právně nelze takového žáka zavázat k práci pro firmu, i když mu byla poskytnuta výuka. Čili jako vždy je to o penězích. Také o zaměření průmyslových škol, platech vyučujících a vybavení. Budeme- li chtít dobře vzdělaného průmyslováka, který nebude jen součástí stroje, ale myslícího člověka, který bude schopen i sám vyhledávat novinky v oboru obrábění, musíme opravdu spíše uvažovat, jakým způsobem výuku CNC programování obohatit. Jak přidat nejen vyučovací hodiny, ale i vybavení a podniky musejí přijmout skutečnost, že velký díl odpovědnosti leží také na nich. Jan Baltus