Katar patří mezi tradiční producenty ropy; k objevu prvního naleziště došlo před 2. světovou válkou, prakticky ve stejné době jako v Saúdské Arábii. A byť nebyl kvůli své velikosti nikdy klíčovou těžařskou zemí, členem organizace byl více než 60 let. Kartel byl založen v roce 1960 Irákem, Íránem, Kuvajtem, Saúdskou Arábií a Venezuelou. Katar do něj přistoupil v roce 1961. Co ho přimělo změnit názor? Patrně jde o kombinaci politických a ekonomických rozhodnutí. Zdaleka největší váhu v OPEC má dnes Saúdská Arábie, která před zhruba rokem a půl iniciovala agresivní blokádu Kataru. Saúdská Arábie, Egypt, Bahrajn a Spojené arabské emiráty v červnu 2017 obvinily Katar z podpory terorismu, přerušily s ním diplomatické styky a vyhlásily proti němu dopravní a obchodní blokádu. Podle zákulisních, ovšem poměrně důvěryhodných informací dokonce Saúdové uvažovali o vojenském zásahu, a od záměru je definitivně odradila až intervence amerických nejvyšších představitelů. Katarský vliv na chod organizace byl tedy poměrně malý. Navíc závislost země na ropě je nevelká; jeho těžba představuje jen 2 % z celkové „váhy“ OPEC. Zato je největším světovým vývozcem zkapalněného zemního plynu (LNG). Katar hodlá nadále své LNG kapacity rozšiřovat, a to zhruba o 40 % v několika příštích letech. Evidentně se nebojí rychlé expanze jiných hráčů na LNG trhu, ať už jde o Rusko, nebo USA. Vedení země naopak spíše předpokládá, že trh se zemním plynem celkově výrazně poroste, což se zdá jako velmi rozumný předpoklad. OPEC také dnes přece jen nemá takovou váhu jako v 70. či 80. letech. Účastnické země sice často mluví o svém vlivu na trh s ropou, ale koordinace mezi nimi je poměrně náročná a mnohdy zhola neúčinná. Spolek také stále více spoléhá na nejistou spolupráci s Ruskem, které má vlastní geopolitické zájmy, aby jeho opatření měla skutečně citelný vliv. Jeho pozici také podkopává rostoucí těžba ve Spojených státech, které již několik let doslova lámou rekordy. Definitivní údaje za rok 2018 v době vydání nebyly k dispozici, je ovšem už nyní jisté, že celková těžba v USA dosáhla nejvyšší úrovně v dějinách. Denní průměr za celý rok činil zhruba 10,9 milionu barelů ropy, tedy výrazně více než v roce 1970, kdy byl průměr denní těžby 9,6 milionu barelů za den. V roce 2019 by podle analytiků měla těžba nepochybně ještě růst. Mezinárodní agentura pro energii (EIA) odhaduje nárůst denní produkce na zhruba 12,6 milionu barelů. Spojené státy si tak nepochybně upevní letos dobytou pozici největšího světového těžaře.
