Jedním z aktivních účastníků podzimní
konference Smart Metering 2010
byl globální gigant Hewlett- Packard.
„Smart Metering - energetika - společnost
HP“ - jak jdou tyto pojmy
k sobě?, zeptali jsme se představitele
HP Františka Voldána:
Ano, společnost HP je skutečně vnímána
jako dodavatel notebooků, serverů,
tiskáren. Dnes už je také velkým dodavatelem
SW řešení. Dokonce se může
pyšnit titulem Systémový integrátor
roku. Jakožto softwarová firma se HP
zajímá o všechna nová řešení v oblasti
utilit. V tomto oboru je mnoho velkých
výzev a ke všem máme nějakou vlastní
vizi. Přicházíme s řešením pro AMM
a Smart Grids.
Ne náhodou jsme uspěli (jako součást
vítězného konsorcia) v tendru na dodávky
inteligentních měřidel pro 40 000 zákazníků
společnosti ČEZ. Tento Pilotní
projekt vytvoří technologický základ
pro navazující projekty, které ČEZ plánuje.
Mimo jiné i v tzv. Smart regionu
Vrchlabí. Také pro tento projekt umíme
vytvořit integrované dodavatelské řešení.
A rovněž tento projekt umíme řídit
komplexně.
? V čem spatřujete přínos Smart
technologií z pozice HP?
Smart Grids je označení pro novou
technologii řízení distribuční sítě. Pro
chytrou distribuční síť, která dokáže
sama sebe částečně regulovat a řídit.
Která umí bezpečněji integrovat i malé
výrobny elektrické energie a využije
produkci elektrické energie v místech,
kde se elektřina spotřebovává. V budoucnu
pak změní pohled na celou
hierarchii elektrizační soustavy. Dnes je
organizována vertikálně. Přenos výkonu
jde od výrobce přes přenosovou a distribuční
soustavu k zákazníkovi. Stejně
jako produkt (elektřina) je i správa dat
o spotřebě hierarchická.
Zjednodušeně lze říci, že výroba se
v takto řízené síti plánuje a spotřeba
na nejnižší napěťové hladině je do značné
míry náhodná. V distribuční síti budoucnosti
bude výroba plánovaná jen
částečně a částečně bude stochastická.
Stejně i spotřeba. Takový model umožní
efektivněji spotřebovávat elektrickou
energii z pohledu její výroby. Spotřeba
bude částečně řízena výrobou. Pro využití
obnovitelných energetických zdrojů
(jako jsou eolika nebo fotovoltaika) je to
důležitá změna. Není to však jediný přínos.
Celé řešení v budoucnu musí snížit
potřebu regulace na vyšších úrovních
a regulaci posune i do úrovně nn. S navrženým
řešením by se měla zvýšit kvalita
bezpečnosti a spolehlivost dodávky.
? Jak to má vnímat zákazník?
Smart Grids budou sítě, v nichž se
každý z odběratelů může teoreticky stát
i dodavatelem elektřiny. Tento model je
zřejmý již dnes. Zákazník, na jehož střeše
je fotovoltaický panel, je subjekt, jenž
proud odebírá a současně dodavatel,
který proud vyrábí a dodává. V budoucnu
poroste počet zařízení, která budou
vůči distribuční síti v tomto dvojím vztahu.
Za perspektivní lze již dnes považovat
baterie z elektromobilů. Tato zařízení
by mohla po připojení do distribuční sítě
(k nabíjení) v případě podpětí v síti poskytnout
i nutnou dávku energie pro vyrovnání
stavu mezi okamžitou dodávkou
a spotřebou, až do zásahu regulačního
automatu.
? Znamená to, že má klesat potřeba
výstavby velkých energetických
zdrojů a elektřina bude dominantně
pocházet z větrných zdrojů, z fotovoltaických
článků nebo baterií?
Ne. Pro bezpečnost a spolehlivost
dodávky je potřebná zejména výroba
z pevně predikovatelných zdrojů. Jaderné,
uhelné, plynové a vodní eletrárny
budeme používat i nadále. S instalací
Smart Grids se však naučíme lépe využívat
OZE a budeme se snažit zvýšit
efektivitu celého systému. Energetika
bude vždy o mixu všech zdrojů, který
budeme využívat a řídit. Tento mix se
má časem měnit. Jistě, je závislý na přírodních
podmínkách a na možnostech
té-které země, kraje nebo regionu. Bude
tu ale vždy.
? Zmiňujete četné přínosy Smart
technologií, a to i při využití ekologických
zdrojů, při optimalizaci spotřeby.
Nicméně: zákazník tuzemské
energetiky stále vnímá spokojenost
s dodavatelem elektřiny spíše přes
roční účet. Bude i tam nějaká změna?
Jistě. Smart Grids a Smart Metering se
neobejdou bez spolupracujícího zákazníka.
Technologie je připravena. Jednou
z klíčových potřeb celého projektu je
zapojení klienta do celého procesu. Složitější
distribuční technologie logicky
nabízí dražší cenu distribuce a ta se promítně
do většího distribučního poplatku
v rámci ročního vyúčtování. Touto cestou
Smart Grids nezavedeme. Zákazníci
tak velkou investici do distribuce
nepovolí. Musíme jim nabídnout více
než jen technologickou novinku. Musí
to uvidět na účtu. K dispozici bude třetí,
nebo další tarif. Rovněž měření spotřeby
plynu, či vody. Dostanou měsíční účet
za odebranou energii, jak to znají kupř.
z telekomunikací. Klient si bude moci
objednat spuštění své spotřeby po nasazení
ekologických zdrojů aj.
? Podívejme se na problém ještě
jednou z pohledu zákazníka: čeká, že
si koupí elektřinu a že dostane elektřinu.
Takže čím více ho lze uspokojit?
Ano, elektřina je produkt. Má jednu
nepřehlédnutelnou vlastnost: nelze
ji skladovat, resp. jen velmi omezeně.
Musí se jí vyrábět právě tolik, kolik se
spotřebovává. Na druhé straně výrobu
ve velkých zdrojích (jako jsou jaderné
elektrárny) nelze pružně regulovat během
dne, ani bezprostředně reagovat
na poptávku. Přitom existuje denní doba,
kdy je elektřina relativně levnější, je
jí dostatek (ne-li přebytek) a její cena je
jiná. V případě dnes tolik „populárního“
větru a fotovoltaiky lze mít v některém
okamžiku přebytek, který je nutné draze
regulovat. Dotyčný výkon lze přitom
levněji prodat.
Tedy parametrem dodávky elektřiny
není jen její frekvence nebo napětí, ale
především cena. Cena je pak také to
hlavní, na co reaguje zákazník. U nás
je již mnoho let zavedeno HDO (hromadné
dálkové ovládání), neboli levný
noční proud. Mnoho zákazníků našich
energetik jej umí využívat. Mnozí však
jeho existenci vnímají pasivně a neřídí
se jím. Lépe řečeno: neřídí se jeho cenou.
Před cenou preferují vlastní spokojenost
a „lenost“ . Již dnes by nám
uvedený tarif nabízel zapnout manuálně
pračku v době levnější dodávky.
V budoucnu, při provozu Smart Grids
a Smart Meteringu, dostane zákazník
i další tarify a některou z funkcí „Spusť
mne v levnějším tarifu" na sebe převezme
sám provozovatel distribuční
soustavy. Pro pohodlí zákazníka se pak
počítá s tím, že se přizpůsobí i výrobci
bílé elektroniky a nabídnou nové Smart
spotřebiče schopné reagovat na tento
technologický pokrok. Stranou určitě
nezůstanou ani výrobci automobilů nebo
elektrických skútrů (nabíjení= spotřeba,
dotace distribuční sítě = placená
služba distributorovi) nebo výrobci stavebních
materiálů (nové fotovoltaicky
aktivní stavební krytiny a pláště budov).
Vztah s distributorem a s obchodníkem
s elektřinou bude v budoucnu mnohem
bohatší a tomu musí odpovídat i nasazená
technologie měření všech vzájemně
poskytovaných služeb, dodávek a jejich
zúčtování.
? Dobrá, známe princip, jaké je
využití, jaká je role budoucích subjektů.
Jak ale do Smart procesů
vstoupí zákazník? A víme již, kdy to
bude?
Tahle odpověď má dvě roviny. Ve vybraných
regionech a ve vybraných
projektech v nejbližší době. V rozsahu
desítek tisíc zákazníků a s omezenou
funkcionalitou, která se bude rozvíjet
podle možností distributora a dodavatelů
všech dříve zmíněných technologií.
Hlavně však podle požadavků a potřeb
skutečných zákazníků. Plošné nasazení
odstartuje později. Až bude zákazník
motivován se celého procesu zúčastnit
a bude tyto služby žádat.
Na regionálních pilotních provozech
si distributoři testují funkce řešení jako
celku a vyhodnocují provozně-ekonomické
parametry řešení, které nelze
modelovat v laboratoři. Uvedený trend
je patrný v celém světě a ani u nás
nejsme pozadu. Moje odpověď proto
je, že Smart technologie budou reálně
existovat, až budou Smart zákazníci.
Vzpomínám, že moje babička zapínala
pečicí troubu na koláč až po zapnutí
akumulačních kamen na vytápění, tedy
v době levného tarifu. Já sám jsem
doma začal v poslední době hledat
úspory ve spotřebě elektřiny. Mimo jiné
sleduji, kolik doma běží naprázdno
zapojených spotřebičů v stand-by režimu,
kolik nabíječek, serverů a různých
servopohonů garážových vrat. Došel
jsem k zajímavé „klidové" spotřebě. Tu
jsem pak začal omezovat. Moc se mi to
nedaří. Pro fungování Smart systémů
bych potřeboval do procesu plánování
spotřeby vtáhnout i ostatní členy rodiny.
Manželku (když plánuje zapnutí
automatické pračky), děti (zejména při
jejich plýtvání teplou vodou během
dne) apod. Na druhé straně, dosažené
úspory umožní dopřát si elektricky přihřívaný
bazén v době levného tarifu,
nebo nabití elektrického skútru na cesty
po městě.
Být Smart zákazníkem není dnes
určitě jednoduché. Pomoc distributora
a výrobců bílé techniky by se mi proto
hodila. Výrobci by dodali spotřebiče
s charakteristikou lepší než A++ a distributor
elektřiny mě by mě motivoval
atraktivní sazbou.
? Ještě z jiného úhlu: pokud se
zúčastním pilotního projektu, budu
nějak omezen? Budu energeticky
strádat anebo budu naopak zahrnut
benefity řešení ?
Jestliže se zúčastníte pilotního provozu
podobného řešení, v žádném případě
nebudete strádat, ani nebudete omezen.
Naopak, stanete se součástí regionu,
který bude pod zvýšeným dozorem distributora,
médií a veřejnosti. V každém
případě budete pocitově dostávat něco
navíc. Ale (jak už jsem naznačil) bude
řada i na vás, jakožto zákazníkovi. Buď
projekt pasivně přijmete a nebudete
u sebe hledat využití nabízených možností.
Pak se nebude dít nic. I takoví
zákazníci se najdou, byť ne většina.
Nebo se stanete aktivním zákazníkem
a budete se zajímat o možnosti využití
všech benefitů. Z projektů, které znám
ze světa vím, že tito zákazníci nakonec
tvoří většinu. Ti se starají o využití
všech benefitů, aktivně ovlivňují distributora
a službu si oblíbí.
Kritickým faktorem je stupeň a rychlost
naplnění jejich očekávání. Tady
musíme být trpěliví. Změna naší distribuční
sítě na Smart, změna našich dodavatelů
domácího vybavení na Smart,
změna nás zákazníků na Smart i změna
našeho vzorce chování při spotřebě
elektřiny se nedostaví za rok, či za dva.
Určitě však stojí za to. Praxe ukáže,
jak jsme úspěšní a jak umíme využít
všechny výhody nabízeného řešení.
Úspěch jednotlivého zákazníka bude
klíčem k úspěchu celé společnosti,
neboť ta se naučí lépe hospodařit s vyrobenou
energií a méně zatěžovat její
výrobou naše životní prostředí.
Já sám jsem technologický fanoušek.
Takže moje očekávání jsou nadstandardní,
ale v čase realistická. Vím, že
cesta k jejich uspokojení bude delší.
Teď bude stačit naučit se vnímat cenu
elektřiny jako cenu jednoho každého
úkonu. Nikoliv jako cenu celku. Bez
poznání struktury mých potřeb a jejich
uspokojení, ale jako cenu každého
vyprání, umytí nádobí, nebo prázdného
běhu nabíječky mého notebooku.
Třeba si spočítáme, že cena pravidelné
cesty elektromobilem z předměstí
do centra města a zpět by byla levnější
na „elektřinu“. I když by měla (zatím)
jiné „mouchy“. /pr/
