Na Zemi je celkem kolem 1 384 120 000 km3
vody. Přesto jen malá část je pitná. Lidské činnosti
mají bohužel často negativní vliv na čistotu vodních
zdrojů, a proto se začaly vymýšlet systémy
čištění. V Praze k tomuto účelu slouží již dlouhou
dobu Ústřední čistírna odpadních vod (ÚČOV) na
Císařském ostrově.
HISTORIE ČIŠTĚNÍ VODY V PRAZE
V minulosti, kdy ještě neplatily dnešní hygienické
zásady a veškeré splašky skončily na ulici, jež
připomínala velkou páchnoucí stoku, bylo životní
prostředí semeništěm nejrůznějších nákaz a přinášelo
smrtící morové rány. Postupem doby byly
objeveny příčiny vzniku infekčních onemocnění
a zdrojů těchto nákaz. Proto byly v Praze již v roce
1660 vybudovány klenuté odpadní stoky. To byl
první důležitý krok k čistotě vody. O sto let později
vypracoval Leopard Herget podrobné plány
kanalizace o délce 19 596 m. Stavba byla tehdy
propočtena na 206 308 zlatých. Dalším důležitým
mezníkem byl rok 1865, kdy vznikl Úřad stavební
a hospodářský, jehož součástí byl i odbor kanalizace.
V roce 1927 započala historicky první intenzifikace
čistírny odpadních vod, na kterou bylo tehdy
připojeno celkem 647 000 domácností.
V 60. letech 20. století byla postavena ÚČOV na
ostrově v Tróji. Součástí stavby byl i úplně nový
stavební celek - soustava třech vyhnívacích nádrží.
Jejich smyslem je odstranění organických složek
a kalů z odpadních vod za pouhé dva týdny. V přírodě
tento proces trvá minimálně 100 dní. Zatím poslední,
intenzifikace ÚČOV probíhala mezi lety 1994 a 1997
a zajistila úplné mechanicko-biologické čištění všech
odpadních vod na území Prahy, čímž úplně zabránila
neustálému znečišťování Vltavy.
ZUB ČASU HLODÁ POMALU, ALE JISTĚ
Dnes se původní čistička na Císařskému ostrově
stará o čistotu a pitnost 95 % odebrané vody celého
území hlavního města a zásobuje cca 1,2 mil. obyvatel.
Za jediný rok přefiltruje 125 mil. m3 odpadních
vod. Součástí stavby jsou dodnes zmíněné
obrovské vyhnívací nádrže. Toto zařízení funguje
již cca 40 let. Už to značí, že se neobejde bez nutností
renovací a oprav. Velkou ranou ovšem byly
i katastrofální povodně v roce 2002, které vyhnívací
nádrže ničivě zasáhly. Proto přestal fungovat
režim odstranění a likvidace organizační složky
a kalů a musely být nasazeny mobilní odstředivky
vody. Díky včasnému zásahu ale tehdy nebyl
Pražanům přerušen přísun pitné ani užitkové životně
důležité tekutiny.
Na konci června 2005 došlo k havarijnímu úniku
kalu z vyhnívací nádrže č. 7. Při bližším ohledání
poškození pracovníci ÚČOV zjistili, že situaci
způsobila statická trhlina probíhající přes celou
výšku stěny. Byly předloženy dva návrhy na vyřešení
situace: rekonstrukce nebo odstranění původní
stavby a vybudování nové nádrže. Pro menší
finanční nákladnost byla nakonec zvolena varianta
první. K opravě betonové monolitické válcové
konstrukce vysoké 23 m a široké 20 m aktivně
přistoupila stavební firma SMP CZ, jež v nedávné
době rozšířila své aktivity i na realizaci vodohospodářských
staveb. Své kvality a flexibilitu dokázala
například v dubnu minulého roku, kdy úspěšně
dokončila práce na čistírně důlních vod v Březně.
Nezbytné statické zesílení zahrnovalo dva
důležité kroky. V prvé fázi byla na konstrukci aplikována
uhlíková tkanina a v druhé nádrž obepnuly
přepínací kabely MONOSTRAND. Ty v současnosti
tvoří dominantní statické zesílení stěn nádrže.
Konstrukce však musí ještě být zpevněna železobetonem
a pásy uhlíkových vláken. Předpínaní
bude realizováno pomocí lanových prvků a stěrkové
silikátové hmoty. Vnitřní stěny jsou navíc
chemicky sanovány, a i vrchlík je na vnější straně
zesílen přidáním dodatečné klasické výztuže, jež
je kryta ochrannou vrstvou betonu. Revitalizovaná
nádrž bude nakonec opatřena tepelně-izolační pláštěm.
Plánovaná životnost po její revitalizaci je cca
35 - 40 let. /af/
