Vědeckým poznatkům se dá jistě porozumět i bez znalosti individuálního vývoje těch, kdo je odhalili. Jednotlivé kroky však při takovém objektivním vylíčení vypadají jako náhodné. Pochopení, jak byly možné, ba nutné, získá člověk teprve sledováním duševního vývoje jednotlivců, kteří měli na vývoji vědy rozhodující účast.
Albert Einstein
Název fyzika v dnešním smyslu se začal používat až v 19. století. Dříve byla pokládána za součást filozofie a používal se pro ni název „přírodní filozofie“. Zkoumá nejobecnější vlastnosti přírody a zákonitosti společné všem oblastem přírodních jevů. Podobně jako ostatní vědní obory se v průběhu dějin vyvíjí a mění. Jakmile však byl proces fyzikálního poznávání jednou spouštěn a stal se nedílnou součástí lidské kultury, pokračuje bez ustání vpřed a nemůže být nikdy vyčerpán, zastaven nebo ukončen; nejlépe to dokládá mylný názor z konce 19. století, kdy se některým zdálo, že fyzika už všechny otázky položené přírodě zodpověděla, že je v podstatě vědou uzavřenou a zbývá snad už jen upřesnit několik drobných nejasností.
POŽEHNANÉ 19. STOLETÍ Přitom dynamika vývoje vědního oboru neprobíhá vzhledem k působení ekonomických akceleračních a retardačních vlivů stále stejně rychle, zná období trpělivého shromažďování poznatků, dokonce období stagnace a úpadku, a pak zase rychlého bouřlivého postupu vpřed, kdy mluvíme o vědecké revoluci. V průběhu dějin lidské společnosti vzniká čas od času mimořádně naléhavá potřeba a poptávka po výsledcích a uplatnění vědeckého výzkumu, po nových objevech a vynálezech. Takovým podnětem byly velké společenské, politické a hospodářské změny v Evropě od poloviny 18. do konce 19. století, vedoucí k převratným změnám v nejrůznějších oblastech průmyslu. Fyzika v té době má už plně charakter exaktní přírodní vědy, používá desítek nových přístrojů a měřicích metod a má dostatečný matematický aparát. Ve dle mechaniky a optiky se součástí dosavadní klasické fyziky stává i nauka o elektřině a magnetismu, termika a později termodynamika a statistická fyzika. Začíná se postupně vytvářet i vědecká chemie, která nakonec dospěla k objevu Mendělejevova periodického zákona a která s fyzikou těsně souvisí. Hledáním odpovědi na otázku, jakou úlohu v tomto časovém období sehrály výsledky fyzikálního poznání a naopak jak technická a společenská praxe prospěla fyzice zpětně, se zabývá další knížka profesora fyziky na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze prof. RNDr. Ivo Krause, DrSc., Fyzikové ve službách průmyslové revoluce, vydaná v edici Galileo Nakladatelstvím Academia. Je volným pokračováním souboru životních příběhů velkých evropských přírodovědců, který pod názvem Fyzika od Thaléta k Newtonovi vydalo rovněž Nakladatelství Academia (2007).
NEJVÍCE OBJEVŮ PATŘÍ MLADÝM FYZIKŮM Byli to vždy jedinci, osobnosti, kdo určoval pokrok v dějinách. Ve více než 5 desítkách medailonů o životě a díle exaktních učenců, díky kterým došlo k vítězství první průmyslové revoluce, obsadila první místo Velká Británie. Další v pořadí jsou německé země (Prusko, Bavorsko, Sasko…), Francie, Nizozemsko, habsburská monarchie, Rusko, Itálie, Pobaltí a Skandinávie (vědecká produktivita se tehdy postupně přesunula z jihu Evropy na její sever). Mimoevropské státy reprezentují americký průkopník průmyslové revoluce Benjamin Franklin a nejproslulejší vynálezce lidských dějin Thomas Alva Edison. Čtenář se dozví, jakou měli hrdinové jednotlivých příběhů národnost (což je někdy složité určit), rodinné zázemí, kde získali vzdělání, čím se proslavili a v čem se mýlili, jaké získali pocty a vyznamenání, za co jim i dnes patří obdiv a uznání. Protože dalším přínosem průmyslové revoluce byly veřejná podpora bádání, zakládání technických škol a vědeckých institucí, je závěr publikace věnován evropským vysokým učením, jež také „učila vědění, které právě vzniká“. Posláním nové publikace je prohloubit znalosti čtenářů o některá zajímavá fakta z historie fyziky, načrtnout tehdejší dobovou atmosféru a nahlédnout do vnitřních zákonitostí jejího vývoje. Je smutné, jak málo stop zanechali některé velké osobnosti fyzikálních věd v mysli i poměrně vzdělaných lidí a zvláště mládeže. Přitom tvořivou silou ve fyzice byli a jsou především mladí lidé – není náhodou, že i v její historii většinu největších objevů učinili fyzikové ve stáří od 20 do 30 let... Bohumil Tesařík