Od objevu Higgsova bosonu v roce 2012 z největšího světového urychlovače LHC dlouho žádná nová částice nepřilétla. Změnilo se to až letos. I když samotný urychlovač prochází opravami a úpravami na vyšší výkon, odborníci se stále ještě probírají údaji, které sesbíral během provozu. Zatímco ty největší detektory se zabývají hlavně hledáním dalších stop po Higgsově bosonu, abychom opravdu mohli vyloučit, že jeho pozorování nebyla chyba, další přístroje měly jiné úkoly. Detektor LHCb mimo jiné hledal stopy po částicích zvané tetrakvarky. A zdá se, že uspěl. Vědci na něm pracující zveřejnili výsledky, které by snad měly dokládat, že spatřili stopy výskytu několika tisíc částic označovaných nevábnou zkratkou Z(4430). Stejně jako v případě Higgsova bosonu jde o částici, kterou nedokážeme pozorovat přímo. Vědci sledují dozvuky srážek dvou velmi rychle proti sobě letících částic (v tomto případě dvou protonů). Částice se rozletí na drobný materiál, který zachytí detektory, a vědci se poté snaží dopočítat, co přesně se během srážky a bezprostředně po ní stalo. Nejméně ve čtyřech tisícovkách příkladů se vědcům na LHCb prý podařilo zachytit i stopy zmiňovaných Z(4430). Na nové částici je nejzajímavější pro fyziky to, že by měla patřit mezi tzv. tetrakvarky. Tetra- je předpona odvozená z řečtiny a znamená „čtyři“. Kvarky jsou pak malé elementární částice, ze kterých se skládají částice jako protony nebo neutrony, tedy částice patřící mezi tzv. baryony. (Striktně řečeno to není úplně takhle přímočaré, protože tetrakvarky mohou obsahovat kvarky i antikvarky, důležité je, aby byly dohromady čtyři.) Důležité rovněž je, že ty dohromady tvoří jen tři kvarky. Známe i částice složené jen z dvojice kvark-antikvark (mezony). A pak se samozřejmě nabízí otázka: když mohou být kvarky a antikvarky dohromady v částici po dvou či třech, tak proč ne čtyřech nebo pěti? Mohou existovat a jaké by měly vlastnosti? Teoretičtí fyzici nevědí. Mělo by být možné spočítat, zda takové částice mohou existovat, ale z praktického hlediska je podobný výpočet příliš složitý. Odpověď tak zůstává na fyzicích experimentujících na urychlovačích. Ti se ovšem dlouho nedokázali na jasné odpovědi dohodnout. V roce 2008 ohlásili japonští vědci, že snad zachytili stopy možného tetrakvarku na urychlovači KEKB. Ale tým pracující na americkém urychlovači jejich výsledky nezopakoval. Jestli bylo náhodné první měření nebo to druhé, to nebylo v tu chvíli jasné. Fyzikové pracující na LHCb doufají, že v otázce udělali jasno. Jejich tým pracoval s 10krát větším souborem měření než japonský i americký tým, a jejich výsledek by tedy měl být méně ovlivněn náhodou. Existenci částice Z(4430) lze tedy v tuto chvíli považovat za pravděpodobnou. Neměli bychom však být nezřízení optimisté. V první polovině první dekády 21. století dokonce hned několik týmů v Japonsku i USA našlo v údajích podivné anomálie, které měly ukazovat na objev nových částic. Údaje se zdály být tak přesvědčivé, že vědci dokonce už určovali jejich vlastnosti a dospěli k závěru, že musí jít o pentakvarky, tedy „pětikvarky“. Následovala smršť teoretických prací. Ale diskuse rychle odumřela, protože částice zmizely stejně rychle, jako se objevily. Nepřišlo se na žádný podvod či manipulaci s daty, výsledky se jen dalším týmům nedařilo opakovat. V druhé polovině desetiletí už byly pentakvarky považovány jen za přelud. I pokud se tyto částice opravdu potvrdí, zůstanou doménou specialistů, protože za běžných podmínek se nevyskytují. Možná by se daly najít třeba v jádrech neutronových hvězd, kde je hmota tak hustá, že čajová lžička (cca 5 mililitrů materiálu) by vážila zhruba stejně jako jeden alpský kopec (jde o materiál z nitra hvězdy s předpokládanou hustotou kolem 1018 kg/m3).
