Mezinárodní tým, který vedl Michael Giersig z německého centra Helmholtz-Zentrum Berlin für Materialien und Energie, nedávno experimentálně doložil, že metalické nanosítě s fraktálním uspořádáním mohou být využitelné lépe, než jiné podobné metalické nanosítě. Jejich výzkum nedávno publikoval prestižní časopis Nature Communications. Giersigův tým vytvořil takzvané kvazifraktální nanoprvky, které svým uspořádáním připomínají hierarchické uspořádání listové žilnatiny. Inspirace přírodou se v jejich výzkumu nezapře. Badatelé pak v experimentech ověřili, že z takových struktur lze vyrobit elektrody, které se mohou uplatnit v různých aplikacích. Kvazifraktální metalické nanosítě totiž zabírají jen minimální plochu, a přitom mají extrémně nízký celkový odpor, přičemž jsou schopné udržet uniformní hustotu elektrického proudu. Zároveň svými vlastnostmi předčí konvenční materiál ITO, který tvoří vrstvy india, cínu a oxidu. Badatelé ze svých nových metalických nanosítí vyvinuli ekonomicky přijatelné průhledné elektrody. Skládají se ze dvou do sebe vložených stříbrných sítí. Jednu z těchto sítí tvoří vodiče mikronového průměru, které fungují jako dálnice pro transport elektronů na makroskopické vzdálenosti. Druhou síť pak tvoří náhodně uspořádané sítě nanodrátků, které slouží jako lokální vodiče, pokrývající povrch mezi hlavními vodiči elektronů první ze sítí. Podle Giersiga tyto lokální sítě z nanodrátků fungují podobně jako silnice nižších tříd. Sítě nanodrátků ovlivňují směr a sílu lokálních elektrických proudů v elektrodě a také působí na optické vlastnosti elektrody, čímž zlepšují její průhlednost. K čemu je vlastně dobré vyvíjet elektrody z fraktálních nanosítí? Podle Giersiga to rozhodně stojí za to. Solární články založené na těchto průhledných elektrodách mají totiž podle dosavadních experimentálních výsledků výjimečně vysokou účinnost.
