Z Hamletova monologu jsme si
obdobu citátu „být či nebýt“ nevypůjčily
náhodou. Fotbal, nejrozšířenější
hra na světě, nemá
po staletí dlouhém vývoji k obdobnému
postoji příliš daleko. I když kořeny současného
fotbalu se připisují Anglii v 16.
století, pak první náznaky podobné hry
se objevují daleko předtím, v Číně ve 2.
století před naším letopočtem. Dnešní
fotbal, a hraje ho podle průzkumu mezinárodní
fotbalové federace FIFA na 240
mil. lidí ve více než 200 zemích světa,
je už místy natolik vyhrocený, že pro
vzplanutí negativních vášní stačí malá
chybička. Většinou padne na hlavu
rozhodčího, který, byť má na hřišti neomezenou
moc, je stejně omylný, jako
každý z nás.
Nejvíc rozruchu vyvolaly za poslední
roky dvě události, shodou
okolností na nejvíc sledovaných mistrovstvích,
jednou světa a jednou
Evropy. Vždy kolem rozhodnutí, zda
bylo nebo nebylo dosaženo gólu a zda
míč přešel nebo nepřešel celým svým
objemem přes brankovou čáru. V tom
prvním případě na to doplatili hráči
Anglie na posledním mistrovství světa,
kdy jim nebyl v osmifi nále uznán
gól proti Německu, v druhém případě
na nedávno zakončeném mistrovství
Evropy hráči Ukrajiny v utkání své
skupiny s Anglií.
A právě to se stalo rozhodujícím
impulsem k rozhoupání mezinárodní
fotbalové federace FIFA zda zavést
i v kopané po vzoru jiných sportů
technická opatření, která by v herně
složitých případech mohla být rozhodčímu
téměř neomylným rádcem.
Od rozhodnutí šlo všechno nebývale
rychle a už 5. července vyjádřila své
kladné stanovisko na zasedání v Curychu
k tomu kompetentní Mezinárodní
komise IFAB. Z nabízených řešení vybrala
dvě, zatím ještě k testování, vítězné
pak získá ofi ciální mezinárodní
certifi kaci.
Jedním řešením by tak mohl být známý
britský kamerový systém Hawk
Eye s vhodně rozmístěnými vysokorychlostními
kamerami pro sledování
dráhy letu míče. Ten byl vyvinut již
v roce 2001 a jsou s ním tedy už i určité
zkušenosti, i když u jiných druhů sportu,
např. tenisu nebo kriketu. Snímané
záběry všech kamer jdou do centrálního
počítače, kde se vyhodnocují. Z matematických
metod se využívá přitom
i způsobů geometrické triangulace,
známých ostatně v průmyslu z 3D navigace
u moderních robotických systémů.
K určení požadované polohy se vyžadují
minimálně data dvou kamer,
rozbor z více kamer přináší výsledek
s užší tolerancí. Pro potřebu fotbalu
a hodnocení polohy míče vůči brankové
linii nabízí tento systém 6 kamer
při tolerancí výsledku 3,6 mm. Druhou
konkurenční verzí je německo-dánský
systém GoalRef, založený na vytvoření
slabého magnetického závěsu v prostoru
nad brankovou linií a vybavení
míče vestavěným čipem. Ten se jeví
i přesnější, a má proto i větší šanci na
konečné uplatnění.
Rámcově se vyšlo z širšího analytického
programu dění na hřišti, který
v úkolu RedFIR řeší Fraunhoferův institut
ISS. Spočívá ve vybavení hráčů
i míče miniaturním vysílačem a tomu
odpovídající soustavě přijímacích antén,
rozmístěných kolem hřiště.
Prototyp takového komplexního systému
na frekvenci 2,4 GHz byl již ověřován
i na norimberském fotbalovém
stadionu. Při tom se ověřovala i funkce
jednotlivých prvků systému, miniaturních
vysílačů o rozměrech 3 x 2 x 0,5
cm a hmotnosti pouhých 15 g, umístěných
ve výbavě jednotlivých hráčů
i samotného míče, který vyvíjí dánská
fi rma Select. Všechna data systému se
soustřeďují v počítači a jsou přístupná
on line přes tablet nebo slouží k pozdějšímu
podrobnému rozboru. Sledovat
se tak dá např. obecný průběh zápasu,
herní situace, pohyb jednotlivých hráčů,
kolik toho který hráč naběhal, dráha
a rychlost míče, poloha při ofsajdu
nebo i platnost nebo neplatnost gólu.
Při tréninku může takový systém
podstatně trenérovi ulehčit jeho práci,
dát mu spolehlivý pohled na každého
jednotlivého hráče i snáze rozeznávat
nedostatky. Celý takový systém je ale
nesmírně drahý a mohou si ho tak dovolit
jen majetné špičkové světové kluby.
Ještě před mistrovstvím světa v Brazílii
se budou oba systémy i nadále
ověřovat, mimo jiné také letos na klubovém
světovém šampionátu v Japonsku
a v příštím roce na Confederation
Cup v Brazílii. /jš/