Membrány filtrů jsou obvykle tvořeny houbovitými materiály, které obsahují póry velmi malých rozměrů. Takovou membránou procházejí kapaliny, jako je třeba voda, a velké molekuly nebo třeba bakterie a viry zůstávají před membránou. V případě biologického materiálu ale mohou nastat komplikace. Biologické částice, jako jsou třeba bakterie nebo viry, se zachytí na povrchu membrány a záhy zablokují její póry slizem. Přitom nejde jenom o to, že biofilmy zablokují průchodnost filtračních membrán. Mohou také filtrovaný materiál kontaminovat a posloužit jako přestupní stanice pro organismy. Odborníci Pensylvánské univerzity vynalezli nový postup, jak zajistit, aby se membrány filtrů vyhnuly problémům se slizem. Jejich metoda spočívá v tom, že k membráně filtru přidali funkční nanočástice. Základem těchto filtrů je emulzní gel, který vytvoří síť propojených kapek vody a oleje. Do ok této sítě zapadnou použité nanočástice a nakonec se celá struktura osvítí UV zářením, což při vhodně zvoleném složení vede k polymerizaci a ztvrdnutí materiálu filtru. Daeyeon Lee a jeho kolegové použili pro své filtry nanočástice z oxidu křemíku. Takové nanočástice mohou být snadno modifikovány řadou různých sloučenin, což nanočásticím poskytne různé funkce. Upravené nanočástice mohou například zajistit, že se póry v membráně otevřenou anebo uzavřou v přítomnosti určitého chemického signálu. Taková technologie umožní oddělování více různých kontaminujících sloučenin z kapaliny najednou. Výkon nově vytvořených filtrů vědci vyzkoušeli v důvtipném experimentu, kdy s nimi přefiltrovali vodu, obsahující velmi malé nanočástice ze zlata. Velikost těchto nanočástic přitom odpovídala velikosti virů. Z nových filtrů by měli mít užitek i lidé z chudých a válkami či katastrofami zasažených oblastí.
