Když Bůh řekl: Budiž světlo, stvořil ho. Představujeme si tu chvíli, jako když rozsvítíme v temném domě. Vidíme světlo jako takové, opak tmy (která, jak praví bible, byla při této boží práci od světla oddělena). Neřešíme, z čeho se světlo skládá, jak se rozkládá, a co všechno může dokázat. Naštěstí to za nás řeší jiní. Odborníci se zabývají nejen tím, jak světlo vnímáme my, ale také tím, jak dokáže působit na různé tvory i rostliny. V průběhu posledních 20 let se začal průmysl, zabývající se osvětlením, zajímat o složení elektromagnetického spektra a emitované vlnové délky. Za touto pozorností stojí v podstatě hned tři důvody: ten první je postaven na bázi zdraví a biologie; druhý zase těsně souvisí se zachováním energie k boji proti globálnímu oteplování. A třetí? Třetí je vnitřně propojený s technologickým vývojem umělého světla, mluvíme tedy o fyzikální charakteristice LED diod. Co zatím víme Povahu světla zkoumají lidé opravdu dlouho, a vědci se stejně dlouho pokoušejí vystihnout jeho podstatu. Ve starověku například Platon hlásal, že aktivním zdrojem světla jsou lidské oči. Jeho pojetí optiky bylo úplně obrácené, než je to dnešní. Paprsky jsou stejné, ale pohyb světla jde opačným směrem, to je nám jasné. Prvním moderním fyzikem, jak je chápeme dnes, byl Newton, který popsal světlo jako proud částic v mechanickém smyslu. Podle této teorie docházelo k lomu světla od kolmice dopadu při průchodu světla z opticky řidšího prostředí do opticky hustšího. Někdy kolem roku 1678 poprvé zkoumal Christiaan Huygens vlnové vlastnosti světla a částice byly odsunuty stranou. Znovu je vzali vědátoři na milost až s kvantovou fyzikou. A tak od poloviny 20. století máme zatím stále platnou teorii o dualitě částic a vlnění. Světlo se prostě chová jako vlna, která nese kvantované množství energie. Prezentace pana Rahma Philippe Rahm představil na milánském veletrhu Euroluce už v roce 2015 novou spektrální lampu, navrženou pro značku Artemide, a pro úvod své přednášky si zvolil slova Charlese Baudelaira, která tento francouzský básník pronesl v Paříží na setkání umění a umělců při události známé jako Salon 1859. Řekl tehdy: „Imaginace je analýzou, a je i syntézou. Rozkládá vše stvořené a z nashromážděného bohatství materiálů v souladu s pravidly, jejichž původ lze nalézt pouze v nejhlubších zákoutích duše, stvoří nový svět, vytvoří pocit nevídané novosti." Architekt Rahm zvolil právě tento citát proto, že se při navrhování designu světelného spektra cítil se spolupracovníky podobně, přišlo jim, že se mohou při porovnání použitých technik srovnávat s impresionismem Clauda Moneta a pointilismem Georgese Seurata. Tento „elektromagnetický impresionismus“ kombinuje specifické a odlišné vlnové délky. Při rozkládání částí dané reality použili designéři pár elektromagnetických chemických složek a snažili se přijít s novou syntézou. „Chtěli bychom s použitím takové metody vyvolat i přehodnocení přístupu k architektuře a k designu,“ řekl Philippe Rahm, „ naučit se vzdávat malebných zákoutí ve prospěch nové syntézy pravdy, ekonomiky a krásy.“ A co se vlastně za těmi vznešenými větami skrývá? Co dokládá inzerovanou snahu o očistnou analýzu a následnou syntézu, jaká kdysi vybuchla ve výtvarném umění? „Přizpůsobili jsme různá spektra potřebám různých obyvatel domova,“ shrnuje Rahm a uzavírá: „Nemysleli jsme jen na lidi, ale také na zvířata, ptáky, rostliny. A tak jsme nakonec mohli ukázat, jak to vypadá, když použijete vlnové délky těchto spekter, která my i zvířata potřebujeme, abychom dobře viděli, a rostliny k tomu, aby rostly a probíhala fotosyntéza.“ Krabičky do kuchyně Podobných projektů, jen ne tak efektních i pro oko, se objevuje celá řada. Při vystavování kuchyní se téměř všude najdou malé průhledné krabičky nebo chcete- -li, zahradnická akvária či minizahrádky, nad kterými je zdroj světla. Princip je tentýž. Světelné spektrum je takové, aby uspokojivě probíhala fotosyntéza a rostlinkám se dařilo. Akční spektrum fotosyntézy se tu projevuje jako relativní činnost různých vlnových délek světla na vytváření elektronů. Jakmile barvivo (v našem případě zelené čili chlorofyl) pohlcuje světelnou energii, stane se jedna ze tří věcí: buď se energie rozptýlí ve formě tepla, nebo se projeví jako delší vlnové vlákno (fluorescence), anebo se spustí chemická reakce. Dál už je to pěkně složité, a tak se spokojme s vědomím, že už nemusíme trápit rostliny v temném bytě, kde se jim nedaří. Stačí jim pěkně nad „hlavu“ pořídit světlo s tím správným spektrem. Vladimíra Štorchová Foto: Euroluce Milano
