MŽP ČR vydalo na sklonku dubna
souhlasné stanovisko podle zákona
č. 100/2001 Sb. ke komplexní obnově
tepelné elektrárny Prunéřov II.
Ani s odstupem času neutuchají
nesouhlasné názory a nezřídka i emoce.
Oprostěme se od nich a podívejme
se na některé konkrétní podmínky
a parametry, jimž musí dostát hlavní
investor a provozovatel Prunéřova II
Skupina ČEZ:
Podle ministryně životního prostředí
Rut Bízkové: „Proces posuzování vlivů
komplexní obnovy elektrárny Prunéřov
II je již uzavřen.“ Byl zahájen v červnu
2008. Vydání souhlasného stanoviska
v zásadní podobě připravil Odbor
posuzování vlivů na životní prostředí
MŽP v prosinci 2009. Ministerstvo si
poté vyžádalo jako nadstandardní doplnění
i nezávislý posudek mezinárodní
konzultační společnosti DNV.
Zásadní premisou pro vydání citovaného
stanoviska byl fakt, že ČEZ
musí splnit všechny formální a věcné
náležitosti projektu a významně zlepšit
kvalitu ovzduší v ústeckém regionu. Ve
srovnání s provozem stávajících bloků
bude elektrárna Prunéřov II po komplexní
obnově vypouštět o 32 % méně
emisí oxidu siřičitého (SO2), o 26 %
méně oxidů dusíku (NOX) a o 41 %
méně tuhých znečišťujících látek.
Ministerstvo životního prostředí ČR
zpřísnilo pro Prunéřov II hned celou řadu
emisních limitů. Kupříkladu povolený
limit tuhých znečišťujících látek je
10 mg.m-3. Ve variantě navržené ČEZ
byl 20 mg.m-3. Povolený limit oxidu
siřičitého je 150 mg.m-3. ČEZ původně
navrhoval 200 mg.m-3. Povolený limit
oxidu uhelnatého byl určen 200 mg.m-3
oproti „čezáckým“ 250 mg.m-3. Ministerstvo
svou zdviženou laťkou zabezpečí
(oproti variantě předložené ČEZ) nižší
emise tuhých znečišťujících látek o 155 t
ročně a oxidu siřičitého o 750 t za rok.
MŽP ČR dále striktně žádá, aby ČEZ
dodatečnými opatřeními, kupř. zvýšením
energetické efektivnosti v jiných
svých provozech, snížil produkci oxidu
uhličitého, a to o 205 082 t ročně.
Čistě matematicky: vyrovná se tak rozdíl
v projektu ČEZ (s účinností 40%)
a moderní elektrárny, která by využila
nejlepší dostupné techniky a vykazovala
účinnost 42 %. Podle MŽP ČR:
„Fakticky tím bude v emisích skleníkového
plynu (CO2) dosaženo stejného
efektu, jakoby ČEZ postavila elektrárnu
s technologií požadovanou ekologickými
organizacemi.“
CO ZJISTILA DNV?
Souhlasné stanovisko zohledňuje
všechny informace shromážděné
během procesu EIA. Jeho správnost
potvrdila i nezávislá studie mezinárodní
konzultační společnosti Det Norske
Veritas (DNV). Ta mj. konstatovala,
že navrhovaný projekt splňuje většinu
požadavků na použití nejlepších
dostupných technik. Našla jen dvě
technické a ekologické odchylky.
První, že navrhovaný projekt ČEZ
má mít účinnost 40%, tedy méně než
42%, která by odpovídala využití
lepších dostupných technik. Retrofit
na bázi granulačních kotlů s podkritickými
parametry nelze laicky
zaměňovat za výstavbu nadkritického
bloku. V tomto případě: v dané lokalitě
pro něj chybí palivo s odpovídající
výhřevností. ČEZ může spoléhat pouze
na ložiska s minimální výhřevností
8,5 MJ.kg-1, a to ještě cca 25 let do doby
jejich vyúhlení. Investora lze pobízet
k nasazení moderních technologií. Kdo
a za jakých podmínek mu ale poskytne
adekvátní finanční, palivové a ekologické
garance? Kdo a v jaké míře by
vydal souhlas k dočasné a svým rozsahem
nepřehlédnutelné stavební a ekologické
zátěži regionu?
Nejedná se o maličkosti: zatímco při
retrofitu Prunéřova II bude zachován
rozhodující stavební fundus elektrárny
(včetně budov kotelny, strojovny
a chladicích věží) a ten vybaven novou
technologií, v případě výstavby nadkritického
bloku by bylo třeba buďto
nalézt a komplexně připravit zcela
nové staveniště, anebo stávající objekty
Prunéřova II zlikvidovat, tisíce tun
stávajících konstrukcí a betonu odvézt
a zlikvidovat, získanou plochu draze
asanovat, absolvovat příslušné administrativní
a povolovací řízení a pak
teprve (po několika létech) stavět. V této
souvislosti jen tři materiálové cifry:
na jeden nadkritický blok s výkonem
přes 650 MW je při každé nové výstavbě
nutné počítat s vytěžením, odvozem
a uložením více než 100 000 m3 zeminy,
s výrobou, transportem a položením
cca 20 000 t oceli a 125 000 m3 betonu.
Druhou odchylkou akcentovanou
konzultační společností DNV byl fakt,
že navrhovaný projekt měl stanoven
emisní limit pro oxid uhelnatý (CO)
ve výši 250 mg.m-3. Nejlepší dostupné
techniky přitom nepřekročí limit 200
mg.m-3. Ve vydaném stanovisku EIA je
tento přísnější limit vyžadován.
MEZINÁRODNÍ „PRŮŠVIH“?
Politický a mediální zápas o účinnost
optimálních technologií pro Prunéřov
II byl dlouhý a halasný. Ve finále (aniž
to obě strany pomyslné barikády přiznaly
nahlas) se po prezentaci poslední
navrhované varianty ČEZ a variant
ekologických subjektů matematický
rozdíl v podobě vygenerovaných emisí
„scvrkl“ na cca 205 kt CO2. Ne každý si
dokáže vybavit tuto masu in natura. Při
nezbytném publicistickém zjednodušení
problému to činí cca 0,15-0,16 %
veškerých emisí vyprodukovaných
v této zemi, resp. 75-80 % emisí vygenerovaných
některou střední městskou
teplárnou.
Kritici MŽP ČR a ČEZ opakovaně
operovali s poukazy, že účinnost
Prunéřova II neodpovídá poslednímu
vědeckotechnickému rozvoji v oboru
a evropským směrnicím. Mimo jiné to
dokládali příklady ze sousední SRN.
Tam již na počátku této dekády postavili
hnědouhelné elektrárny Lippendorf
a Niederaussern s účinností nad 42, resp.
43 %. Premianta - elektrárnu Neuraths
účinností nad 43 % bude provozovat
RWE. Nikoliv dlouho: Vattenfall
Europe plánuje na rok 2011 spuštění
nové elektrárny v Boxbergu s účinností
dokonce 43,7%. Bohužel, žádný z kritiků
dodnes nevyčíslil poměrně značné
rozdíly v investiční náročnosti těchto
děl a rekonstruovaného Prunéřova.
Oslovení experti se v odhadu diference
finální sumy za retrofit a za nový
nadkritický blok liší až v řádu desítek
procent. Vzácně zajedno jsou ale
v technických a provozních limitech
díla: při stávající kvalitě uhlí by nový
blok s nadkritickými parametry (elektrický
výkon 650 MWe a výše, teplota
páry 600 oC a výše) v Prunéřově nebylo
možné provozovat ani s účinností 43 %
a dokonce ani se 42 %.
V poslední etapě kritici retrofitu
přišli s poukazy na zhoubný vliv prunéřovské
elektrárny na globální změny
klimatu. Nechybělo dokonce ani
rozhorlené stanovisko pacifické Mikronésie.
Opět sáhněme po statistice:
citovaných 205 kt emisí představuje
v rámci vlastní emisní bilance Oceánie
(jejíž součástí je i zmíněná Mikronésie)
cca 0,03 %, tedy hodnotu na
hony vzdálenou jakýmkoliv fatálním
změnám klimatu kdekoliv na této planetě.
Nic proti kritice, je-li oprávněná.
V daném případě bychom se my, Češi,
naopak měli razantně bránit podezření,
že tuto planetu ekologicky ohrožujeme.
ČR patří k nemnoha státům, které
aktivně přistoupily k plnění Kjótského
protokolu a v současnosti jsme i jednou
z mála zemí, které mohou nabídnout
své nevyužité emisní povolenky jiným
„hříšníkům“.
ANI EKOLOGIE NENÍ ZADARMO
Nikdo nezpochybňuje, že současný
Prunéřov je největší uhelný elektrárenský
komplex v ČR a (bohužel)
i jeden z největších znečišťovatelů
životního prostředí u nás. Mezi silné
argumenty pro optimální technickou
a technologickou modernizaci Prunéřova
II nepochybně patří finanční
kalkulace chystaného retrofitu: cca
25 mld. CZK. Mimo jiné zahrnuje
výměnu tří kotlů a řady zařízení ve
strojovnách a dispečinku. Výkon
každého ze tří modernizovaných bloků
by měl dosáhnout 250 MW.
Pokud odmyslíme pro všechny
strany nepřijatelnou variantu - tj.
s Prunéřovem až do vyčerpání ložisek
zásob uhlí už nedělat nic, resp.
jej do té doby provozovat s napříště
neakceptovatelnou úrovní emisí
oxidu siřičitého, oxidů dusíku
a tuhých částic - pak ve variantě II.
musí Prunéřov získat nové moderní
technologie na dalších cca 25 let.
Otázka zní: jaké a za kolik?
V rámci složitých vazeb mezi ekonomickými
a ekologickými aspekty
díla se pokusme alespoň o orientační
nástin rozdílu mezi technologiemi
navrhovanými ČEZ a jeho oponenty.
Podle dotázaných expertů
by celkové náklady vzrostly minimálně
o 5 mld. CZK. Zkalkulováno
výlučně tímto prizmatem: úspora
každé 1 t z magických 205 kt emisí
by pak přišla na cca 40 eur. Přitom
nynější cena 1 t na trhu s povolenkami
přijde na necelých 15 eur.
Existuje samozřejmě i varianta č. 3:
provozně a ekologicky zastaralý Prunéřov
(dříve, či později) zavřít. Takové
rozhodnutí ovšem nutně evokuje
otázku: čím, odkdy a za jakých podmínek
jeho výkon nahradit? Ekonomicky
a provozně diskutabilní OZE
ho v základním výkonu určitě nezastoupí.
Samozřejmě, nabízí se výkonově
plnohodnotný náhradní zdroj na
bázi plynu. Jenže i takové řešení si
vyžádá nemálo času, prostředků a na
řadu let prohloubí naši energetickou
závislost na importu stále dražších
fosilních zdrojů ze zahraničí.
Kritikům Prunéřova unikl jiný
(a určitě nezanedbatelný) fakt:
retrofit zastarávajících hnědouhelných
elektráren bude stát více než
100 mld. CZK. Za stavbu a vybavení
JE Temelín dal ČEZ v 90. létech
cca 97 mld. CZK.
Kolik bude moci ČEZ v této dekádě
postavit nových bloků a kolik
rekonstruovat, to mj. určí definitivní
rozhodnutí budoucí vlády o další
existenci limitů pro těžbu hnědého
uhlí v severozápadních Čechách.
Pokud příští vláda setrvá u letitého
rozhodnutí kabinetu Petra Pitharta,
pak už zanedlouho pro všechny
provozované kotle (a nejenom na
zdrojích ČEZ) pochybí dostatek
tuzemského paliva.
BYZNYS, BYZNYS, BYZNYS...
Nemá cenu si zastírat, že posledním
rozhodnutím MŽP ČR se otevírá
šance k lukrativním dodávkám potřebné
techniky a vybavení pro řadu tuzemských
i zahraničních podniků. Největší
kus z potenciálního 25miliardového
koláče kyne stávajícím a osvědčeným
partnerům ČEZ. Zejména firmám Vítkovice
Machinery Group (její kotle
mohou stát až 7 mld. CZK) a plzeňské
Škodovce, v rámci skupiny Doosan
Power Systems. Její turbíny mohou
přijít až na 4,5 mld. CZK. Poměrně
značný objem dodávek připadá v úvahu
rovněž pro společnosti Siemens,
ABB, Austrian Energy&Environment
a další. ČEZ zatím okruh dodavatelů,
ani kvóty jejich dodávek pro Prunéřov
II detailně neupřesnil. Pokud budou
přizvány ke spolupráci uvedené firmy,
bude to pro ně nejenom významný
projekt v jejich stávajícím portfoliu,
ale i (v rámci jejich subdodavatelských
vztahů s dalšími partnery) nepřehlédnutelný
příspěvek ke zvýšení zaměstnanosti
v ČR a k postupnému překonávání
důsledků globální krize.
Vývoj kausy Prunéřov budeme
v TT sledovat nadále. /uai/
