Nuward SMR patří mezi malé modulární reaktory zvažované společností ČEZ jako náhrada za v budoucnu odstavované uhelné elektrárny. Jedná se o projekt společnosti EDF vyvíjený s řadou mezinárodních partnerů s ambicí vytvořit evropskou průmyslovou platformu SMR. Do projektu jsou zapojeni i tuzemští experti prostřednictvím Ústavu jaderného výzkumu v Řeži u Prahy, kteří poskytují důležité konzultace v rámci mezinárodního poradního týmu International Nuward Advisory Board.
Malá modulární jaderná elektrárna Nuward SMR je složena ze dvou nezávislých malých jaderných reaktorů umístěných v jedné budově a provozovaných prostřednictvím sdíleného dispečinku s celkovou kapacitou 340 MWe (2× 170 MWe / 2× 540 MWt). Skupina EDF a její dceřiná společnost Nuward vyvíjejí design od roku 2017 v úzké spolupráci s dalšími významnými evropskými společnostmi: francouzskými TechnicAtome (společnost odpovědná za návrh a konstrukci námořních jaderných reaktorů pro pohon lodí a ponorek), Naval Group (skupina námořních loděnic, která navrhuje a staví ponorky a letadlové lodě s jaderným pohonem), Framatome (dceřiná společnost EDF, zodpovědná za návrh systémů jaderného zásobování párou pro civilní reaktory a výrobu jejich hlavních součástí, včetně návrhu a výroby paliva), Tractebel Engineering se zkušenostmi s projektováním a výstavbou jaderných elektráren a CEA (francouzský komisariát pro atomovou energii a alternativní energii, úřad odpovědný za výzkum v oblasti jaderné energie). Mezinárodní rozměr projektu byl dále posílen vytvořením mezinárodního poradního výboru International Nuward Advisory Board (INAB), jehož součástí jsou provozovatelé elektráren TVO, Fortum a Ontario Power Generation, inženýrské společnosti, jako je ÚJV Řež, Tata Consulting Engineers, a také výzkumné instituce jako Massachusetts Institute of Technology či Politecnico Milano.
Výhody tlakovodního reaktoru
Nuward SMR má „dva základní zdroje“ pro projekt, tepelné a konstrukční řešení. Jsou to zaprvé reaktory pro pohon plavidel na jaderný pohon (ponorky, vojenské lodě) a zadruhé velké jaderné energetické bloky (EPR, EPR2, EPR1200). Převážná většina námořních reaktorů jsou tlakovodního typu (PWR) stejně jako většina velkých energetických bloků (PWR, VVER), takže přenos znalostí a zkušeností je nasnadě. Při pohledu na integrovaný design Nuward SMR to jasně těží z rozsáhlých zkušeností TechnicAtome a Naval Group s navrhováním, stavbou, provozem a servisem námořních jaderných pohonných reaktorů. Obě tyto společnosti byly za posledních 50 let odpovědné za použití takových reaktorů na palubě francouzských ponorek a letadlových lodí. Námořní pohonné PWR mohou být svým způsobem považovány za prototypy SMR, přinejmenším kvůli kompaktní povaze jejich designu, ačkoli jejich účel a priority designu jsou odlišné (především schopnost rychle měnit výkon, odolávat nárazům a prodloužit intervaly výměny paliva). Nicméně Nuward SMR nelze zjednodušeně považovat za pouhý vývoj reaktorů z francouzských ponorek. Od počátku byl vyvíjen jako civilní energetický reaktor, který se od pohonného reaktoru liší nejen očekávaným výkonem a úrovní bezpečného provozu, ale také důležitými konstrukčními aspekty, jako je například použití standardního jaderného paliva s nízkým obohacením.
Osvědčené prvky a inovace
Nuward SMR používá dva nezávislé reaktory PWR o výkonu 170 MWe, aby byla zajištěna plně integrovaná a modulární konstrukce a zároveň byla splněna potřeba flexibility pro koncové uživatele, například pro dodávku elektřiny a tepla pro obyvatelstvo a pro průmyslové závody. Takové uspořádání umožňuje nepřerušovaný provoz jednoho z reaktorů v celém jeho výkonovém rozsahu, zatímco druhý reaktor se může nacházet v některém z následujících provozních stavů:
dispečerské řízení podle potřeb elektrizační soustavy,
dodávka tepla pro dálkové vytápění (district heating),
dodávka průmyslového tepla (industrial heat), např. pro výrobu vodíku,
odstávka plánované údržby, např. z důvodu výměny paliva. Uvedené možnosti mohou mít zásadní význam pro kontinuitu provozu elektráren a tepláren a průmyslových závodů. V rámci možných aplikací klade EDF důraz nejen na výrobu elektřiny, ale také na kogenerační výrobu elektřiny a tepla a na možnost výroby dekarbonizovaného vodíku. Design Nuward SMR je kombinací osvědčených a (pro jaderný průmysl) „jednoduchých“ technických řešení a několika inovací. Konstrukční uspořádání samotného reaktoru je tradiční, s aktivní zónou umístěnou ve spodní části ocelové nádoby, s řídicími tyčemi nahoře. Inovace na druhé straně zajišťují, že primární okruh reaktoru byl plně integrován do jeho nádoby, což poskytuje vyšší bezpečnost. Umožnilo to mimo jiné umístění kompenzátoru tlaku v jeho horní části a osm „kompaktních“ deskových parogenerátorů po jeho stranách (z nichž šest slouží pro běžný provoz reaktoru a dva pro odběr tepla po odstavení). Podobně je na stěně nádoby reaktoru, i když již na její vnější straně, uspořádáno šest napájecích čerpadel primárního okruhu. Zvláštní pozornost při návrhu byla věnována také zjednodušení provozu reaktoru, tedy například eliminaci borité vody pro řízení reakce, zajištěné vhodnými přísadami a reaktorovými jedy plnícími podobnou roli. Toto řešení má kromě jednodušší obsluhy vliv také na výrazné snížení množství odpadu produkovaného reaktorem.
Bezpečnostní bariéry
Bezpečnost provozu reaktoru a omezení následků jeho selhání má zajistit řídicí a automatizační systém a několik konstrukčních řešení samotného reaktoru, navržených v souladu s filozofií „defence- -in-depth“ (tedy „hloubková obrana“), jako např. omezení počtu přívodních potrubí primárního okruhu tak, aby možný únik byl maximálně 30 mm v průměru (pro snížení míry úniku při ztrátě chladiva, tzv. LOCA — loss of coolant accident). Za tímto účelem byl reaktor spolu s pomocnými systémy v jeho vnějším ocelovém plášti (který funguje jako plášť bezpečnostní, tzv. kontejnment) umístěn také do vodní nádrže. Ta funguje jako pasivní bezpečnostní systém v případě velké havárie reaktoru a odebírá teplo z vnitřku reaktoru po dobu minimálně 72 hodin po odstavení reaktoru, bez nutnosti další údržby nebo externího napájení. Voda v nádrži mimochodem funguje také jako bariéra proti úniku radioaktivních látek. V kombinaci s pasivním systémem primárního odvodu tepla toto řešení navíc umožňuje, aby corium zůstalo uvnitř nádoby reaktoru v případě roztavení aktivní zóny. Mezi další bezpečnostní systémy patří nízkotlaké zásobníky vody pro použití v případě ztráty chladicí kapaliny, vysokotlaký systém vstřikování borované vody pro náhlé změny reaktivity, pasivní absorbéry vodíku nebo plynový systém přivádějící dusík pro snížení pravděpodobnosti vznícení vodíku (v případě havárie). Vodní bazénová nádrž, ve které je reaktor ponořen, je však pouze jednou z mnoha ochranných bezpečnostních bariér: první tři jsou, stejně jako u všech pozemních PWR reaktorů, pláště palivových tyčí, nádoba reaktoru a její vnější kontejnment (v tomto případě vnější nádoba reaktoru). Dalšími jsou vodní nádrž, ve které je reaktor ponořen, železobetonová konstrukce budovy reaktoru (která je odolná mimo jiné i nárazům letadel) a polozapuštěný kontejnment. Všechny tyto bariéry mají zajistit, aby Nuward SMR mohl pracovat s redukovanou zónou nouzového plánování (EPZ — emergency planning zone) omezenou na hranici lokality, a může tak být umístěn v průmyslových areálech nebo na okrajích měst.
Evropské řešení
Podle definice SMR musí být reaktor navržen s ohledy na potřeby modularity konstrukce, standardizaci, sériovou výrobu a snadnou montáž. Sériová výroba bude podle EDF dosažitelná především díky standardizaci požadavků na úrovni orgánů jaderného dozoru jednotlivých evropských zemí. S cílem tomu pomoci byl v roce 2022 z iniciativy EDF zahájen společný proces včasného přezkoumání bezpečnostních předpokladů vedený francouzským regulátorem (ASN) a zahrnující Finsko (STUK) a Českou republiku (SÚJB). Tato skupina může být v budoucnu rozšířena o regulační orgány z dalších zemí. Konečným cílem je posun k harmonizovanějšímu přístupu k certifikaci designu a licencování, což napomůže standardizaci komponentů směrem k sériové výrobě a souvisejícím úsporám. Společná práce na očekáváních pro reaktory SMR formulovaná na evropské úrovni je jednou z klíčových inovací ve vývoji projektu Nuward SMR. Tento přístup by se mohl ukázat realističtějším, a tudíž důvěryhodnějším než marketingová oznámení některých konkurenčních, zejména amerických a britských poskytovatelů technologie SMR. Strategickou ambicí Nuward SMR je vyvinout řešení vyrobené v Evropě, evropskými společnostmi a založené na evropské technologii. Závěrem lze říci, že Nuward SMR je reaktor založený na osvědčených technologiích s omezeným počtem inovací, jejichž vývoj by neměl zdržovat práci na celém projektu. V kombinaci s realistickým harmonogramem vývoje projektu, zajištěným financováním vývoje ve Francii, zohledněním vstupů jaderných regulačních orgánů několika evropských zemí v co nejranější fázi vývoje, zkušenostmi provozovatelů účastnících se projektu a solidní průmyslovou základnou, jde o velmi slibné evropské řešení SMR s omezenými riziky. Zda tento přístup přinese výsledky a získá si důvěru zákazníků, uvidíme v následujících letech. /Petr Neuman, senior konzultant v energetice, člen spolku Jaderní veteráni, sdružení Neureg/
