Evropské výzvy pro energetiku a životní prostředí: příležitost pro změnu

Rok 2007 byl v přípravě strategických dokumentů EU rokem velkých výzev. Cíle pro energetiku a životní prostředí pro rok 2020 jsou všeobecně známé a velmi ambiciózní. I když k „dělení koláče“ povinností při sdílené odpovědnosti teprve dojde, je zřejmé, že dosažení vysoké energetické účinnosti, radikální zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie a snížení emisí skleníkových plynů vyžaduje řadu opatření jak v procesu výroby energie, tak u koncového spotřebitele - v průmyslu, ve službách, ve veřejném sektoru i v domácnostech. ČR 21: ZMĚŇME PRŮMYSLOVOU SPOLEČNOST Česká republika je historicky průmyslovou zemí s vysokým podílem hnědého uhlí na výrobě elektřiny a s minimálními vlastními zdroji plynu a ropy. Velký objem hutní výroby a na ni navazujících odvětví způsobuje, že jednotka HDP v ČR je emisně velmi náročná, a to pokud jde o skleníkové plyny, o základní znečišťující látky, zejména prachové částice (tuhé znečišťující látky) a oxid uhelnatý. Možnosti pro změnu jsou dvě: užití efektivnějších technologií při výrobě energie a v průmyslu, a/nebo posun výroby k produktům s velmi vysokou přidanou hodnotou. Z hlediska absolutní hodnoty emisí je samozřejmě důležité užití účinných technologií. Přestože v průběhu 90. let došlo k významnému decouplingu, tedy snižování emisí i množství spotřebované energie na jednotku produkce a do privatizovaných podniků byla často pořízena nová technologie, je otázkou, zda není čas na výraznější změnu. Jednotlivá průmyslová odvětví mají různě dlouhý investiční cyklus. Je evidentní, že kupř. u výroby elektřiny a tepla se právě nyní rozhoduje, jak bude nové období vypadat. DECOUPLING V ČR Česká republika by ve 21. století neměla být zemí upgradovaných technologií a generálních oprav. V rostoucí konkurenci ze zemí mimo EU obstojí jen ten, kdo vyrábí velmi efektivně vysoce sofistikovanou produkci. A zde tkví pro ČR velká výzva: je třeba hledat nové příležitosti v nových průmyslových odvětvích. Dosud se tak příliš neděje. Svědčí o tom emisní situace. Objem emisí znečišťujících látek vypouštěných do vody a do ovzduší od začátku nového století významně neklesá. Závazky, které na sebe ČR převezme, aby byly splněny cíle roku 2020, a to co připravované evropské předpisy stanoví, vyžadují podrobné posouzení možností českého průmyslu. Dnes máme data nejen pro mezinárodní srovnání, ale také pro provedení národního benchmarkingu. Na základě zákona 76/2002 Sb., o integrované prevenci, byla do října 2007 vydána integrovaná povolení většině povinných subjektů. Tím zároveň vznikla databáze technologií ve všech významných energetických a průmyslových podnicích ČR. Zpracování údajů z této databáze umožní precizněji stanovovat závazky ČR vůči společným evropským cílům a zároveň odhalí slabá místa v kvalitě užívaných technologií. Stát již řadu let vydává prostředky na výzkum a vývoj. Zdá se však, že zaměření na praktické aplikace je dosud nedostatečné a tlak na realizaci výsledků výzkumu se musí zvýšit.V 21. století by ČR měla být zemí chytrých nízkoemisních technologií. ENERGETICKÁ EFEKTIVNOST - IMPERATIV PRO KAŽDÉHO Přínosem pro zvýšení energetické efektivnosti výrobků je aplikace principů ekodesignu energetických spotřebičů podle směrnice 32/2005/ EC, energetické účinnosti u konečného uživatele a energetických služeb podle směrnice 32/2006/EC a principů čistší produkce - jak jsou stanoveny Mezinárodní deklarací o čistší produkci. Tyto způsoby zvyšování efektivnosti a snižování zátěže životního prostředí nejsou finančně příliš náročné. Přitom nesou významné efekty při výrobě i ve spotřebě. Ekodesign výrobků znamená, že je daný výrobek od začátku modelován a konstruován tak, aby jeho výroba i užití mělo co nejmenší dopady na životní prostředí v celém životním cyklu. Energetické služby se realizují prostřednictvím projektů, při nichž se vyhledávají místa, kde se zbytečně spotřebovává energie. Volí se úsporná opatření a celý projekt se tak vlastně financuje z budoucích nevydaných prostředků. Podobně je tomu u čistší produkce. Ovšem s tím rozdílem, že se při hledání úspor realizátor projektu zaměřuje nejen na spotřebovanou energii, ale také na další oblasti produkce, kupř. na úsporu chemikálií nebo jiného materiálu. Obecně: jakékoli zátěže životního prostředí. Těmto aktivitám věnuje Ministerstvo životního prostředí pozornost a chce je podporovat. INDIVIDUÁLNÍ ODPOVĚDNOST SPOTŘEBITELE Individuální odpovědnost nás spotřebitelů za to, kolik energie spotřebujeme a jaký bude stav životního prostředí, má mnoho podob. Některé z nich jsou pro stav životního prostředí podstatné: ? Kolik a jaké energie potřebujeme pro svůj kvalitní život? ? Čím topíme? ? Jakou dopravu používáme? Veřejné i soukromé budovy jsou v ČR energeticky velmi náročné. U budov postavených do konce minulého století můžeme mluvit téměř o „staré energetické škodě“. Úspory v nich jsou nezbytné a jsou státem podporovány. Z hlediska životního prostředí a rizika pro lidské zdraví je vážná situace ve vytápění. Z malých zdrojů znečištění pochází téměř 40 % znečištění prachem. Je nezbytné, aby uhlí bylo nahrazeno jiným palivem, jehož emise méně zatěžují životní prostředí, zejména biomasou nebo plynem. Významný je rovněž potenciál pro ohřev vody solárními články. ČR se zavázala k 8procentnímu podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě v roce 2010 a ke stejnému datu i k 6procentnímu podílu na primárních energetických zdrojích. Potenciál však dosud není plně využit. I zde je významné místo pro inovace a environmentálně příznivé technologie. Druhý velký díl emisí prachu a významný díl emisí skleníkových plynů pochází z dopravy. Zjednodušeně lze říci, že klimatu škodí zejména osobní automobily, znečištění ovzduší prachem způsobuje více nákladní doprava. Počet osobních aut se v ČR od roku 1990 zdvojnásobil. Kromě toho, že se v automobilových pohonných hmotách budou stále více uplatňovat biopaliva (podle zákona o ovzduší zatím v míře, která odpovídá 2 % plošného přimíchávání), příkladem zde může být spotřebitel – veřejný sektor. Podle usnesení vlády č. 630 z 11. června 2007 se připravuje program obměny vozového parku veřejné správy za tzv. čistá vozidla tak, aby jejich podíl na celkovém vozovém parku využívaném ústředními orgány státní správy k 1. lednu 2014 činil 25 %. Také to je příležitost pro nové technologie: dostatečně velká objednávka spotřebitele podporuje inovace a environmentálně příznivé technologie v automobilovém průmyslu. EVROPSKÁ SOLIDARITA – PLNĚNÍ CÍLŮ ZE SPOLEČNÝCH PROSTŘEDKŮ Posun k environmentálně příznivým výrobkům a technologiím, které jsou zároveň energeticky efektivní, je významný pro plnění našich národních cílů. Zároveň je příspěvkem k vyšší ekologické a energetické efektivnosti Evropské unie. Inovace na národní úrovni přispívá ke zvýšení konkurenceschopnosti celé Evropy. To je základní důvod pro podporu z evropských fondů v ČR v letech 2007-2013. Operační program Životní prostředí je jen jedním z 24 programů, jejichž prostřednictvím „potečou“ do ČR finanční prostředky. V příštích letech bude prostřednictvím tohoto operačního programu investováno do ochrany vod, ovzduší, redukce vlivu na změnu klimatu, nakládání s odpady, do oblasti environmentálních rizik, ochrany přírody a environmentálního vzdělávání okolo 150 mld. Kč. Z evropských prostředků nelze hradit repasovaná zařízení. Pouze užití nových technologií. Lze je proto považovat za významnou pobídku pro ekoinovace a environmentálně příznivé, energeticky úsporné technologie.