Evropské meziplanetární plány

Evropská kosmická agentura (ESA) představuje jednu ze dvou meziplanetárních velmocí na světě. Na Spojené státy americké sice nemá, ale jinak žádná další země nepřipravila během uplynulých dvaceti let tolik meziplanetárních sond. A dlužno podotknouti, že všechny bezezbytku splnily své úkoly! DVAKRÁT KE KOMETÁM Evropský meziplanetární průzkum začal velmi ambiciózní misí – k Halleyově kometě. Sonda Giotto odstartovala v červenci 1985, přičemž z technického či technologického hlediska neznamenala nic převratného. Její hlavní přínos při průletu kolem kometárního jádra spočíval v tom, do jaké vzdálenosti si s Giottem ke kometě evropští vědci troufli. Průlet se totiž uskutečnil ve vzdálenosti pouhých 596 kilometrů! Přitom vzájemná rychlost sondy a komety byla 68 km/s! I nepatrné zrníčko kometární hmoty při ní má ohromnou kinetickou energii. Však taky pouhé dvě sekundy před největším přiblížením ke kometě dostal Giotto „zásah“, že se rozkolébal a trvalo mu deset minut, než se znovu stabilizoval a ozval na Zemi. Před totálním zničením sondu zachránilo několik štítů z kevlaru. Nicméně i tak byly všechny její přístroje vysunuté mimo bezpečí tohoto krytu „očesané“. Přesto byl průlet sondy Giotto braný jako obrovský triumf – a navíc byl automat v celkem solidním technickém stavu, takže si jako „nášup“ přidal v roce 1992 průlet kolem další komety, Grigg-Skljerup. Teoreticky se zvažovalo o návštěvě třetí „vlasatice“, ale na to už není na palubě dostatek pohonných látek. Sonda je momentálně hibernovaná a ESA tvrdí, že v případě potřeby je možné ji kdykoliv probrat. Druhá evropská kometární mise je o poznání ambicióznější – a především stále probíhá. Sonda Rosetta byla vypuštěna v únoru 2004. Na své dlouhé cestě bude ve sluneční soustavě složitě manévrovat: proletí kolem Marsu (únor 2007), třikrát se vrátí k Zemi (březen 2005, listopad 2007, listopad 2009) a přiblíží se ke dvojici asteroidů (2867 Stenis v září 2008 a 21 Lutetia v červenci 2010). Předtím než se Rosetta usadí v bezprostřední blízkosti komety 67P/Čurjumov- Gerasimenko, tak ji v květnu 2011 a v květnu 2014 mine. Při těchto průletech totiž budou mít obě tělesa velkou rychlost a brzdit sondu by bylo příliš energeticky náročné. V srpnu 2014 se Rosetta nicméně u komety usadí. Mise zde má trvat zhruba půl druhého roku s tím, že její vrchol nastane v listopadu 2014. To bude vysazen stokilogramový přistávací modul Philae, který má na povrch komety hladce sestoupit. Ten by měl informace získané (poprvé v historii!) přímo na povrchu komety vysílat specialistům prostřednictvím Rosetty coby retranslační družice. SLUNEČNÍ CESTOVATEL ESA připravila ve spolupráci s americkou NASA také unikátní sondu k průzkumu naší mateřské hvězdy Ulysses. Tato opustila rovinu ekliptiky (rovina, v níž se pohybují prakticky všechny planety) proto, aby mohla postupně prolétat nad jižním i severním pólem Slunce. Tedy nad místy, která do té doby žádný automat nezkoumal. Ulysses tak poprvé pomohl vytvořit trojrozměrnou mapu Slunce. Přitom podle původních plánů mělo dojít k vypuštění dvojice identických sond, které by Slunce mapovaly společně. Jednu měli dodat vědci z ESA, druhou ze Spojených států. Rozpočtové škrty ale způsobily, že nakonec z ambiciózní výpravy zůstala jen evropská část. Ulysses byl vypuštěný z paluby raketoplánu Discovery v říjnu 1990, o 16 měsíců později prolétl kolem obří planety Jupiter, jejíž gravitační pole ho doslova „vymrštilo“ mimo rovinu ekliptiky. Ostatně, Ulysses je jednou z historicky nejmenších meziplanetárních sond: váží 370 kilogramů. Přestože původní letový plán počítal s jedním průletem na severním a jedním nad jižním slunečním pólem, v současnosti se Ulysses chystá už na čtvrté „kolečko“. EXPRESNĚ K MARSU I VENUŠI Hlavním impulsem pro vývoj evropské sondy Mars Express se stala ztráta ruského automatu Mars- 96, který pro závadu na nosné raketě nikdy neopustil oběžnou dráhu naší planety. Ač šlo o zařízení ruské, mnoho přístrojů na jeho palubě bylo vyrobeno a/nebo dotováno v Evropě. Mars Express vzlétl v červnu 2003, v prosinci téhož roku byl motorickým manévrem navedený na dráhu kolem cílové planety. Krátce před tím vysadil i jeden ze svých přístrojů: přistávací modul Beagle-II vyrobený britskými vědci. Šlo o jednoduchou nízkorozpočtovou sondu (z technického hlediska navíc „spíchnutou“ horkou jehlou, protože později vydaná zpráva ESA obsahovala tucet důvodů, proč toto zařízení nemělo být nikdy připuštěno ke startu), nicméně s ambiciózními úkoly. Při přistávacím manévru ale selhala a nikdy se neozvala. Dodnes se vedou spory o tom, jaký osud ji potkal. Zkáza modulu Beagle-II nicméně jakkoliv neohrozila primární misi sondy, která už třetím rokem neúnavně krouží kolem Marsu a předává nám unikátní informace (pomocí radaru např. geologické vrstvy Marsu do hloubky několika kilometrů). Na úspěch tohoto automatu se rozhodla ESA navázat sondou Venus Express, která využívá zkušeností a záložních přístrojů z Mars Expressu. Startovala v listopadu 2005, cesta k cíli jí trvala půl roku. Nyní je i Venus Express usazený na oběžné dráze druhé planety sluneční soustavy, kterou má detailně zkoumat. Konstrukčně vychází z Mars Expressu, nicméně určité rozdíly nalézt můžeme: zatímco sondu u Marsu je např. nutné chránit proti promrznutí, tak u automatu kroužícího kolem Venuše je zase nutné díky blízkosti Slunce zajistit nepřehřívání se… TRIUMF JMÉNEM HUYGENS Na podzim 1997 odstartovala a v červenci 2004 přiletěla k planetě Saturn americká meziplanetární stanice Cassini. Na své palubě nesla i evropskou sondu Huygens, kterou uvolnila a vyslala vstříc neznámému světu saturnova měsíce Titan. Ohromnému triumfu provázejícímu přistání na Titanu, který mnozí komentátoři označují za „největší úspěch v historii evropské kosmonautiky“, jsme se podrobně věnovali v Technickém týdeníku v červnu 2005. Takže jen stručně: sonda přestála průlet atmosférou a ve zdraví přežila i přistání na povrchu planety. Před zjištěnými informacemi zůstali vědci v němém úžasu stát: zjistili, že Titan je svět TAK podobný Zemi. Také zde prší (ovšem kapky metanu), také je zde eroze, bouřky, sopky (z nich ovšem netryská žhavá láva, ale směs amoniaku a vody)… MĚSÍC JE TAKÉ VE HŘE Třetího září 2006 se naplnil osud evropské automatické sondy SMART-1 (Small Missions for Advanced Research in Technology). V tento den byla navedena k sebevražedné misi proti lunárnímu povrchu. Nepůjde ale o akt samoúčelný, nýbrž o snahu získat z již tak úspěšné mise maximum. Sonda SMART-1 byla umístěna do vesmíru v září 2003 jako sekundární náklad rakety Ariane-5. Nešlo přitom o čistě vědeckou misi, nýbrž o technologický experiment, neboť cílem letu bylo prověření nových materiálů, technologií, technik řízení či navádění apod. Prostě připravit půdu pro budoucí mise, na kterých není pro experimentování kvůli bezpečnosti nebo rozpočtovým či časovým požadavkům místo. Nicméně ani věda nepřišla na sondě SMART-1 nazmar. Vědci doufají, že dopad rychlostí kolem dvou kilometrů za sekundu automatu vážícího 300 kg by mohl vymrštit horniny obsahující i stopy vody – a že tyto by se mohlo podařit detekovat. Tím by se prakticky podařilo prokázat doposud zpochybňovanou přítomnost vody na Měsíci. Výsledky dopadu nebyly v době psaní tohoto článku ještě známy. ESA sice nemá v nejbližší době v plánu žádnou „čistokrevnou“ lunární sondu, nicméně v kuloárech se hovoří o možnosti sponzorování letu studentského automatu. Ten by vznikl na univerzitách celé Evropy s tím, že náklady na podobnou misi by byly výrazně nižší než u „profesionální“ sondy. Tyto plány bohužel v loňském roce zbrzdilo selhání prvního podobného zařízení, satelitu SSETI (Student Space Education and Technology Initiative) – nicméně v zapomnění rozhodně neupadly. Mimochodem, na tomto projektu je zajímavé, že se jeho tvůrci nikdy nesetkali osobně, ale veškeré práce koordinovali po internetu. ZA TAJEMSTVÍM MERKURU ESA plánuje v dohledné době také misi k planetě Merkur: je tak jedinou světovou kosmickou agenturou, která má nebo chystá sondy ke všem vnitřním planetám slunečního systému. Mise BepiColombo dosud nebyla finálně definována, nicméně v tuto chvíli se počítá s dvojicí automatů. První z nich (Mercury Planetary Orbiter) by měl startovat v roce 2011, druhý (Mercury Magnetospheric Satellite) o rok později. První sonda bude usazena na nízké oběžné dráze kolem planety, přičemž na ni má vysadit i přistávací modul. Druhá pak bude kroužit na protáhlé eliptické dráze, neboť jejím cílem je zkoumání magnetosféry Merkuru a jeho interakce se slunečním zářením. ŠEST KOL PRO MARS V červnu 2011 má odstartovat sonda ExoMars, která o dva roky později vysadí na povrchu Marsu šestikolového robota. Ten bude mít hmotnost kolem 200 kilogramů a svým vzhledem bude hodně připomínat současné americké automaty Spirit a Opportunity (to není dáno „opisováním“ vědců, to je dáno velmi podobným zadáním projektu, z něhož pak vychází podobný výsledek). Přístrojové vybavení ExoMarsu bude vážit 40 kg a jeho součástí bude také vrták a manipulátor, které budou odebírat vzorky hornin pro zpracování aparaturou, která má hledat známky současného nebo minulého života. TOMÁŠ PŘIBYL