Dlouho probíraná úprava podmínek pro
výrobu biopaliv a jejich uvádění na trh, aby se
přitom nenarušovalo životní prostředí, dospěla
na půdě Evropské komise do finále: evropská
biopaliva budou certifikována.
Vydávat certifikáty mají auditoři, a to poté až
detailně zkontrolují výrobní systém žadatele.
Biopaliva nebude možné generovat na čerstvě
odlesněných lokalitách, mokřadech, odvodněných
rašeliništích a chráněných přírodních oblastech
s vysokou biologickou rozmanitostí. Pokud biopalivo
nebude disponovat patřičným certifikátem,
nebude je možné nabízet na trhu.
V globálním měřítku se mají napříště přednostně
podporovat ty druhy biopaliva, jejichž výroba
nenaruší biodiverzitu a umožní výrazně redukovat
emise skleníkových plynů. Nadále platí premisa
dosáhnout do roku 2020 v zemích EU27 nejméně
10procentního podílu biopaliv na spotřebě pohonných
hmot.
Rozhodnutí Evropské komise o certifikaci biopaliv
nezastihlo kompetentní české orgány nepřipravené.
Příslušný systém certifikace biomasy u nás
připravuje MZ ČR. Resort nezpochybňuje ani stanovenou
10procentní kvótu aplikace OZE v roce
2020, ani koncept ekologicky akceptovatelné výroby
biopaliv v České republice.
Výlučně certifikovaná biopaliva mohou na český
trh už od ledna 2011. Jejich produkce a zpracování
nesmí ohrozit životní prostřední, ani stávající systém
výroby potravin. Certifikovaná produkce hospodářských
plodin vhodných pro biopalivářské využití
dovolí lépe exploatovat i domácí zpracovatelské
kapacity, zejména pro výrobu bionafty a biolihu.
Proti nebudou ani samotní zemědělci, jimž
dlouhodobá výroba biopaliv garantuje solidní
ekonomické příjmy a jistotu odbytu. Mimoto:
biopalivářské programy nejsou investičně náročné
a naši zemědělci s nimi již mají řadu zkušeností.
Certifikaci lze z jejich pohledu a z pozic
obchodníků s biopalivy vnímat spíše jako účinný
instrument proti nekalým praktikám na trzích
a k omezení nevhodných importů biopaliv do ČR
a států EU27. /ex/
