Prosincový summit o boji proti
klimatickým změnám je už termínově
na spadnutí. Jeho účastníci
budou mj. referovat o výsledcích
dosažených při realizaci směrnice
o integrované prevenci znečištění.
To ale může některým způsobit
potíže. Třebaže Evropa je považována
za tahouna globálních ekologických
iniciativ, jež eliminují
některé emisní excesy průmyslu,
energetiky a teplárenství, ne každý
členský stát EU může vykázat
požadované změny k lepšímu.
Existují programové body, které už
v předvečer akce vyvolávají masu kritiky,
kupř. problematika tzv. záchranných
sítí. Tu se po linii některých jednotlivých
národních orgánů podařilo
rozprostřít pod velkými znečišťovateli
ovzduší, půdy a vod, namísto aby
podle záměru Evropského parlamentu
posloužily jako ochrana evropské
přírody. Řada europoslanců odmítá
jejich obhajobu s odkazy na prohlubující
se ekonomickou krizi, stoupající
ceny energie a tepla, na chybějící
investice do ekologických programů
apod. Nehodlá emisním hříšníkům
poshovět žádnými dalšími odklady
a dokonce chce zformulovat zákon,
jenž by pro ně striktně stanovil maximální
emisní limity. Těm by přirozeně
musely dostát i již transformované
podniky a provozy s příslušnou certifikací
podle BAT.
Švédové, kteří se ujali evropského
předsednictví ve II. pololetí 2009 po
nás, budou muset vynaložit nemálo
diplomatického úsilí k nalezení
nezbytných kompromisů v probíhajícím
procesu o zastavení propadu
biodiverzity v Evropě a k realizaci již
přijatého akčního plánu z roku 2006.
Poslední dostupné údaje dokonce tvrdí,
že v Evropě je v současné době
emisně ohroženo na 80 % sledovaných
lokalit a cca 50 % druhů.
Kritici toho plánů na zastavení propadu
biodiverzity v Evropě i dílčích
podpůrných programů (kupř. Natura
2000) uvádějí, že největší emisní
hrozbu nepředstavuje evropský průmysl,
energetika a teplárenství, nýbrž
stávající systémy zemědělské výroby
a zvláště pak neřízená produkce
biopaliv. V této souvislosti organizátoři
summitu očekávají velké a ostré
polemiky okolo legislativní ochrany
využívání půdy a stávajícího (stále
ještě nepříliš oslnivého) tempa emisního
inženýrství v severní Americe,
na Dálném východě a v Austrálii.
Brusel přijal výhrady a pokusí
se čelit příp. tlakům akcelerované
produkce biopaliv na odlesňování
a na eliminaci stávajícího využívání
zemědělských ploch pro potravinářskou
výrobu a nejpozději do konce
roku 2010 připraví kontrolní zprávu.
Ta by mj. měla obsahovat nejenom
hodnocení situace při plnění
Směrnice o rozvoji obnovitelných
paliv. Zároveň podá návrhy, jak příp.
odchylky od původních záměrů řešit.
Na stávajících kritériích udržitelnosti
pro biopaliva se nic nemění: členské
státy EU jsou směrnicí zavázány
zabezpečit, aby biopaliva poskytla
minimálně 35 % úspor emisí CO2
oproti fosilním palivům. Daný ukazatel
se pro rok 2017 zvyšuje (na 50 %)
a pro rok 2018 na 60 %.
Krach kodaňského summitu,
o němž často spekulují odpůrci
biopaliv s ironickými odkazy na tzv.
biokreativní účetnictví únie a některá
tištěná a elektronická média, která
posměšně redukují tuto složitou problematiku
na další „zelenou ochranu
broučků a kytiček“, je nepřijatelný.
Pokud by se stal realitou, vydělali by
na něm znečišťovatelé životního prostředí
a prodělala Evropa. /fryš/
