Němec, Francouz, Ital, ale ani
Skandinávec se nemusejí obávat
o svoji náležitost k evropské kultuře.
České postavení je rizikovější.
V dobách moravského knížete Rostislava
jsme se rozumnou politikou
vyhnuli drtivé síle Franské říše
a naše historické souboje s německy
hovořící lavinou jsou jasným dokladem
nešťastného rozhodnutí praotce
Čecha, usídlit se pod Řípem.
Nicméně naše historie je spojena
s dějinami západní Evropy a nic
naplat, i technologie, které jsme si
osvojili převážně z Německa, Itálie
a Francie převládají nad slovanskými.
Dnešní EU je něco jako společenství
národů, které sdílejí společné
kulturní kořeny a jejichž technologie
staveb i řemesel se vyvíjely rovněž
v těsné souvislosti.
Člověk by řekl, že po století, kdy
jsme si uvědomili co znamená ruská
zima, bude naše společnost kormidlována
spíše do západní Evropy, než
k ostrovním konzervativcům těžce
snášejícím rozpad koloniální říše
(všimněte si, že globální firmy
těží z levné pracovní síly bývalých
kolonií), nebo k bigotním katolíkům,
kteří naše české a moravské
protestantské písmáctví nemohli
ani vystát.
Na serveru Aktualne.cz probíhá
spontánní diskuse o budoucnosti
Akademie věd ČR a hlavním
poznatkem z nekonečné série
povětšinou seriózních příspěvků
je pocit, že naše věda ztrácí uznání
společnosti, peníze a tím i dech.
Zcela se ztrácí smysl vědy a technologií
pro postavení a uznání
české společnosti v evropském
prostoru. My jsme prostě vícekulturní
prostor Evropy nepochopili
a naši politici jej ani nepotřebují.
Jsme uzavřená společnost nepřející
si srovnávání s jinými zeměmi.
Neshodneme se ani na státních
maturitách, jako základního prvku
vyššího vzdělání.
ODS již oznámila, že bude
i nadále plnit svoji úlohu rozbíječe
EU společně s propadlou polskou
politickou stranou a dalšími kverulanty
evropského parlamentu,
s nimiž vytvoří novou frakci.
Namísto jasně definované
politiky otevřené inspirativním
kulturním a technickým vlivům,
namísto jasného zapojení do
dělby práce prostoru, v němž
chceme žít, budeme tedy i nadále
lavírovat mezi pocitem naší
důležitosti pro svět, avšak bez
jakékoliv přínosné myšlenky
a čekajíc na hospodářský zázrak
sousedních zemí, jejichž drobky
dopadnou až sem.
V takovém prostředí se bude
průmyslu i nadále dýchat jen
velice ztěžka, a to nás čekají ještě
velmi krušné časy. Skončí-li krize,
bude zájem investorů upřen především
na místa s vynikajícími
nabídkami. Finančními, ale především
znalostními. Zde takové
podmínky nenaleznou. O to těžší
to budou mít i čeští vědci s dobrými
nápady.
A to už bude 25 nebo 30 let od
pádu komunismu, tedy dlouhá
doba, v níž jsme se svou vědou
a průmyslem mohli a měli něco
udělat. Budeme mít však jistě
Václava Klause, který nám nepřinesl
ani kulturu, jako filozof Cyril,
ani politickou prozíravost knížete
Rostislava či ekonomickou strategii
postavenou na poctivé práci.
Přejme mu dobré zdraví, aby se
toho dožil. Jan Baltus
