Spotřeba zemního plynu u nás opět a razantně
poklesla. Soudě podle statistiky jeho celkové
spotřeby za 1. pololetí 2009. V porovnání
s identickým obdobím 2008 to bylo o 10,5 %,
třebaže jeden z rozhodujících faktorů (průměrná
teplota ve sledovaném období) byla letos
o 1,2 0C nižší. Kde se málo plynu spaluje, tam
se jej logicky i méně importuje a prodává. Mluvou
čísel: celkové dodávky této suroviny klesly
meziročně oproti loňsku o 6 %. Ještě přesněji
o 290,3 mil. m3.
Ekonomové, obchodníci s plynem, statistici
i samotní plynaři mají po ruce pohotové a pravdivé
zdůvodnění: ekonomická krize. To nikdo
(bohužel) nezpochybní. Jasný je i druhý (byť
nahlas nepojmenovaný) důvod: vysoká cena této
energetické suroviny. Pro výrobní sektor, pro
terciární sféru i pro domácnosti.
Zemního plynu v ČR v posledních 5 letech
spotřebováváme stále méně. Abychom ve svém
úsudku nezabředli do přílišných detailů, poslužme
si bilancí průměrné české domácnosti: za
posledních 17 let jsme ve svých bytech a domech
dokázali snížit roční spotřebu tepla asi o třetinu.
Konečně jsme začali šetřit všemi druhy energií,
zemní plyn nevýjimaje. Stavíme více nových energeticky
úspornějších budov a krok za krokem přistupujeme
ke komplexní modernizaci a k dodatečnému
zateplování již existujících objektů.
Pokles spotřeby zemního plynu v ČR je evidentní
co do poklesu jeho obřích importů. Méně co
do substituce domácích, ekologicky zátěžových
fosilních zdrojů. Opět sáhněme po statistice, a to
podílu plynofikace při výrobě elektrické energie:
v členských státech EU27 se ukazatel blíží ke
čtvrtině ( 21 %). U nás klopýtáme na 4,7 %.
Světová těžba zemního plynu činila na prahu
I. ropné krize 1 227 mld. m3. Vloni dosáhla
3 066 mld. m3. Za 35 let tedy vzrostla 2,5krát.
Podle expertů existují všechny předpoklady, aby
citované tempo neochablo. Plynaři a obchodníci
s plynem o snížení cen svého produktu (byť
i dočasně) neuvažují. Zemní plyn v české kotlině
prý čeká opětovný boom. Šetřící české domácnosti
jim příslovečný trn z paty nevytrhnou. Zmíněná
bilance jejich spotřeby je více než výmluvná.
Plynaři sázejí na výstavbu nových plynových
elektráren: v ČR je momentálně „ve hře“ 7
projektů na nové plynové zdroje v různém stupni
rozpracovanosti. Pokud budou postupně realizovány
(a všechno tomu nasvědčuje), znamenalo
by to v příštích 10-15 létech nepřehlédnutelný
vklad 1 820 plynových MW do českého energetického
mixu.
Vyhrocení konfliktu „plyn versus elektřina“
experti v příštích 10-15 létech očekávají spíše
na českých silnicích a dálnicích. Plynaři by si
přáli maximálně plynofikovat nejenom MHD
a nákladní dopravu. O dobré pozice (a tržby)
jsou tamtéž odhodláni bojovat i výrobci a prodejci
elektřiny. Jejich ideovou platformou se stal
nejnovější program ČEZ „FUTUR/E/MOTION“.
Ten (z jejich pohledu logicky) upřednostňuje
urychlenou elektrizaci pozemní dopravy
v ČR. Český trh je malý. Chybí na něm (zatím)
příslušná infrastruktura i samotná dopravní
technika (masa aut a autobusů jak na plynový,
tak na elektrický pohon). Bude zapotřebí překonat
nedůvěru řidičské veřejnosti v oba druhy
pohonů a také vliv mocných seskupení výrobců
a prodejců staré dopravní techniky s neekologickým
benzínovým a naftovým pohonem. Kdo
zvítězí? Skupina, která bude disponovat technicky
nejlepším řešením a zároveň nezbytným
kapitálem pro technickou transformaci dopravního
systému v ČR. A která bude zároveň garantovat
plynulost a bezpečnost dodávek své suroviny.
Která si šetrnou českou veřejnost pevně
získá dostupnějšími cenami produktů a služeb.
Kritici plynárenské lobby si mnou ruce již
dnes. Právem, nebo zbytečně předčasně? B. OLŠER
