Nová koncepce energetické politiky
ČR se ještě stále nachází
ve stadiu zrodu. Její tvůrci
nejsou vůči novinářům příliš
sdílní. S výjimkou svého šéfa, nového
ministra průmyslu a obchodu Martina
Kuby. V několika mediálních vystoupeních
v půli února mj. potvrdil, že ČR
od své jaderné energetické koncepce
neustoupí. Vybuduje několik nových
reaktorů a na bázi jádra hodlá zabezpečovat
polovinu svého národního energetického
mixu. Současně zavelel k racionálnějším
pohledům. Třeba na objemy
v tuzemsku vyráběné elektřiny.
Některé předchozí prognostické excesy
(kupř. odhady stabilního růstu HDP
minimálně o 3 % ročně, 80procentní
hypertrofie podílu jádra v národním
energetickém mixu, či 30-40procetní
exporty elektřiny) na ministerských
stolech už patrně neleží. Více ukáže
čas. Nová energetická koncepce musí
doputovat do Strakovy akademie nejpozději
letos v létě.
Pro zahraniční investory, kteří se
účastní mezinárodního výběrového řízení
na dostavbu JE Temelín, má největší
cenu ujištění, že ČR si z jejich
nabídek vybere dva reaktory pro jižní
Čechy a jeden pro Moravu. Jenže tady
se vynořuje důležitá podmínka: JE
Dukovany prokázala i v podzimních
zátěžových testech svou vysokou bezpečnost
a spolehlivost. Její provozní
licence ovšem vyprší v roce 2015. Samozřejmě,
pokud vyhovuje přísným
domácím i evropským normám, neměl
by být problém povolení k jejímu provozu
prodloužit o dalších 10 let. Technici
nicméně připomínají, že ostrý start
potenciálního 5. dukovanského bloku
by se odehrál teprve na konci prodlouženého
období (okolo roku 2025)
a životnost nového reaktoru by činila
cca 30-40 let. V praxi by tak část současných
výrobních zařízení a objektů
byla postupně odstavována a likvidována
a nově uvažovaná zařízení naopak
najížděla do výroby. Z inženýrského,
technického i bezpečnostního hlediska
bezesporu unikát. Minimálně prizmatem
české energetiky.
Ministr Kuba se netají ani další myšlenkou:
ČR musí být energeticky soběstačná
a musí disponovat přebytkovou
produkcí. Ta ale nemusí nutně překročit
optimální spotřebu o více než o 10-15 %.
Takový přístup ocení nejvíce čeští daňoví
poplatníci a zákazníci tuzemských
energetických firem. Každý nový zdroj
znamená díky vědeckotechnickému pokroku
v oboru, přísnějším provozním
a bezpečnostním normám, cenám materiálu,
techniky i lidské práce zvýšené
ceny za nakupovanou energii.
Obchodníci s elektřinou, kteří si už
zvykli na stálý příjem z exportu české
elektřiny, budou nepochybně proti. Už
dnes preventivně operují s prognózami
totálního převisu poptávky po energii
na evropském trhu po roce 2017. Kde
ministr Kuba určitě nalezne spojence, to
je (paradoxně) tábor ekologických aktivistů.
Jejich výzvy k útlumu těžby domácího
uhlí a jeho velkokapacitního spalování
v domácích energetických zdrojích
budou tímto racionalizačním postupem
de facto vyslyšeny. Byť zčásti.
Jejich přízni se Kuba nebude těšit
dlouho. Vzápětí jej zkritizují za jeho
pochybnosti o českém potenciálu pro
exploataci alternativních zdrojů. Nový
šéf resortu ani jim, ani ostatním občanům,
ani firmám neobjevuje žádnou
převratnou novinku. ČR (na rozdíl
od jiných států EU27) doopravdy nedisponuje
vhodnými teritoriálními
a klimatickými podmínkami pro intenzifikaci
báze alternativních zdrojů a je
si plně vědoma jejich provozní nevyzpytatelnosti.
Důležitá bude odpověď: zda a do jaké
míry nás důsledky nedávného solárního
boomu a nejnověji bioplynové
problémy přivedou také k racionalizaci
současné velkorysé dotační politiky
státu. Snad už nebudeme znovu a draze
zkoumat připravenost některých podnikatelských
subjektů bez uzardění zneužít
i nejlepší technickou a ekologickou
myšlenku, je-li erár štědrý? /uai/
