EMISNÍ POVOLENKY: jak se bude vyvíjet tento specifický trh do roku 2020?

Systém obchodování EU s emisními povolenkami prošel od roku 2005 několika zatěžkávacími zkouškami, které dopadly (více či méně) dobře. Nadále se vyvíjí. Po Evropě zvažují zavedení systému emisního obchodování také v USA či v Austrálii. Pozvání k besedě v TT přijala Ing. Veronika Strnadová z Vertis Environmental Finance: n Lze trh s emisními povolenkami přirovnat k nějakému jinému trhu? Jaká jsou jeho specifika a odlišnosti? Obchodní mechanismy karbonových transakcí jsou téměř identické s jinými komoditními trhy: třeba jako trh s kakaem či cukrem, které fungují již více než 250 let. Nicméně se jedná o specifický trh, a to pro způsob jeho vzniku: byl vytvořen uměle, politickým rozhodnutím. Jako v případě jiných mladých trhů je těžké určovat trendy na základě historických dat. Vysoká volatilita, kterou jsme mohli vidět především v prvním období, je pro něj typická. Jako relativně nový trh se stále vyvíjí, přibývá investorů, kteří povolenky berou jako finanční investici a tak zvyšují jeho likviditu. n Které faktory aktuálně ovlivňují cenu povolenek? Lze nějak určit krátkodobý a dlouhodobý trend? Velký vliv na cenu mají politická rozhodnutí, postoje a nejistoty z této sféry. Nejdůležitějším stimulem je výše přidělených povolenek. Cenu ovlivňuje také možnost propojovací kapacity, přenášení povolenek a kreditů do dalších období, ekonomická situace, úroveň skutečné produkce a s tím souvisejících emisí, ceny ostatních energií, kapacita na změnu vytápění, vývoj počasí atd. Krátkodobé trendy lze jen těžko předvídat. V dlouhodobém kontextu všichni karbonoví analytici předpokládají růst cen povolenek. Mimo jiné proto, že ve III. obchodovacím období EU ETS (2012-2020) bude celkový objem alokovaných povolenek nižší než v současném období a bude jich méně, než budou provozovatelé potřebovat ke své činnosti. Cena kreditů CER a ERU bude záležet na politickém rozhodnutí. Především na připravovaném prosincovém jednání v Kodani. Co však činí cenu CER kreditů těžko předvídatelnou je hrozba, že v extrémním případě může spadnout na konci tohoto obchodovacího období až na nulu. Nicméně: vzhledem k dočasné nerovnováze mezi nabídkou a poptávkou a také zajišťovacím (hedgovým) transakcím není situace kdy CER kredity budou dražší než EUA povolenky až tak zcela nepředstavitelná. n Zkušební období v letech 2005- 2007 skončilo podle kritiků kolapsem. Je možné, že podobná situace nastane i nyní? Byla přijata nějaká opatření, jak takovému nezdaru předejít? V I. období došlo k přealokaci, která se projevila na jaře 2007 kolapsem ceny. Evropská komise se z této situace poučila a pro II. období výrazně snížila volné alokace. Dalším opatřením je možnost přenášení povolenek do III. období. To se bude vyznačovat aukcemi povolenek. Předpokládá se, že společnosti, které budou součástí systému po roce 2012 (nad 25 000 t emisí CO2 a nad 35 MW výkonu), si budou případné přebývající povolenky ponechávat do dalšího období, kdy analytici předpovídají mnohem vyšší cenu. Průběh a náležitosti aukcí jsou stále předmětem diskusí. Část povolenek bude nadále alokována zdarma. Jejich poměr se však má postupně snižovat. Čeští provozovatelé nemuseli během pilotní fáze bojovat o povolenky a bát se o dodržení svých povinností. V I. fázi se členské státy EU seznámily s emisním obchodováním a naučily se využívat tento nástroj ke snižování emisí skleníkových plynů. Byla vytvořena infrastruktura a institucionální zázemí. Rozběhla se činnost národních registrů a proběhlo jejich propojení v CITL (Nezávislá evidence transakcí společností). Rozvíjely se trhy se spotovými i termínovými obchody. Bylo zaznamenáno značné množství pohybů povolenek, jak celkově v rámci Společenství, tak v ČR. Celkově lze říci, že ČR na národní i na korporátní úrovni úspěšně využila možnosti zapojit se do Evropského karbonového obchodování. n Jak ovlivnila obchodování možnost využití propojovací kapacity? V novém obchodovacím období (od roku 2008) je možné využít pro účely splnění v EU ETS (do určité úrovně) kredity z ostatních dvou pilířů Kjótského protokolu - CDM a JI projektů podle Propojovací směrnice Evropské komise 2004/101/EC. V ČR lze odevzdat 10 % z celkové alokace v CER či ERU kreditech bez ročního limitu. CER kredity pocházející z projektů v zemích bez emisních závazků jsou již obecně známy a mnoho podniků již plynoucí cenové výhody využilo. ERU kreditů, které jsou vydávány k projektům v zemích, jež se zavázaly k určité úrovni snižování emisí, není zatím na trhu mnoho. Tento nástroj není zatím burzovně obchodovatelný vzhledem k nízkému objemu zatím vydaných jednotek. Naše společnost (jako jedna z prvních) umožnila klientům transakce s těmito kredity. n Situace po roce 2012 bude záviset mj. na výsledcích letošního prosincového summitu v Kodani. Jaké spatřujete možné scénáře pro budoucí boj proti klimatickým změnám? Obecně existují tři možné varianty: a) Dojde k uzavření nového plnohodnotného Postkjótského dokumentu. Nutnou podmínkou je souhlas Číny a USA. Je nutný široký politický konsenzus, který bohužel zatím nevidíme, třebaže dosavadní jednání probíhají čile a na několika úrovních. b) Dojde k uzavření omezené dohody, která ale nebude mít globální charakter. Uzavírá se mezi státy skupiny G8 či Mezinárodního ekonomického fóra. Ke konkrétním cílům při snižování emisí by zřejmě nezavazovala. c) Nedojde k uzavření žádné dohody a státy si dále půjdou svou cestou národních cílů. Tento scénář není tak katastrofický, jak by se mohlo zdát. Vyjednávání o budoucím protokolu budou probíhat dále. Považuji za nutné dodat, že Evropský systém emisního obchodování bude pokračovat při všech možných scénářích a v roce 2012 vstoupí do svého III. období. To potrvá do roku 2020 s cílem snížit emise o 20 %, což je minimální hodnota, pokud nedojde ke globální dohodě. n Je podle vás institut emisního obchodování motivující pro českou energetiku a teplárenství? Provozovatelé v ČR disponují většinou přebytky povolenek. Považujete tento fakt jako dlouhodobě udržitelnou situaci, anebo pouze za důsledek ekonomické krize? Jaký je výhled do konce tohoto obchodovacího období pro naše podniky? O výhodách a nevýhodách emisního obchodování se stále diskutuje. Má mnoho obhájců i odpůrců. Proti systému hovoří fakt, že přímo nemotivuje koncové uživatele ke snižování emisí a také, že některá odvětví (kupř. doprava), které jsou největšími emitenty, nejsou součástí systému. Na druhé straně: řadu podniků to motivovalo k provedení projektů ke snížení objemu vypouštěného oxidu uhličitého, což je cílem systému. Energetika a teplárenství jsou jediná tuzemská odvětví, u nichž se do konce roku 2012 předpokládá nedostatek povolenek, a to ve výši zhruba 1 % alokace. Třeba Svaz průmyslu je velkým kritikem systému, ale podniky ze systému z velké části většinou profitují. n Zužme si problém na výhled pro přidělování povolenek pro elektrárenské společnosti v České republice po roce 2012. Co očekáváte po červencovém tzv. přílepku k senátnímu zákonu o spotřebních daních? Poslanecký návrh, aby české elektrárenské společnosti mohly po roce 2012 dostávat až 70 % povolenek zdarma, je realitou. Musí ale prokázat, že takto ušetřené prostředky budou investovat do modernizace a čistých technologií. Podle návrhu vyzve do konce října ministerstvo životního prostředí společnosti k dodání podkladů, a to do konce I. čtvrtletí roku 2010. Polovina těchto investic musí být realizována do konce roku 2011. Ministerstvo shromážděné podklady předloží vládě do konce června 2010 a ta je předá Evropské komisi k posouzení. n Zvládnou to české firmy? Jaká je podle vás vyspělost českých podniků v oblasti emisního obchodování? Mnoho společností v ČR dokázalo profitovat již z I. zkušebního období a dokázalo zpeněžit své přebytky ještě před pádem ceny na téměř nulovou hodnotu. Pilotní fáze (2005-2007) byla obdobím učení. Jak pro společnosti, tak pro osoby se schvalovacími pravomocemi i pro samotné operátory. Vzrostlo povědomí o emisním trhu a co důležité, operace s povolenkami ocitly na seznamu rozhodovacích procesů. Z vlastní zkušenosti vidím, že podniky aktivně zajímají o nové produkty na trhu a hledají nejlepší způsoby naložení s povolenkami. I když u menších společností pracovník, který se touto oblastí zabývá, má mnoho jiných povinností, znalost trhu je obecně velmi vysoké úrovni. Naopak, jako nevýhodu vidím fakt, že společnosti často obchodují pouze jednou ročně. To jim neumožňuje plně využít možnosti trhu a nemaximalizují svou pozici. Často také vidíme zdrženlivost ze strany zahraničních vlastníků ze zemí mimo EU ETS. Jsou spíše konzervativní a nejsou dopodrobna seznámeni s výhodami a možnostmi trhu s emisemi. n Jaké jsou strategie pro společnosti, které budou trpět nedostatkem povolenek? Existují různé strategie pro snížení nákladů na splnění. Ve skutečnosti je jedním z hlavních cílů emisního obchodování provést nezbytné redukce emisí CO2 za minimální cenu. Povinní účastníci - kupující mohou snížit náklady na splnění tak, že: Využijí propojovací kapacity. O této možnosti jsem se již zmínila. Rozdíl mezi cenou EUA povolenky a CER či ERU kreditem může pomoci snížit náklady na dokoupení nedostatku. V ČR mohou společnosti odevzdat až 10 % své alokace v této formě ročního omezení. Nakoupí primární CER a ERU. Projektoví developeři se mohou rozhodnout prodat a provozovatelé koupit tyto kredity za nižší cenu. Toto řešení je výhrou pro obě strany: projekty profitují z nižších finančních nákladů, zatímco kupující nakoupí jednotky za nižší cenu. Rating karbonu (kupř. poskytovaný Vertis Environmental Finance) může pomoci kupujícím a prodávajícím dosáhnout optimálního rizika při nákupu primárních jednotek. Provedou optimální finanční transakce. Relativně dobře vyvinutý s deriváty karbonu může pomoci společnostem nejenom snížit náklady na splnění povinností, ale i nejistoty spojené s povinností odevzdání povolenek. Vnitřní logika enviromentálních trhů vytváří turbulence hlavně ke konci obchodovatelného období. Proto společnosti v otevřených pozicích mohou podstoupit riziko nečekaně vysokých nákladů na splnění svých povinností. Zajistí aktivní správu portfolia. Prvním krokem pro aktivní strategii je správa karbonového portfolia, která obsahuje emisní plánování a pravidelné porovnávání plánovaných a skutečných emisí. Přestože určité řešení pro správu portfolia na trhu dostupné, stále vidíme, většina účastníků aktivně nemonitoruje své emise, ale pouze prodává přebytky, či dokupuje nedostatky na poslední chvíli, těsně před odevzdáním jednotek 30. dubna každého roku. /lav/