V České republice se výroba elektřiny ze Slunce stane na nejbližší roky záležitostí hlavně právníků v arbitrážích o ušlé zisky či nadšenců, kteří si ji pořídí ze zájmu bez ohledu na ekonomiku. Ale neznamená, že ve světě to bude stejné. V místech, která neznají výhody zapojení do spolehlivé rozvodné sítě či kde je alespoň nějaká elektřina lepší než žádná, najdou stále levnější fotovoltaické panely v dalších letech nepochybně své místo. Důležité je, aby jejich nevýhody byly vyváženy co nejnižšími pořizovacími náklady na vyrobenou jednotku energie. Přispět by k tomu mohl nový materiál: perovskit. To je poměrně běžný minerál, který chemicky tvoří oxid titaničito-vápenatý v krystalické formě. Perovskit je známý více než 170 let, ale jako polovodiče jsme ho začali využívat nedávno. V roce 2009 vědci postavili první solární panely s tímto materiálem, jejichž účinnost se pohybovala zhruba kolem 3,5 procenta. Do první poloviny roku 2012 to bylo vše, pak se situace zásadně změnila. Rozšířilo se několik technických inovací, které umožnily vytvořit trvanlivé a mnohem účinnější články z toho materiálu. Například se podařilo nahradit tekutý elektrolyt pevným, což znamená, že se tyto články už vědcům nerozpouští pod rukama stejně rychle, jako je dokázali odzkoušet. Od léta 2012 se tak podařilo zvýšit účinnost čistě perovskitových panelů na zhruba 15 procent a zdá se, že navýšení na cca 20–25 procent je jen otázkou času – postup už je údajně jasný. Za tu dobu se také výrazně zjednodušila příprava těchto článku. První články z perovskitu byly složitě tvarované na mikroskopické úrovni, protože vědci se domnívali, že jinak nebude mít materiál vhodné vlastnosti. V září také skupina vědců v časopise Nature zveřejnila ukázku velmi jednoduché přípravy pomocí nástřiku tenoučké vrstvy tohoto materiálu mezi dvě elektrody. V podstatě jde o upravený průmyslový proces, který otevírá možnosti k hromadné výrobě za velmi přijatelné ceny. Perovskitu je pro výrobu článku zapotřebí méně než křemíku, navíc je velmi levný a dostupný, takže cena panelu z tohoto materiálu by mohla být i několikanásobně nižší, než u dnešních křemíkových článků. Ty se dnes prodávají za zhruba 15 korun za watt (bez cel a daní). Má to samozřejmě své háčky. Perovskit se rozpouští ve vodě a dosavadní články obsahují jedovaté prvky. Některé perovskity se dokonce rozkládají na UV světle. Vývoj posledních měsíců ovšem rozhodně přiláká pozornost dalších výzkumníků a časem možná i výrobních společností. Díky novému článku je například velmi snadné si představit kombinovaný článek, ve kterém se vrstva perovskitu „natiskne“ spolu s vrstvou křemíku. Účinnost by se tím mohla zvýšit podle propočtů asi o čtvrtinu a náklady navíc by byly minimální.
