Ekologická daňová reforma nebo jen nové daně?

Termín ekologická daňová reforma (EDR) není nový. Do povědomí širší laické veřejnosti se však dostává (spolu s ekologickými daněmi) až v současné době. A to především proto, že až letošní rok může být považován za průlomový: po téměř desetiletém váhání byl přijat základní rámec ekologické daňové reformy. EDR je navržena jako příspěvek k naplnění cílů udržitelného rozvoje, a to v souvztažnosti jeho tří pilířů - ekonomického, sociálního a environmentálního. Je považována za jeden z možných přístupů, jímž lze dosáhnout zvýšení kvality životního prostředí, snížení dopadů poškození životního prostředí na lidské zdraví, zvýšení efektivnosti ekonomiky a oživení trhu práce. V rámci disponibilních nástrojů vládní regulace je EDR součástí tzv. ekonomických nástrojů, u nichž je žádoucí, aby byly užívány konzistentně a efektivně k stimulaci řešení indikovaných problémů. EDR představuje přesun ze zdanění lidské práce směrem ke zdanění výrobků a služeb, jejichž výroba a/nebo spotřeba má negativní dopad na životní prostředí a lidské zdraví. Základním atributem EDR je výnosová neutralita. EDR tak nepovede ke zvýšení celkové daňové zátěže v ČR. Aby byl naplněn princip výnosové neutrality reformy, jsou dodatečné výnosy ekologických daní využity na snížení jiných daní nebo pojistného. Jinými slovy: výnosy budou využity tak, aby byly sníženy náklady práce s cílem povzbudit zaměstnanost. Hlavním cílem EDR je stimulovat ekonomické subjekty k takovému chování, které povede ke snížení dopadů poškození životního prostředí na zdraví obyvatelstva. Předmětem zdanění jsou statky a služby, jejichž výroba a/nebo spotřeba vede k prokazatelnému negativnímu dopadu na životní prostředí a lidské zdraví. TLAK EU NA ČR – SMĚRNICE V zemích EU se o EDR diskutuje řadu let a některé země přijaly své vlastní daňové zákony podporující ekologické chování a ekologickou spotřebu. Některé realizovaly EDR na principu výnosové neutrality. I. vlna ekologických daňových reforem spadá do 90. let 20. století. Není překvapující, že průkopníky byly severské země – Finsko, Norsko, Švédsko a Dánsko. Jednalo se převážně o zavádění uhlíkových daní – daní z CO2, které bylo doprovázeno redukcí daní z příjmu nebo snížením příspěvků na sociální pojištění. Ve II. vlně uskutečnily EDR Nizozemsko, Rakousko, Velká Británie, Itálie, Německo a Francie. Byly zaváděny převážně spotřební daně na paliva a elektřinu a kompenzace probíhala ve formě snížení příspěvků na sociální zabezpečení či jiného snížení daňové zátěže práce. V 90. letech XX. století probíhaly v EU snahy sjednotit energetické zdanění a stanovit určitou minimální spotřební daň z paliv a elektřiny, která by platila pro všechny členské státy EU. Vyvrcholily přijetím směrnice 2003/96/ES z 27. října 2003 měnící rámec Společenství ke zdanění energetických výrobků a elektřiny. Směrnice stanovuje minimální sazby spotřebních daní na paliva a elektřinu, které jsou platné pro všechny členské země EU od 1.1.2004. Směrnice umožňuje osvobodit od zdanění ekologicky šetrná paliva a ekologicky šetrné způsoby výroby energie. Z hlediska EDR má směrnice klíčový význam, protože umožňuje navýšit spotřební daně nad minimální danou úroveň na základě priorit jednotlivých členských států a upozorňuje na princip výnosové neutrality, když v preambuli zmiňuje, že členské státy se mohou rozhodnout nezvyšovat celkové daňové zatížení, pokud jsou toho názoru, že realizace zásady daňové neutrality by mohla přispět k restrukturalizaci a modernizaci jejich daňových systémů s tím, že povzbudí chování vedoucí k větší ochraně životního prostředí a ke zvýšenému využití pracovní síly. Se vstupem do EU se stala směrnice 2003/96/ES závazná i pro ČR. Máme vyjednanou výjimku pro pevná paliva, elektřinu a zemní plyn pro vytápění. Minimální sazby pro tato paliva a elektřinu musí být dosaženy k 1. 1. 2008. Pilíři konceptu EDR jsou i další (neméně významné) směrnice EU – kupř. směrnice 2001/77/ES o podpoře obnovitelných zdrojů energie, 2003/87/ES propojovací směrnice o obchodování s emisemi a 2003/30/ ES o podpoře biopaliv. PŘEDPOKLÁDANÝ A OČEKÁVANÝ VÝVOJ EDR je zmiňována ve většině koncepčních materiálů a za zmínku stojí Státní politika životního prostředí ČR, Státní energetická koncepce, Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu v ČR a Dopravní politika ČR. Usnesením vlády ČR k návrhu principů a harmonogramu ekologické daňové reformy z 3. 1. 2007 č. 25 vláda vzala na vědomí Principy a harmonogram EDR a uložila ministru financí ve spolupráci s ministry životního prostředí, průmyslu a obchodu, místopředsedou vlády a ministrem práce a sociálních věcí, ministry dopravy a pro místní rozvoj předložit vládě: - do 31. 3. 2007 návrhy na realizaci 1. etapy EDR, včetně návrhů legislativních, - do 31. 12. 2007 návrh na průběh dalších etap EDR. Pro tento účel byla obnovena meziresortní pracovní skupina. Na MF panoval názor, že kompenzace bude navržena prostřednictvím snížení sociálního pojistného (příspěvku na státní politiku zaměstnanosti) a kombinací snížení daně z příjmů fyzických a daně z příjmů právnických osob. Snížení by mohlo mít formu buď snížení sazby nebo zvýšení slev na dani u DPFO. Současně s tím je třeba počítat s valorizací důchodů či jiných sociálních výdajů. Nelze opominout, že stávající systémy sociálního pojištění jsou v celkově ekonomicky rozháraném a nestabilním systému v podstatě spolehlivé a transparentní. Poslední úvahy vedou k názoru, že by MPSV zajistilo fiskální neutralitu snížením příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. REALIZACE 1. ETAPY EDR – 3 NOVÉ DAŇOVÉ ZÁKONY Hlavní principy navrhované úpravy jsou stanoveny tak, aby odpovídaly požadavkům vyplývajícím ze směrnice Rady 2003/96/ES, ve znění směrnice Rady 2004/74/ES. Zákon o dani z elektřiny Základním rysem zdanění elektřiny je její zdanění při dodání konečnému spotřebiteli. Okamžik spotřeby elektřiny tak lze ztotožnit s okamžikem jejího dodání spotřebitelům. Návrh zákona počítá s tím, že povinnost daň přiznat a zaplatit vznikne v okamžiku dodání elektřiny ke konečné spotřebě. Pokud bude elektřina dodávána mezi výrobci, provozovateli distribuční nebo přenosové soustavy nebo obchodníky s elektřinou, nebude podléhat zdanění. Bude obchodována a dodávána bez daně s výjimkou, že by ji tyto subjekty samy spotřebovaly. Kromě obecného systému zdanění se na elektřinu vztahují i specifická daňová zvýhodnění, která vychází především z ekologických a hospodářských zájmů. Jedná se kupř. o osvobození elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů nebo spotřebované bezprostředně pro přepravu osob nebo zboží hromadnými dopravními prostředky. Zavedení nové daně v navrhovaném rozsahu představuje výběr inkasa daně ve výši přibližně 1,1 mld. Kč ročně a bude mít předpokládaný dopad na míru inflace ve výši 0,059. Zákon o dani z pevných paliv Základním rysem zdanění pevných paliv je zdanění jejich spotřeby. Návrh zákona počítá s tím, že povinnost daň přiznat a zaplatit vznikne v okamžiku dodání pevných paliv ke konečné spotřebě. Pokud budou pevná paliva dodávána mezi výrobci a obchodníky, nebudou podléhat zdanění, protože budou obchodována a dodávána bez daně. Tyto subjekty tedy nebudou finančně zatěžovány, na druhou stranu však budou mít evidenční povinnosti související se správou daně. Pokud však pevná paliva spotřebují, bude tato spotřeba zdanění podléhat. Z daňového hlediska je upraveno pouze nakládání s nezdaněnými pevnými palivy do okamžiku jeho zdanění. Jakmile jsou pevná paliva zdaněna, není nutné, aby dále podléhala ustanovením zákona o zdanění pevných paliv. Zavedení nové daně na pevná paliva v navrhovaném rozsahu představuje výběr inkasa daně ve výši přibližně 1,7 mld. Kč ročně a bude mít předpokládaný dopad na míru inflace ve výši 0,025. Zákon o zdanění zemního plynu Zdanění zemního plynu a některých dalších plynů je v českém právním řádu upraveno zákonem č.353/2003 Sb., o spotřebních daních. Základním rysem zdanění zemního plynu je zdanění, resp. dodání konečnému spotřebiteli. Návrh zákona počítá s tím, že povinnost daň přiznat a zaplatit vznikne v okamžiku dodání zemního plynu ke konečné spotřebě. Pokud bude zemní plyn dodáván kupř. mezi provozovateli distribuční nebo přepravní soustavy nebo obchodníky, povinnost daň přiznat a zaplatit nevznikne. Tyto subjekty nebudou finančně zatěžovány, ale budou mít evidenční povinnosti související se správou daně. Pokud však zemní plyn spotřebují, bude již tato spotřeba podléhat zdanění. Z daňového hlediska je upraveno pouze nakládání s nezdaněným zemním plynem do okamžiku jeho zdanění. Jakmile je zemní plyn zdaněn, není nutné, aby dále podléhal ustanovením zákona. Princip zdanění zemního plynu je totožný jak při dodání plynovody, tak při jiném dodání. Kromě obecného systému zdanění se na zemní plyn vztahují i zvláštní způsoby daňového zvýhodnění, které vycházejí především z hospodářských a sociálních zájmů. Jedná se kupř. o použití zemního plynu pro výrobu elektřiny nebo pro výrobu tepla domácnostmi. Zavedení nové daně ze zemního plynu v navrhovaném rozsahu představuje výběr inkasa daně ve výši přibližně 1,5 mld. Kč ročně a bude mít předpokládaný dopad na míru inflace ve výši 0,120. ZÁKLAD DANĚ A SAZBY DANÍ Základem daně je množství elektřiny v MWh, množství pevných paliv vyjádřené v GJ spalného tepla a množství zemního plynu v MWh spalného tepla. Snahou MF bylo v prvním kroku splnit podmínky dané směrnicí EU a tedy splnit alespoň minimální výši sazeb: elektřina - 28,30 Kč/MWh pevná paliva - 8,50 Kč/GJ zemní plyn – 15 Kč MWh/tunu Konkrétní realizací 1. etapy EDR je předložení návrhů tří nových zákonů o zdanění elektřiny, pevných paliv a zemního plynu a zajištění výnosové neutrality, pravděpodobně ve formě snížení příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Dne 29. 1. 2007 návrhy nových zákonů ke zdanění paliv a elektrické energie předloženy MF do řádného meziresortního připomínkového řízení. Zákony řešící zajištění výnosové neutrality budou připraveny v průběhu roku 2007. Ing. Karel Korba, vedoucí oddělení daňové politiky a daňových analýz Ministerstvo financí ČR