Ekologická bomba tiká

V Kodaní budou od 7. do 18. prosince jednat reprezentanti 192 zemí na konferenci OSN o klimatických změnách (COP15). Budou se zabývat otázkou jak postupovat po roce 2012, kdy končí platnost protokolu z Kyóta. Jednání určitě nebude jednoduché. Ekologičtí aktivisté sbírají podpisy pod prohlášení nazvané „Seal the Deal“. To lze volně přeložit jako zastavte nebo ucpěte úděl. V praxi to znamená zastavit ekonomický růst. Proti nim budou argumentovat libertaniáni, kteří poznatky přírodovědců různých specializací z celého světa bagatelizují a tvrdí, že všechno vyřeší mýtická „neviditelná ruka trhu“. Významným hlasatelem těchto názorů je náš prezident Václav Klaus. Někde mezi těmito extrémy se nachází autoři koncepcí obchodování emisními povolenkami a optimisté, kteří očekávají záchranu od elektromobilů, vodíku a obnovitelných zdrojů energie. K nim patří i politici, kteří se zamýšlejí nad ekologizací a humanizací konzumu. Bohužel, velmi se mýlí. Ekonomika zaměřená na růst spotřeby a HDP už dávno překročila hranice racionálního ekonomického jednání. Narazila na hranice schopnosti regenerace přírody a podstatně ztenčila zásoby přírodních zdrojů. Specifickou formou spotřeby je zbrojení a válečné operace. Ocel a neželezné kovy jsou základní materiály pro výerobu klasických zbraní. Hutnictví je energeticky mimořádně náročné a patří mezi největší přímé zdroje emisí v průmyslu. Hlavním odpůrcem změny ekonomického modelu jsou Američané. Během II. světové války se kapacita zbrojní výroby v USA znásobila a stala se hybnou silou americké ekonomiky. Ve zbrojní výrobě se totiž dosahuje nadprůměrné míry zisku. Již v roce 1960 varoval tehdejší americký prezident Dwight Eisenhower, ačkoliv byl povoláním voják, před nebezpečím ovládnutí americké administrativy vojensko-průmyslovým komplexem. K tomu došlo, když byl v roce 1981 zvolen do funkce prezidenta USA Roanald Reagan, který ve volební kampani slíbil podporu zbrojním programům a také snížení daní bohatým. Po nástupu do funkce oba sliby plnil. Výsledkem jeho hospodaření byl obrovský růst schodku federálního rozpočtu. Válka je drahý byznys a jeho náklady nesou daňoví poplatníci, i když jim nic nepřináší. Daně však většinou nestačí, a tak se začalo válčit a žít na dluh, což je přípustné jen pokud roste ekonomika. Ale růst ekonomiky do nekonečna na planetě Zemi, která tvoří uzavřený systém, není možný, a to je jedna z hlavních příčin vzniku současné ekonomické a zostření ekologické krize. O tom by v Kodani řeč být měla, ale asi nebude. Lze ovšem očekávat naléhání na racionální jednání vlád i jednotlivců. O schopnosti rozumného jednání se dá u neoliberálních politiků důvodně pochybovat J. M. Keynes byl britský ekonom, který navrhl ekonomický sytém díky němuž se ekonomika po II. světové válce 30 roků rozvíjela bez cyklických krizí. Keynes však také optimisticky předpokládal, že za 100 roků lidstvo zmoudří natolik, že hromadění majetku bude považováno za duševní poruchu a takoví lidé budou předáváni do péče psychiatrů pokud nepůjdou do vězení. Nestalo se. Z této konference nelze očekávat konkrétní výstupy. Jen dohodu, že se bude jednat dál. Je však jisté, že prohlášení „Seal the Deal“ není tradiční prorůstový „New Deal“ z Velké krize minulého století a bude vyžadovat změnu žebříčku společenských hodnot, zejména omezení spotřeby. Odpočítávání času v rozbušce ekologické bomby je nutno zpomalit, pokud ho nemůžeme úplně zastavit. Odhaduje se, že i kdyby se emise skleníkových plynů vrátily na úroveň před začátkem průmyslové revoluce, tedy méně než 300 ppm (částic na milion) bude trvat 120 až 200 roků než dojde k rovnovážnému stavu v přírodě. V současnosti je v ovzduší rozptýleno zhruba 412 ppm.. Ekologičtí aktivisté vedou celosvětovou kampaň za dosažení úrovně aspoň 350 ppm. /šu/