Efektivní způsob, jak využít nadbytečnou energii vyrobenou větrnými či slunečními elektrárnami při produkčních špičkách, vyvinuli ve společnosti Siemens. Výstupní výkon slunečních a větrných elektráren je regulovatelný jen těžce. Rozfouká-li se nečekaně vítr či vysvitne slunce, mohou začít produkovat více elektřiny, než dokáže v danou chvíli pojmout síť. Zatímco dnes patří tyto výkyvy k hlavním nedostatkům větrných a slunečních elektráren, v budoucnu by se mohla nevýhoda stát jejich předností. Nadbytečná elektřina by se totiž mohla využívat k elektrolytické výrobě vodíku. Princip výroby vodíku pomocí elektrolýzy spočívá v rozkladu molekul vody působením elektrického proudu ve vodném roztoku vhodné soli, kyseliny či zásady. Proud je do vody přiveden pomocí dvou elektrod s různým napětím, na nichž se vylučují vzniklé prvky: na kladné elektrodě kyslík (resp. jeho sloučeniny), na záporné vodík. Aby bylo možné využít tento proces pro stabilizování rozvodné sítě, je nutné, aby elektrolýza začala probíhat co nejrychleji od vzniku přepětí. Konstruktéři proto umístili mezi elektrody tzv. protonově výměnnou membránu (PEM), která je propustná výhradně pro protony, tedy ionty vodíku. Po rozpadu vody u kladné elektrody je kladně nabitý vodíkový iont odveden skrz membránu k záporné elektrodě. Zde vznikají dvouatomové molekuly plynného vodíku. Takto vygenerovaný plyn se odvádí do zásobníků. Jedna z hlavních předností membrány PEM spočívá v její schopnosti vést relativně velké množství elektrického proudu na jednotku plochy. Elektrolýzu tak lze nastartovat během několika milisekund od zaznamenání zvýšené produkce elektřiny. V praxi by se zařízení pro rychlou elektrolýzu s membránou typu PEM měla objevit nejdříve u čerpacích stanic pro vozidla s palivovým článkem, jež využívají k pohonu právě vodík. Výkonnější verze pro sluneční a větrné elektrárny by pak měla následovat v horizontu několika let. /js/
