K nejvyšším spotřebitelům energií patří mrazírny a chladírny. Navzdory tomu kolem dané problematiky stále koluje řada nepravdivých mýtů. Osvětleme si detailněji aspoň některé z nich: Při hodnocení průkazu energetické náročnosti nebytových budov není potřeba zahrnout spotřebu energie na chlazení nebo mrazení. Toto tvrzení se zakládá na pravdě jen zčásti. Hodnotitelé se totiž rozhodují, zda energie na chlazení a mrazení do průkazu zahrnout na základě určitých kritérií. Zde poradí vyhláška č. 78/2013 Sb.: „Pokud má být prostor nebytové budovy chlazený, je nutné, aby existoval požadavek na cílovou teplotu pro režim chlazení. Chladírny a mrazírny, které bývají pevně spojené s touto stavbou (a tím pádem i s požadovanou teplotou na chlazení) tomuto požadavku odpovídají. To je typické kupř. u obchodních řetězců či distribučních center,“ vysvětlil Petr Píša, technický ředitel společnosti Frigomont, českého výrobce chladicí techniky a mrazicích boxů. Pro chladicí a mrazicí spotřebiče proto tato povinnost neplatí. Na energetickou náročnost nemá obsah, ani uspořádání mrazírny, resp. chladírny, vliv. Má. I způsob skladování totiž ovlivňuje energetickou náročnost provozu chladíren a mrazíren. Provozovatel by tak měl maximálně využít skladovací prostor. Díky tomu sníží náklady za energie, které jsou vysoké kvůli nezbytnému udržení kontinuálně nízké teploty v prostoru. Vhodné jsou kupř. paletové regálové systémy na podvozcích nebo vjezdové regálové systémy, s nimiž lze libovolně pohybovat, měnit jejich konstrukce a uspořádat je vedle sebe (či za sebou) podle potřeby. Jsou také ideální pro hloubkové skladování a využití prostoru v maximální míře a slouží k udržení přehledu o době respirace skladovaného zboží. To je přednost zejména v potravinářském průmyslu. V rámci energetické náročnosti budovy nehraje roli druh tepelné izolace, a to ani v případě mrazíren a chladíren. Nikoliv. Nejlevnější varianty tepelné izolace nedisponují účinnými technickými, ani fyzikálními vlastnostmi pro plnohodnotné zateplení a mají nízkou životnost. Izolaci nelze nahradit ani alternativami, jako jsou omítky, fólie či speciální nátěry. Ty nesplňují předpoklady požadované šířky materiálu. Vhodné využití v případě chladíren a mrazíren nacházejí kupř. izolace z pěnového polystyrenu. Ten by však neměl být dlouhodobě vystaven teplotám vyšším než 70 °C a organickým rozpouštědlům, protože (jak radí pravidla Nová zelená úsporám) může ztratit stabilitu. „Pro mrazírny a chladírny je ideální izolační jádro z polyuretanu (tzv. PUR pěny, nebo PIR pěny) ve třídě hořlavosti B2, která neobsahuje chlorofluorouhlovodíkové látky. V minulosti se používaly jako náplně chladicích zařízení. Byly ovšem zakázány kvůli škodlivému vlivu na ozonovou vrstvu a životní prostředí,“ upozornil Petr Píša. Podle něj se na energetické náročnosti v neposlední řadě podepisuje také těsnost a izolace mrazicích a chladicích dveří. Problematika snižování energetické náročnosti budov je pouze nadnárodně ukotvená, česká legislativa i praxe ji tedy může řešit jen rámcově. To není pravda. Otázka energetické náročnosti budov a požadavků k jejímu snižování sice původně vychází ze směrnice EU 2002/91/ES. Byla již implementována do českého zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, a její novela je ukotvena rovněž ve vyhlášce č. 78/2013 Sb., o energetické náročnosti budov. Z toho důvodu ji musejí respektovat i čeští občané. Ukládá mj. povinnost zajistit budově platný průkaz energetické náročnosti budov, provádět pravidelné revize kotlů a rozvodů tepelné energie, kontrolovat klimatizační systémy nebo vypracovávat energetické audity. U jednotlivých podmínek navíc platí podrobné prováděcí normy, které je nutné dodržovat. Kupříkladu ČSN EN ISO 13 790 pro výpočet spotřeby energie pro vytápění a chlazení nebo ČSN EN 15 665 pro větrání budov. Průkaz energetické náročnosti budov musejí mít všechny budovy bez výhrady I zde se jedná o fámu. Energetický štítek, jak je někdy laicky nazýván, vyžadují pouze budovy, jež se prodávají, pronajímají anebo kde se plánují rozsáhlejší stavební úpravy a rekonstrukce. Ostatních domů se tato povinnost netýká. Stejně jako rekreačních objektů, kulturních památek nebo objektů spadajících do památkových zón. /fi/
