Technika bez ideje
I když je teprve březen, u nás v redakci se již naplno rozbíhají práce na speciální publikaci „Příběhy století“ s podtitulem „100 let českého průmyslu v samostatném státě“, kterou se chystáme vydat na podzim t. r. pod hlavičkou časopisu Technik management. Při té příležitosti se mi dostala do ruky práce, která pojednává téma „Masaryk a technika“ a kterou jsem si přečetla doslova jedním dechem. Podrobnější rozbor Masarykova pohledu na techniku naleznete v připravovaném speciálu, na který se již teď můžete těšit, nicméně jednu z jeho brilantních myšlenek, možná spíše postojů, kterým výrazně předběhl dobu, bych ráda zmínila již dnes. Je jím jeho všeobecně známý odpor k tzv. technice bez ideje. Na úvod je ale třeba vysvětlit, že Masaryk chápal pojem „technika“ v mnohem širším významu, než jak ho běžně chápeme dnes my. Technikou rozuměl „využívání vědy v lidské činnosti“. Sám pak techniku definoval jako „soubor všech věd praktických, respektive jejich vlastního využití v praxi“. Vědou ale Masaryk nemyslí nutně jen tzv. přírodní vědy, jako je matematika, fyzika a chemie, ale také vědy společenské. Nalezneme proto u něj i takové pojmy, jako je například „psychotechnika“, která odráží využití poznatků psychologie v praxi – pedagogické, didaktické, etické apod. Vraťme se ale zpět k „technice věd přírodních“ a konkrétně k „technice bez ideje“. Co to je? Podle Masarykových slov je to „pouhá technika mechanická“, tedy bez jakéhokoliv ideového přesahu. Masaryk, který sám pocházel z dělnického prostředí a měl osobně blízko k manuální práci, ve svých pracích velmi silně kritizoval čistě mechanickou práci, která neslouží žádnému vlastnímu intelektuálnímu výkonu. Tak například, jak uvádí Vasil Škrach: „Nic mu nedělala a nedělá sebe větší námaha psaní, když pracuje na svém, kde je veden vlastní ideou. Ale má například pochopení pro obtížnost mechanického, stálého, věčného opisování na stroji typistek. Stejně tak cítí s dělníkem u pohybujícího se pásu…“ A nejen cítí. Masaryk nabádá, aby byli lidé tohoto typu práce co možná nejvíce ušetřeni pro jejich vlastní dobro. Dnes, o více než 100 let později, říkáme de facto to samé, ale nazýváme to konceptem Průmyslu 4.0. Náhrada mechanické práce lidí automatizací se už pochopitelně započala mnohem dřív a bývá spíše spojována s předchozí etapou transformace průmyslu, tzv. 3. průmyslovou revolucí, i když tu takto nikdo explicitně nepojmenovával. O ideovém rozměru té které činnosti se ale začíná víc hovořit až nyní. Většinou však bohužel pouze v kontextu rozprav na téma, jestli roboty berou a budou brát lidem práci a kterou vlastně. Již v 90. letech 19. století se Masaryk podrobně věnoval studiu toho, co se nazývalo filosofií techniky, filosofií práce a dokonce filosofií stroje. A ve „filosofování“ na tato témata aktivně pokračoval i během svého účinkování v roli hlavy státu. Je myslím velká škoda, že se tato témata z dnešní moderní filosofie v podstatě vytratila. V souvislosti se 4. průmyslovou revolucí jsou totiž nyní aktuálnější než kdykoliv před tím. Ing. Andrea Cejnarová, Ph.D., šéfredaktorka
